ale tentokrát bez feminismu. V titulku je Mee Godard, francouzská vinařka korejského původu z Beaujolais. V roce 2013 koupila pět hektarů vinic a dům v Morgonu, podle na webu nalezených informací v roce 2017 přikoupila parcelu na vinici Les Michelons v Moulin-a-Vent. Morgon je hadí hnízdo beaujolaiského vinařského natur(al)ismu, pochází odtud Marcel Lapierre, Lapierrův žák Georges Descombes, Dominique Piron nebo nově tříhvězdičkové vinařství Louis-Claude Desvignes, vůbec první *** v Beaujolais podle Revue du Vin de France. V Morgonu to žije, podle některých reportů se zdá, že to je nejdynamičtější Cru Beaujolais.  

Mee Godard a její vína si okamžitě získala pozornost odborné veřejnosti. Ročenka RVF ji zaregistrovala téměř okamžitě (2016) a v roce 2017 už získala doporučení v podobě první hvězdy, což u tradičně konzervativní RVF často trvá mnohem déle. Při prvním setkání v únoru 2017 na mě její vína působila dost odlišně od většinového projevu Beaujolais, až mě to přivedlo k landauovskému zvolání Viděl jsem budoucnost Beaujolais a jmenuje se Mee Godard :-)

Vína Mee Godard přesně zapadají do současného trendu „seriózního“ Beaujolais. Tím myslím odklon od tradičního stylu, jak ho popisoval Kermitt Lynch v Tour de France dovozce vína. V sedmdesátých letech bývalo normou lehké ovocité Beaujolais s nízkým alkoholem, současné beaujolaiské vinice stárnou a dávají hutná, koncentrovaná vína (Nemáme tolik peněz na vysazování nových vinic jako v Burgundsku, řekl mi Benoit Desvignes). Dávné Beaujolais bývalo jako vavřineček s alkoholem hluboko pod 12%, dnešní úroda alkoholu je podstatně vyšší a na víno pod 13% narazíte jen zřídka. Godard navíc (asi) perfektně zvládla karbonickou maceraci, typické kvašení místních vín. Většinou zanechává charakteristická aromata a chutě, vína Mee Godard působí hodně čistě, precizně a při prvním setkání v únoru 2017 jsem měl dojem Víc Francie, míň Beaujolais – typické projevy karbonické macerace byly upozaděné.

Morgon Corcelette 2015, Mee Godard
Burgundská lahev, celokorek a střídmá až jednoduchá etiketa. Ve skleničce temná karmínová barva s fialovým odstínem a lehkým zákalem (hádám lahvování bez filtrace). Ve vůni komplexní až parfémové s vyšším alkoholem (13,8%, ufff, ještě že je sobota!), neurčitým ovocem od švestek po ostružiny, projevem málo vyzrálé. Klidné, harmonické, středně až hodně intenzivní. V chuti zase komplexnost: dokonale integrovaná kyselina, střední plnost, vyšší alkohol (hádám včetně glycerolu, projevem dosladka). Lehké taniny v závěru naznačují, že víno se školilo ve větších sudech. Jak se radí s Beaujolais obecně, je lepší ho pít o něco chladnější. První tři hodiny po otevření se projevovaly charakteristické smrádky a chutě karbonické macerace, po třech hodinách je víno úplně čisté a naslepo by mě asi Beaujolais jako první nenapadlo. Přesto je to naprosto seriózní, sebevědomé, komplexní… a senzační. Moje současné poznámky jsou hodně odlišné od těch z února 2017 (po dalších dvou hodinách jsem našel i v roce 2017 zmiňovaný kořenitý závěr) a musím dodat, že Corcelette 2015 zraje výborně a vyvíjí se správným směrem. Tehdy v únoru Mee říkala, že vína dělá na dlouhé vyzrávání ve sklepě, ale mně se už tehdy zdála dostatečně dokonalá. Teď se zdá, že to měla dobře vymyšlené – a to je teprve její základní, nejlevnější víno.

Připomínám Winemaker’s Dinner se Stefanem Erbesem v dejvickém Argumentu v pondělí 27. ledna. Ještě mám pár míst, podrobnosti jsou tady.