Když jsem před lety poprvé četl o snižování uhlíkové stopy ve vinařství, nechalo mě to chladným. Dopady na životní prostředí se vyjadřují jako množství vyprodukovaného CO2, což mi vždycky připomene rovnici alkoholového kvašení. Teď čtu od Daniela Cernilliho, že Champagne byla prvním regionem, který si nechal přesně spočítat karbonovou stopu už v roce 2003 a zavázal se snížit ji do roku 2050 o 75%. A ne, nemyslí tím, že sníží obsah bublinek v lahvích na čtvrtinu! První ohlášený výsledek byl, že po 15 letech snížili karbonovou stopu o 20%. Podíl na tom má snížení váhy lahví o 7%, které snižuje dopravní náklady (a emise) asi jako byste škrtli z provozu 4 tisíce náklaďáků.
Doporučuju přečíst článek podrobně, objevují se v něm zajímavé zmínky. Jednak o experimentech se šlechtěním a pěstováním dalších odrůd, které by lépe odolávaly současným horkým létům a velmi časným sklizním. Ročník 2018 byl už pátý za posledních 15 let, kdy sklizeň začala už v srpnu (Champagne se pokládá za velmi severský region). Takže se začalo experimentovat s tím, jak ochránit hrozny a mošty před horkem. První kroky se podnikají samozřejmě už ve vinici – sklizeň v chladnějších hodinách, barevné boxy na hrozny se skladují ve stínu. Jedním z důležitých (zvažovaných) kroků je rychlé spuštění kvašení přidáním selektovaných kvasinek, aby se zabránilo delšímu kvašení. Poslední větu si raději přečtěte dvakrát :-) Už včera jsem citoval větu Alfonsa Cevoly: Aby současná vína zůstala stejná, musí se změnit.
Varování: článek pojednává o francouzské oblasti Champagne a zřejmě vychází z podkladů ve francouzštině. Byl napsaný v italštině a přeložený do angličtiny, odkud jsem čerpal já. Podobnost s Mathesiovými překlady Zpěvů staré Číny je zcela zavádějící!
Dva nové projekty z Itálie: Evropská Komise schválila Turínský Vermut (Vermouth di Torino) jako IGP, chráněné označení původu. V Piemontu zašli ještě dál, k už existujícímu Moscato d’Asti DOCG vytvořili Konsorzium pro ochranu Asi a Moscato d’Asti DOCG. Na jednu stranu to vypadá jako pokus dotáhnout úspěch k ještě většímu úspěchu, ale skeptický Čech ve mně vzpomene na možné sbírání evropských a italských dotací… Ovšem viděno z druhé strany, nic není úspěšnější než úspěch :-)
A ještě jednou Cernilli: Směsky nebo jednoodrůdová vína? Nic závratného, ale doporučuju přečíst. Cernilli tohle téma poslední rok psal několikrát, například o tom, jak redukce na 100% Sangiovese udělala z Brunella di Montalcino světovou značku a nejúspěšnější italský region posledních šedesáti let. Jsou tam i zeměpisné odkazy na drsný sever, kterým budou Češi rozumět. Včetně závěru o tom, že změny jsou tu odjakživa a klimatické změny se musí respektovat, ale možná je lepší neměnit najednou příliš mnoho z toho, co jsme zdědili po předcích.
Reklamní vsuvka: při psaní předchozích výpisků a poznámek padl francký 2015er Silvaner Escherndorfer Lump VDP Erste Lage Egona Schäffera. Poslední půlrok jsem ho neprodával. Nebylo to z lakoty, ale víno se uzavřelo a tvářilo se nepřístupně a nepříjemně. Konečně se vrací k tradičnímu sylvánskému výrazu. Má hodně plnou citronovou barvu, citrusy a horskou louku i ve vůni. V chuti úplně suché, opulentně citrusové, travnaté a kamenité. Marně hledám pepřovou tečku, byla tam úplně jasně při otevření, ale dvě hodiny poté se víno nadechlo a nabízí samé velké, příjemné chutě a aromata. Letos jsem místo Schäffera dovezl o dvě stě metrů vzdálenějšího Horsta Sauera, z aktuálních preferencí účastníků Komunitních bedýnek mám v hlavě zmatek, ale nejraději bych (některou) příští bedýnku sestavil z vín obou vinařství, Schäffera i Sauera. Sauer je přitažlivější a modernější, Schäffer je jako skála, na které to všechno stojí.