V úterý ráno jsem byl už-už rozhodnutý procházku po vinicích vzdát. Strašný krpál z Urzigu na vrchol Wurzgarten se mi v teplotách přes 30 stupňů rozležel v hlavě, ostatně jsem tu cestu šel už asu desetkát. Celé dopoledne bylo zataženo, tak jsem si koupil lahev minerálky a šel. Podesáté už ne kvůl cestě po slavných vinicích, ale jen kvůli tomu, že jsem se toho po roce zase dožil a přežil. Na první fotce pohled z vinic dolů na Urzig.

Všechny důležité informace jsem už vystřílel při prvních procházkách v letech 2012 až 14, takže si tentokrát budu muset vymýšlet. Na degustacích vykládám, že pro moselské ryzlinky jsou důlěžité tři věci: tradice, pravokořenné výsadby a břidlice. Tady je břidlice. Zajímavé na tom je, že vrstvy nejdou jedním směrem, ale kousek od sebe jsou vrstvy na sebe kolmé.

Wurzgarten = červená břidlice (fotka), sousední Treppchen je šedá břidlice. O Erdenském Prelátu jsem jednou nadneseně napsal, že to je jako když se srazí dva vlaky, jeden s červenou a druhý s šedou břidlicí.

Je taková zásada pro psaní o víně: když už nevíš co bys, vraž tam ještěrku! Na Erdener Treppchen byly ještěrky malé a rychle prchaly, jen tahle se se mnou chtěla vyfotit. Mimochodem v Toskánsku jsou ještěrky dvakrát až třikrát větší a taky zelenější :-) Musí to mít nějakou souvislost, Toskánské Chianti je těžší a mohutnější, moselské ryzlinky jsou tenké a lehké.

Ještě jedny Boží muka na Erdener Treppchen.

A když jsem psal, že moselské ryzlinky dělá břidlice, pravokořenné výsadby a tradice, tak na poslední fotce je tradice. Archeologové vykopali pod vinicí Erdener Trepchen základy vinničního domku s lisovnou ze druhého století našeho letopočtu. Je to volně k nahlédnutí, fotka zpoza mříží.

Jako doplněk k včerejší úvodní fotce vitráž nad vstupními dveřmi urzigského kostela. Šel jsem kolem se slunce v zádech, zvenčí to je zaprášené a nenápadné. Představil jsem si, jak to v odpoledním slunci vypadá zevnitř proti slunci, a představil jsem si správně. Není to od věci, bez vína by se neodsloužila křesťanská mše a tak víno vděčí za svoje současné společenské postavení především křesťanství. Snadno se na to zapomíná, ale ve vinařských oblastech si to můžete snadno a často připomenout.

V chladničce na penzionu se mi už od včerejška chladí kabinet „Šestka“ od doktora Hermanna, ale po večerní degustaci se Stefanem Erbesem jeho místo zaujal dobře vychlazený 2019 Urziger Wurzgarten Riesling Spatlese trocken. Degustaci jsem si sám vyžádal, protože jsem Erbesovy ryzlinky 2019 přivezl příliš brzo po nalahvování a rozbitý, nesouladný dojem, který provází čerstvě nalahvovaná vína, se dopravou zafixoval. Už to víckrát neudělám!

V květnu jsem soukromě i na webu radil odložit vína na podzim. Soukromě jsem čekal zlepšení za pár týdnů, ale z příležitostných letních degustací jsem stále nebyl spokojený. Teď v Urzigu je stále patrný vysoký alkohol a vyšší zralost v projevu, ale vína jsou tradičně ovocná a čistota projevu se blíží tomu, na co jsem byl zvyklý v posledních letech. 2019 Urziger Wurzgarten Riesling Spatlese trocken má o chlup vyšší, pěknou citronově žlutou barvu, příjemnou a přitažlivou, svěží citrusovou vůni, plnější chuť s ostrým projevem alkoholu (13%). Spolu s alkoholem jdou i minerální tóny a mísí se se vzpomínkami na spálené léto 2019. Tady v Urzigu je večer 29 stupňů a tohle víno je OK, ale vína z květnového dovozu bych stále doporučoval otvírat až v říjnu…