Crémant de Bourgogne Brut, Marc Bouthenet
Před čtyřmi lety jsem měl (dřívější ročník) v bedýnkách nazvaných Naslouchejte šumu! Do té doby jsem Crémanty z Pinotu Noir nemusel, ale na tomhle mě zaujaly dvě věci: byl dokonale odrůdový a zároveň měl typické charakteristiky Bouthenetových tichých Pinotů: ovoce, kyselinu a mineralitu. A do třetice, což tady ocení málokdo, pro Boutheneta ho vyrábí Louis Picamelot, nejobdivovanější burgundský výrobce Crémantů. Antoine Clerc mi prozradil, že do Maconu k Picamelotovi vozí sklizené hrozny a všechno ostatní už za ně dělá Picamelot. Dokonce (prý) uchovává zásobu tichých vín z předchozích ročníků jako základ pro míchání různých ročníků. Takže klasický šampaňský postup, přesto dodám, že v různých ročnících bývají různé sklizně a v případě problémů se jako první škrtá Crémant – jako v ročníku 2016, který zničily kroupy.  

Pěkná pěna, drobné vytrvalé perlení a slušně plná žlutá barva – už jsem předznamenal, že obecně stoprocentním pinotovým sektům nefandím, takže vzhled mě neuvede do vytržení. Ve vůni lehce oxidativní do jablek a hrušek, trochu čerstvého ovoce (blumy a meruňky, až do bonbónových tónů). V chuti perfektně vyvážené mezi redukcí a oxidací – v zásadě jablečné až do mladých jablečných jadýrek. Suché, středně plné, a první dojem je takový banální… chutné :-) Nic složitého, ale je tam postupně všechno od čerstvého ovoce až po jablečnou dřeň a zralá jablka.

Tři vesnice v Maranges jsou vůbec takové starodávné Burgundsko jako před dvaceti roky a tenhle sekt jako by to chtěl ukázat. Ale mně se staré Burgundsko prostě líbí víc než to nové, drahé (ne že by tenhle sekt měl být levný :-)