Christian a Brigit Boujong (na fotce) jsou čtvrtá generace vinohradnické rodiny a jejich Weingut Boujong vlastní v Braunebergu 14 hektarů vinic na tratích Klostergarten, Mandelgraben a Juffer. Napoprvé mě zaujali tím, že kromě ryzlinku pěstují i Pinot Noir (taky Chardonnay, Pinot Blanc a Rivaner). Všechno bez přidané chemie (kromě síry ve sklepě), všechno kvasí spontánně, bez přidaných kvasinek.   

Na rozdíl od některých obcí na střední Mosele leží Brauneberg na kopečku, bezpečně mimo dosah každoročně se rozlévající řeky. Vinařství Boujong je až na samém konci obce a z terasy je krásný výhled na amfiteátr vinice Brauneberger Juffer (horní fotka je z webu vinařství). Američan by řekl, Million Dollar View, Výhled za milion dolarů. Minulý týden jsem ve vinařství ochutnal jejich ryzlinky a Pinoty. Protože už vím, že na degustace po osmi hodinách za volantem není stoprocentní spolehnutí, přivezl jsem si krabici vzorků a domácí zkoumání začnu dvěma Pinoty. Před rokem jsem objevil moselské (a španělské) břidlicové Pinoty a propadl jim. Brauneberg by měl být trochu jiný v tom, že na místních vinicích převažuje modrá břidlice.

2016 Brauneberger Pinot Noir Spätlese trocken, Weingut Boujong
2014 Pinot Noir trocken Barrique QbA, Weingut Boujong

Už z etiket se dá vyčíst pár zajímavostí. První je, že vinař je fanoušek Pinotu. V Německu se obvykle používá německé označení Spätburgunder. Druhá zajímavost je, že první víno z nerezového tanku má vyšší, predikátní zatřídění, než druhé, které zřejmě bude lepší. Neznám německké předpisy pro zatřídění moselských vín, ale barikové sudy zřejmě pro predikátní vína nejsou povoleny, takže nezbylo než zatřídit víno jako jakostní.

Obě vína mají hodně podobný vzhled, rubínově červenou barvu. 2014 je vyloženě jásavá se světlým okrajem, i 2016 má cihlový meniskus. Na nose je nerezová 2016 mnohem intenzivnější, až do zemitého projevu švestkové dřeně. Syrová, důrazná, ale spíš bez jemnosti. Bariková 2014 má jemný nos (se sotva poloviční intenzitou), s hladivou jemností až elegancí. Lehce kořenité a v ovoci do višní a třešní, zjednodušeně: višňové dřevo.

V chuti je 2016 skutečně ovocná, s jemným ostřím alkoholu a lékořicovým tělem a závěrem. Slušně dlouhé, odrůdové, ale projevem švestkově zemité a kvalitou jednoduché, selské víno. Má humpoláckou (ne)harmonii, asi jako když si večer dám dvě piva a potom lahev kalifornského kabernetu – druhý den mi všechno přijde málo harmonické. Barikovaná jakostka je úplně suchá, s jemnějším a tlumenějším třešňovo-višňovým ovocným projevem, delikátní kyselinou a lehkým závojem taninů. Lehce kořenitý závěr připomíná taky lékořici, ale je o dvě třídy jemnější a rafinovanější, na konci ještě trochu štípnou taniny. Aktuálně je víno ještě sevřené taniny, za rok za dva bude výborné. Na druhou stranu je to jasný příklad severského německého Pinotu, který s teplými léty (schválně se vyhýbám populárnímu výrazu) pomalu mizí.

Připomínám aktuální nabídku čistých a spontánně kvašených moselských ryzlinků Weingut Karl Erbes ročníku 2018. Některých vín už mám poslední lahve, pospěšte! Celá nabídka ryzlinkové bedýnky je tady.