Ciao ragazzi! V pondělí jsem zrušil večerní meditaci se skleničkou vína kvůli občanským povinnostem. S dcerou jsme si udělali procházku na pražský Hrad a potom šusem dolů Nerudovkou na Malostranské, na nábřeží se už nabalovaly davy a Staromák jsme naplnili úplně. Dobrá rodinná procházka (tamhle je Národní divadlo a co je tohle za kostel?) a do pondělka má dcera koupit píšťalky, nezbytné vybavení na demošky. V pondělí jdeme zase. Ale to jsem jen utekl od úvodního Ciao ragazzi! a konstatování, že nemám nové degustační poznámky o vínech.

Po večerech sjíždím staré fotky z Itálie a jistoty v podobě Vino Nobile 2015 z Gracciana, za tři večery dvě lahve jako ujištění, že to rozhodnutí bylo správné. Listování starýma fotkama začínám momentkou z Benátek. Má blbý protisvětlo, ale pro mě má komplet atmosféru zářijových Benátek. Smrt v Benátkách? Neříkejte mi, jak to dopadne:-)

Je to skandál, chci vrátit prachy! psal jsem v listopadu 2017 z Toskánska. Fotka je z vinařství Majnoni Guicciardini, v mracích na obzoru by za lepšího počasí mohlo být vidět San Gimignano. Pietro Majnoni mi řekl, že v Toskánsku je nejhezčí podzim, přivezl jsem tehdy z Gracciana senzační Vino Nobile 2014 posílené zrušenou Riservou a kalnou Vernacciu od Stefana Grandiho. Cestou zpátky s autem naloženým vínem mi při zastávce v Německu někdo povolil šrouby na jednom kole, posledních 400 kilometrů bylo napínavých jako Die Hard.

Místo fotek s větším propagačním potenciálem jedna no-name krajinka, focená v listopadu cestou z pronajatého ubytování do Poggibonsi. Doporučuju rozkliknout, nejen barevností, ale i kresbou mi to připomíná Cézannovy obrazy. Jestli chcete dobrou radu, tak si v listopadu nikdy nenajímejte ubytování v Poggibonsí. OK, má dobrou polohu na hranici Chianti, v létě je tam hezky, ale v listopadu se brzy stmívá a Poggibonsi je bludiště. Za pět dní jsem nabloudil možná 500 kilometrů, úplně zbytečně.

La Ginestra. Polovina toskánských penzionů má pokoje pojmenované podle místních květin. Nejlepší pokoj bývá Girasole (slunečnice), druhý Ginestra :-) V roce 2010 moje přítelkyně v Toskánsku nad lahví Chianti rozvíjela teorii, že ve víně určitě cítí jiná aromata a chutě než všichni ostatní, takže se nemusí řídit žádnými pravidly a může si zavést vlastní, dát všemu jména podle sebe (jako Pán Bůh při stvoření světa). Setřel jsem ji s tím, že by se měla napřed naučit základní pravidla a teprve potom vymýšlet vlastní. Mračila se na mě, tak jsem se šel rozhlédnout po zahradě a došel ke keři Ginestry. Dorůstá dva až dva a půl metru a vydává intenzivní vůni, nápadnou i když jedete kolem v autě stovkou. Voněl jsem ke květům a došlo mi, že všechny ty těžko popsatelné vůně Chianti jsou tady přítomné. Ale název kytky jsem pořád neznal. Až v červnu 2016 jsem byl v Orvietu u Giovanni Dubiniho, ukazoval mi vinice a zase tam kvetl ten keř. Jak se to jmenuje? ukázal jsem na žluté květy. Ginestra. OK, Orvieto je v Umbrii, ale sousedí s Toskánskem a Ginestra na hranice nekouká.

U téhle fotky musela být podvědomá inspirace od Jana Saudka :-) ale je to focené až sedm let po mé první cestě do Itálie. Poprvé jsem jel nerad a nedůvěřivě. V bezcelním obchodě na hranicích v Mikulově jsem nakoupil kořalku a víno. Nevěřil jsem, že by  Itálii mohli mít lepší :-) Ty tři týdny v květnu 2003 mi změnily život. Napřed přišlo okouzlení Itálií a vínem, hned potom jsme si domů nastěhovali mašinku na espresso. Mnohem pozděli přišel ruční strojek na pastu a dnes už si děláme i vlastní těsto na pizzu. To jen kdyby v tom nebyl patrný vývoj!

Další vývoj: září 2015 a Valiano u Montepulciana. V popředí se válí pan Sklenička, v pozadí vinařství Fattoria di Palazzo Vecchio. Stále si myslím, že měli nejlepší Vino Nobile co pamatuju, TerraRossa. Přivezl jsem ho do bedýnek v roce 2012 a potom už ne. Když jsem tam byl znova, už přitvrdili v ceníku a mně se to zdálo  nezaplacení.

Cestou do Palazzo Vecchio jsem se stavil v Graccianu a Julio Straccia mi udělal degustaci  aktuálních vín. Bavilo mě všechno včetně základního Rosso di Montepulciano, bavily mě i ceny. Rosso bylo velké plus – Vino Nobile Riserva bývá skvělé, ale výborné Rosso je prostě terno. Teď dostali od nejprestižnějšího vinařského průvodce Gambero Rosso ocenění BEREBENE za výborný poměr kvality a ceny, za Rosso 2016.

Když jsem v červnu 2016 objevil skvělou Riservy z Gracciana (a řekl, že bez Riservy neodjedu) a když se v září ukázalo, že Riserva dostala *** tři skleničky Gambero Rosso, byl jsem šťastnej jako Zeman v Číně. Takže nic lepšího než Sangiovese z Gracciana nemůžu nabídnout. A jak správně říkal Klement Gottwald, Ani muže ze závodu, ani týden bez Sangiovese!