Po třech letech zase na Horňáckých slavnostech ve Velké nad Veličkou. Letos nešlo vynechat, hlavní sobotní program byl věnován horňáckému hudci Martinu Hrbáčovi a jeho osmdesátým narozeninám (měl je už v lednu). O Horňáckých slavnostech jsem na blogu psal víckrát, ale pokud  ještě o nich nic nevíte, doporučuju článek z roku 2008 tady.   

Martin Hrbáč je nejvýraznější a nejnápadnější postavou horňácké muziky, už před čtyřiceti lety jsem jeho kapelu přirovnával k moravským Rolling Stones. Teď se to vrací i v Hrbáčově dlouhověkosti – uvidíme, jestli se mu aktuální turné Stounů vyrovná. Osmdesátka je úctyhodné číslo a tak jsem jel do Velké s obavami. Čekal jsem, že tříhodinový program bude složený jako hold Hrbáčových přátel a Majstr se dostane na podium jen s jednou písničkou. Páteční večer mě připravil na to, že Hrbáč ještě nekončí – v hlavním programu měl dvě řady písní. Stručně řečeno, po osmdesátce má trochu nejistý krok, ale jistou ruku i hlas. Úplně mě ohromil pevným hlasem a intonační jistotou. Sobotní program jsem už vyhlížel s nadšením.

Očekávaný hold souputníků se konal, ale Majstr sám odehrál možná hodinu a během tříhodinového pořadu téměř neodešel z jeviště. Došlo i na ovace ve stoje v závěru programu. Neobrečel jsem to i díky tomu, že Hrbáč byl viditelně v dobré muzikantské formě, ale bylo to zároveň dojemné i radostné. Pokud jde o odolnost času, skvělé sólové vystoupení měl i Jaroslav Smutný, pětaosmdesátiletý basista Hrbáčovy kapely.

Soustředit se jen na hrbáčovskou legendu vypadá jako přezíravost vůči ostatním, ale výročí strhávalo pozornost. Jen pro celkový obrázek, vynikající byla trojvýstava (fotky – František Pavlica – Horňácko v obrazech) na Obecním úřadě, kromě Jaroslava Smutného měl skvělé vystoupení třeba Petr Mička (písnička s maďarskými motivy a precizní prací se zvukem kapely). Martin Prachař exceloval v sadě písní sestavené kdysi pro Františka Okénku… a bylo by škoda nevzpomenout ukrajinské číslo prezentované anonymně místními ženami v sobotu na pořadu pro Antonína Vrbu.

Hrbáč si dokonce po půlnoci přišel zahrát s kapelou Petra Gajdečky „pro ožralých ludí“ a další hodinu hrál pro zpěváky jam session. Potěšil pohled na to, jak se ke kapele připojilo několik mladých muzikantů, jen aby si zkusili zahrát s legendou. Příležitostí zažít Hrbáče hrát volnou zábavu pro zpěváky asi bude ubývat, ale sobotní koncert vůbec nevypadal jako loučení.

Než jsem v neděli dojel domů, už se na webu objevil videozáznam celého sobotního večera. Jásám, ale jsem rád, že jsem u toho mohl být přímo ve Velké.

Pastýřský list o pitném režimu v letním vedru je tady.