O svátečním večeru jsem podlehl panským choutkám. Navnadil jsem se vládními sliby o bezpečném nakupování v liduprázdných hypermarketech, kde bude, podobně jako v Louis Vuitton, víc prodavaček než zákazníků, a otevřel si dvě nádherná bílá vína z Burgundska. Na burgundské bedýnce s pěti bílými Premier Cru je nejlepší srovnávání jednotlivých vín. Berthenety kupuju už čtrnáct let a od roku 2015 dovážím vždycky několik jejich Premier Cru, která se vždy výrazně liší.
Během let se moje preference různě přesouvaly. Začal jsem s Vieilles Vignes a po roce 2015 si oblíbil Mont Cuchot. Dlouho jsem neznal Saint Morilles, vždycky byly vyprodané. Když jsem je konečně přivezl, nadchly mě jednoduchostí a pitelností. Před rokem jsem zase propadl novince Les Perrieres, lehkému bariku. Letos mě sestřelily Les Platieres 2018 i 19, které jsem v předchozích letech většinou přeskakoval. Nejlepší by bylo vyřešit to každoročně jednou jedinou degustací. Otevřít všech pět vín najednou. Díky nouzovému stavu otvírám víno sám, a otevřít pět lahví by znamenalo nejen plýtvání, ale skoro jistě i vážné porušení životosprávy.
Montagny Premier Cru Saint Morille 2019, Berthenet
Po Morille 2018 jsem našel i krabici s dary, vzorky několika neobjednaných vín včetně Saint Morille 2019. O vinařství i vínu jsem už tady psal, takže pojďme rovnou na degustační poznámky. Zářivá a čirá žlutá barva, poměrně plná, spíš do slámového odstínu. Komplexní leč málo- až středně intenzivní vůně s citrusy a žlutým ovocem. V chuti úplně suché s hodně zralými citrusy a vyšší koncentrace až do sladce sirupových tónů. Krásný závěr s minerálním dojezdem. Kyseliny je jen tak akorát, uvítal bych o gram víc. Celkově víno působí uzavřeně a reduktivně, docela jasně potřebuje ještě půl roku vyzrávat. Kvašení i školení v nerezovém tanku, věřím, že za půl roku rozkvete. Už teď je bezvadně harmonické, čisté, projevem spíš střídmé, ale precizně udělané a pevně vystavěné Chardonnay.
Montagny Premier Cru Les Perrières 2019, Berthenet
Perrières jako Perrières, na merursaultské zídky jsem si letos nevydělal, ale věřím těm z Montagny. Letos jsem se nechal přemluvit a zopakoval ročník 2018. Francois Berthenet mi navíc poslal lahev nového ročníku jako vzorek. Stručně řečeno, při srovnání s 2018 má víc svěžesti a živosti, při srovnání s loňskou degustací osmnáctky je to hodně podobné. Devatenáctka (mě) letos nepřiměla k výkřikům o dokonalosti, ale je hodně živá, s výraznou kyselinou a bez závěrečných taninů.
Plnější citronová barva s kovovým odstínem, na nose zralé ovoce, citrusy a jablka. V chuti krásná citrusová kyselina, žluté ovoce, jablka, kokos a slaný minerální závěr. Svěží a živé, svádivé. Koncentrované až do ovocně sirupovitého projevu. Podle etikety 14% alkoholu, ale naslepo bych hádal méně. Barikový sud je jasně znát, ale je použitý velmi uměřeně a neruší, přidává příjemnou oxidativní barvu. Má to pevnou stavbu a zatím i mladickou sevřenost, danou hlavně sudem. Za sebe bych si přál vyzkoušet znova za půl roku. Moc bych chtěl trefit čas, kdy taniny v chuti nepoznám, ale víno si ještě udrží svěžest. Už teď je to obrovský příslib, víno má vynikající čistotu a komplexní ovocný projev s příjemnou minerální dochutí.
Koncentrovaný ovocný projev měla obě vína, mezi nerezovým tankem a barikovým sudem bych byl nerozhodný. Zbytek jsem už napsal v úvodním odstavci: vína ročníku 2019 mají ještě čas, ale vypadají slibně. Perrieres jsou poměrně střídmě barikované, takže bych to klidně vyzkoušel znova už na jaře.
Měl bych přidat propagační slovo k ryzlinkům Karl Erbes. V pondělí jsem vyhlásil novou bedýnku, rád bych na Vánoce doplnil zásoby moselských ryzlinků. Jestli se chcete přidat, informace jsou tady a přihláška tady.