Zanedbávám své Rieslingy! I dnešní víno jsem otevřel s převládajícím pocitem rezignace. Být čínským básníkem, mohl bych ted veršovat o nočním dešti a ochlazení, o slunci a ranní mlze. V lese žádné houby, zklamání a zmar, a navíc státní úředník Šaroch se rozhodl nepřejít po mostě, ale přebrodit pěšky pod mostem, jak říká starý ruský vtip. Potěžkal jsem v ruce několik ryzlinků z dob, kdy se svět ještě zdál být v pořádku, a vrátil je do chladničky. Pohladil jsem krásný Silvaner a nechal jej ležet v polici. Oko spočinulo na burgundském Pinotu z let, kdy jsem neuměl rozlišovat mezi šardonkou a barikovým sudem… ani písně mého mládí mi nezněly tak jiskřivě jako dříve, tak jsem z krabice ve sklepě vylovil skromný Riesling a usedl s ním na zahradě.  

Zpaměti, bez ověřování poznámek na blogu, si pamatuju vápencový a křemenitý projev (flintstone) ryzlinku z jarní degustace se Sandrou Sauer v Escherndorfu, a následně malé zklamání doma. Nejspíš za to může velká konkurence, vedle všech sauerovských Erste Lage vín, od milerky přes sylván a ryzlink až k Pinotu, je základní ryzlink přece jen trochu řidší a jeho vápencový projev méně přitažlivý, než třeba Sauerův základní Silvaner. Ehm, je to jen o kontextu. Když si víno otevřu úplně bez souvislosti (nebo v kontextu celodenního pocitu zmaru :-), je výborné.

2018er Escherndorfer Riesling trocken, Horst Sauer
Opakování jako matka moudrosti: otec Horst už přenechal většinu produkce dceři Sandře. Pro sebe si vyhradil slaďáky (a má s nimi obrovský úspěch). Jinak německé Franky jako vinařský region jsou (vpodstatě) vzorně suché. Vesnice Escherndorf je francký klenot, něco jako pálavské Bavory nebo Horní Věstonice – včetně toho vápence, protože nejslavnější místní vinice Escherndorfer Lump je typický Muschelkalk, vápenec vyšperkovaný zbytky ulit druhohorních mořských mlžů, plžů a hlavonožů. Pro ryzlink to není ideální podloží (protože břidlice, protože žula a další), ale v těch echt vápencových a koncentrovaných vínech je podobná ušlechtilost, jakou vápenec propůjčuje šardonce, Grenache a dalším odrůdám. U základních vín to nebývá tak jasně dané, a to je i případ dnešního vína: základní Ortswein (Village).

12% alkoholu, klasická francká placatka typu kozí měch (Bocksbeutel) a šroubovací uzávěr. Ve skleničce čistá a zářivá světlá citronově žlutá barva, na nose zaujmou citrusy, květiny a střelný prach. Zase tam cítím to křísnutí křemenem, možná to na rovinatých vinicích pod Lumpem není čístý vápenec :-) ale taky zajímavá těžká mineralita typu mokrého kamene. V chuti lehké, svěží, citrusové s výbornou kyselinou. Lehké v těle a s pěkným minerálním závěrem (zase si vypomůžu mokrým kamenem v potoce). Má to typickou německou preciznost a čistotu, je to podle franckých zvyklostí dokonale suché, lehké, stylové. Jediné, co by mohlo překážet, je cena 390 kaček, ale kromě výše zmíněných atributů je to ročník 2018 od špičkového vinaře (Gault & Millau ****) a v ročníku 2018 budou podobně suché, svěží, čisté a nízkoalkoholické ryzlinky vzácností.

Zbyla mi krabice a nejspíš jsem si po třech měsících odstupu pro sebe objevil pěkné hauswein :-)