Pár fotek z pátečního odpoledne na Novoměstské radnici na dvoudenním festivalu naturálních vín Praha pije víno. Podle katalogu to bylo 85 vystavovatelů, takže stručně řečeno, to se nedá stihnout. Na úvodní fotce Luboš Osička a Salome Khardzeishvili.   

Kdybych to měl brát popořádku, musel bych začít stolkem číslo 3. Cappella Sant’Andrea, San Gimignano, Itálie. Už jsem se s nimi dvakrát setkal v Itálii, teď našli českého dovozce a Francesco Galgani přijel do Prahy.

Samozřejmě dělají především Vernaccii a Sangiovese. Clara Stella 2018 je typická jednoduchá Vernaccia, Rialto 2015 je naopak výběr nejlepších hroznů Vernaccie. Vyšší barva, naleželé na kvasničních kalech, plnotučné, bohaté víno s nápadným minerálním závěrem. Prima Luce 2015 je Vernaccia kvašená v amfoře a následně školená v barikovém sudu, ale ten postup (pro mě) setřel typické odrůdové vlastnosti čili to, co mám na Vernaccii rád. Stručně, moc se mi líbilo nejjednodušší (betonové) červené TINAIO 2013. Tam je výrobní postup přesně opačný, ne-naturální, s krátkou macerací, a výsledek skvělý. Arciluca 2016 je Chianti Colli Senesi typické projevem, ale vyjímečně jemné a harmonické. Serreto Rosso 2016, Sangiovese s 25% Merlotu je důraznější červené z hodně vyzrálých hroznů, plné a robustnější, ale s ohledem na ceny mě maximálně přitahovaly TINAIO a Arciluca.

Niki Moser je další vinař, se kterým jsem se už setkal.  Měl skvělý Veltlín Schnatel 2016, krásné komplexní víno s parádní vyvážeností oxidace a redukce. Přivezl i nesířený a nefiltrovaný Minimal Veltliner 2006, který byl ve skvělé formě a v tu chvíli předváděl ovocná aromata (jednou jsem jeho Minimal Veltliner upíjel týden a psal si poznámky, každý den byly jiné). 2015 Zweigelt Reserve od Neusidlerského jezera byl vynikající.

Malým vrcholem festivalu pro mě byla degustace vín rakouského vinařství Nikolaihof. Veltlíny a ryzlinky školené extrémně dlouhou dobu v sudech (v pátečních vzorcích od tří do šestnácti let), přesto spíš tenké v těle a s krásným ovocným projevem. Žádná robustnost, ale přesto jemnost a krása.

Franz Weninger vysvětluje rozdíly mezi rakouskými a maďarskými Frankovkami :-)

Oťasovi neboli u Ševčíků. Dobrá Vinice, Ševčík, Kočařík, Porta Bohemica, Jakub Novák a Stapleton-Springer byly tradiční jistoty. Chtěl jsem to shrnout a zestručnit do jednoho dojmu třeba z degustace Dvou Dubů, totiž že spousta vín představovala čistotu a jemnost a nesnažila se o robustnost a plnost. Ale při podrobnějším luštění poznámek jsem u Dvou Dubů i ostatních vinařství našel jak vína tenká a čistá, tak robustní, plná a bohatá. Takže shrnutí podle připravené teze se nekoná, nejzábavnější na Praha pije víno je asi pestrost a možnost srovnávat různé styly a regiony.