Stráň nad moselským mostem na úvodní fotce je vinice Lösnicher Försterlay. Když jsem to v říjnu zmáčkl, ještě jsem nevěděl, že Stefan Erbes si už pronajal malou parcelu až úplně nahoře a že letos v květnu z ní budu mít víno. Příští týden se bude lahvovat a v květnu bych ho tady mohl mít.  Často píšu, že každé dobré víno je odněkud, a tak by bylo škoda tu fotku nedat. Jestli někdy pojedete na Moselu, doporučuju se u mostu zastavit. Přes Moselu vede spousta mostů, ale tohle je asi nejvíc ohromující pohled a najdete ho v mnoha průvodcích a časopisech. Hned za Lösnich směrem k Erdenu. Když jsem tam jel poprvé, musel jsem se pekelně soustředit, abych ze nezakoukal do stráně nahoru a nenaboural.  

Doba koronavirová s sebou přinesla spoustu problémů. Nejnápadnější je zákaz vycházení a cestování do ciziny, v praxi to znamená, že narozdíl od loňska a předloňska nemůžu sednout do auta, přechutnat s vinařem všechna vína, ráno vybrané naložit a večer přivézt domů. Poslední zprávy naznačují, že lobbing podnikatelských a lékařských svazů už brzy dosáhne toho, o čem už dva týdny sním, totiž uvolnění zákazů včetně zákazu cestování. Zůstane jen to nejhorší, EURO za 27,50 a zákaz prodeje zadarmo. Aktuálně je kurz EURO +10%. Vzal jsem na sebe část zdražení EURO ve Spatlese, ale kabinety jsem musel zdražit naplno.

Zákaz opuštění republiky v případě nákupu od Erbesů moc neznamená: letos v říjnu to bude už osm let, co jsem se poprvé v Urzigu setkal se Stefanem Erbesem. Žádné zklamání jsem za těch (skoro) osm let nezažil, změny projevu jeho ryzlinků (Erbesovi nepěstují žádnou jinou odrůdu, jen Riesling) odpovídaly charakteristikám ročníku, takže nová vína klidně koupím bez předchozí ochutnávky. Rok 2019 mám v paměti zapsaný jako horký, ale přece jen vyrovnanější a lepší než tropickou osmnáctku. Moselští vinaři si obecně stěžovali na malé výnosy, ale nižší úroda s sebou pravidelně nese vynikající kvalitu. Ve skutečnosti byla sklizeň jen o osm procent nižší než je desetiletý průměr, ale s lokálními výkyvy. Horké léto dodalo hroznům vynikající zralost a ideální hladinu kyselin. Většina vinařů skončila sklizeň do poloviny října a ohlašuje, že mladá Mosela 2019 předvádí velký potenciál a aromatický projev s krásným ovocem a kyselinami (2019 Harvest Report by Winegrowing Regions).

Jednu novinku jsem zmiňoval v úvodu, Spätlese z nové vinice Lösnicher Försterlay. Vyznavači terroirových vín budou mít příležitost porovnat tři vinice, které spolu sousedí a jedna přechází v druhou: Ürziger Würzgarten, Erdener Treppchen a Lösnicher Försterlay. Na horní fotce je to vidět, v popředí je Försterlay (u pravého okraje vykukuje hollywoodská cedule) a vzadu Treppchen. Za rohem, za lesním okrajem, začíná Würzgarten. Most z úvodní fotky je schovaný vlevo za přijíždějícím autem.

Druhou novinkou je suché Spätlese z vinice Kranklei. To je taková malá rokle nad Erdenským Prelátem, čili mezi Würzgarten a Treppchen. Do bedýnkové nabídky jsem ho nezařadil, protože ho s čistým svědomím nemůžu doporučit. V ceníku vidím, že letos nebude suché Auslese z Würzgarten, Spätlese z Kranklei ho má (zřejmě?) nahradit. Pan Sklenička je samozřejmě zvědavej a víno si nechá poslat, ale analytická data ukazují spíš na to, že se mu nebude líbit jaksi ideově, programově. Suchý Riesling s 13,5% alkoholu a 6,6 gramu kyseliny asi nebude typická Mosela :-) Přivezu si krabici a v případě zájmu se podělím, ale dokud ho neochutnám, standardně v nabídce bedýnek nebude.

Pravidelní účastníci bedýnek už to znají, s třemi hrozny ve vinařské ročence Gault & Millau patří vinařství Karl Erbes do širší moselské špičky. Mají asi šest hektarů vinic, pouze ryzlink. Vína kvasí v nerezových nebo plastových nádobách, v zásadě je to plus / minus typický moselský postup. Hrozny se většinou lisují až druhý den po sklizni, lisování je krátké a malým tlakem. Poté mošt sedimentuje a kvasí čistý odkalený mošt. Spontánně, bez přidaných kvasinek. Po vykvašení víno vyzrává ve velkých dubových sudech, lahvuje se na přelomu dubna a května. Dlouhou dobu byly pro vinařství typické sladké ryzlinky, v současnosti rozšiřují nabídku suchých vín. Hospodaří bez chemie a postupně omezují i filtraci suchých ryzlinků (slaďáky se samozřejmě před lahvováním filtrují i síří). Výsledkem jsou krásně čistá vína s vynikající kyselinou a ovocným a minerálním projevem, na kterých snadno rozeznáte rozdíl mezi červenou břidlicí (Wurzgarten) a šedou břidlicí (Treppchen).

Z dvaadvaceti ryzlinků nového ceníku jsem pro vás vybral tři půbedýnky:

půlbedýnka A, suchá
2019 Erdener Treppchen Spatlese trocken – 400 Kč
2019 Urziger Wurzgarten Spatlese trocken – 400 Kč
2019 Losnicher Forsterlay Spatlese halbtrocken -400 Kč
celkem 1200 Kč, připomínám absolutní novinku z Losnichu

půlbedýnka B, polosuchá
2019 Erdener Treppchen Spatlese halbtrocken – 400 Kč
2019 Urziger Wurzgarten Spatlese Alte Reben – 400 Kč
2019 Urziger Wurzgarten Kabinett feinherb – 350 Kč
celkem za 1150 Kč

půlbedýnka C, kabinety
2019 Urziger Wurzgarten Kabinett – 350 Kč
2019 Erdener Treppchen kabinett – 350 Kč
2019 Urziger Wurzgarten Kabinett feinherb – 350 Kč
za 1050 Kč

Ceny jsou včetně dopravy / poštovného s vyzvednutím na vaší pobočce České Pošty a platí pro minimální počet šesti lahví. Abych vám nekomplikoval rozhodování, pro jakýkoli počet od šesti výš (nemusí být násobky šesti). Opomenul jsem už zmiňované suché Spatlese z Kranklei. Nejenže má 13,5% alkoholu, taky stojí 480 Kč. Suchý sekt z Urziger Wurzgarten aneb 2018 Mosel Sekt Brut je za 490 Kč a sladký 2019 Urziger In der Kranklei Spatlese stojí 440 Kč.

Pravidelní účastníci už to znají: budu potřebovat vaše objednávky do úterý 28. dubna (a taky platbu převodem na účet). Vína chci přivézt v prvním květnovém týdnu, ale může se to protáhnout až do 18. května podle tempa uvolňování nouzového stavu. Doufám, že v červnu už bude možné do Německa zajet, zatím jen prstem po mapě a se skleničkou vína v ruce. Budu spěchat, nejraději bych ty ryzlinky mě už teď, ke slunečnému počasí na zahradě se krásně hodí. Přihlásit se můžete tady.