Malý krok pro lidstvo, velký skok pro pana Skleničku: víno z Chateau de Durette jsem objednal a zaplatil, příští týden by mohlo přijet. Podle počasí a dostupnosti náklaďáků, budu napjatě sledovat předpovědi počasí. Nastala jedna změna, základní Cote de Brouilly bude nahrazeno „vyšším“ CdB Les Fournelles za stejnou cenu. Tedy Fournelles je asi o 60 kaček dražší, ale bedýnkáři vesměs zaplatili předem a jednu takovou náhradu bedýnkový rozpočet unese.
Několikrát jsem tady okrajově zmiňoval, že pěkně roste trh se starými archivními víny a že podle odhadů samotných aukčních domů (které mají pod kontrolou velkou část tohoto trhu, takže jejich odhady budou spíš konzervativní) jsou padělky asi 50% trhu starých vín. Že se to netýká jen vína ukazuje tenhle článek. Ze studentských let si pamatuju, že každý inženýr strojař si chtěl postavit vlastní auto a každý chemik vyrobit vlastní (skotskou) whisky. Dnes si každý zahrádkář chce vyrobit vlastní víno. Nejlépe z rybízu nebo z rajčat :-)
Něco o bodování vín :-) To je vděčné téma, se kterým se spousta lidí nedokáže vyrovnat. Jedni nadávají na příliš vysoká hodnocení Roberta Parkera a Wine Spectatoru, jiní na nereálných 90+ bodů pro nevýrazná moravská vína. Jen z doslechu znám příběh o tom, jak si Markus Molitor na deset let pronajal kousek vinice Bernkasteler Doktor, jedné z nejmenších a nejslavnějších na Mosele. První sklizeň měl v roce 2017, víno teď přišlo na trh. Od Roberta Parkera hned dostalo 100 bodů (to je prostě klika, z první sklizně na pronajaté vinici) a od vinaře cenovku 1.000 EUR za lahev. Tolik ke smyslu bodového hodnocení.
My Češi jsme geneticky předurčení k tomu, abychom všechno věděli nejlíp a všechny ostatní bychom mohli učit, ale význam místních názorů na hodnocení vína je omezený velikostí trhu. Trendy určuje Robert Parker, Wine Spectator a pár dalších. Úplně nemilosrdně, dokud Sauvignony ze Znojma nenahradí v roli celosvětově uznávaného etalonu kvality Sauvignony ze Sancerre a ryzlinky z Mělníka ryzlinky z Mosely, tak bude správnější se přizpůsobit a nevymýšlet české cesty.
Úplně náhodou jsem zjistil, že na Youtube je plno kuchařských videí. Nejen že si tam můžete najít, jak dělat správně pastu carbonara (video nahoře), ale je tam i spousta doporučených receptů, jak ji udělat úplně blbě :-) Při té myšlence mě zarazilo, že na TV Barrnadov ještě neběží Kuchyň Jaromíra Soukupa!
V poslední době mě na Fejsbůku popuzovaly takzvané honicí fotky. To si doma vyfotíte nějakou pěknou lahev, prdnete ji na FB a připíšete zasvěcený komentář (například „za mě top vinařství na Riesling“ nebo „absolutní strop!!!“), aby všichni pochopili, že jste expert. S nevysloveným dovětkem „stálo to 30 EUR, to čumíte…“ Opravdoví experti k tomu používají německé Grosses Gewachs ryzlinky, machři z třetí ligy Chablis nebo německé jakostky. Takže dnes budu hejtovat německé jakostky (a jejich české obdivovatele).
Potrefené husy nůžou namítat, že německé Grosses Gewachs jsou taky jen jakostky. Genau, Německonámtonedělájednoduchý. Mám na mysli opravdové jakostky a moji Němci mi rozumějí – když při degustaci s VDP vinařem řeknete, že chcete kabinet, vinař vám bude rozumět a nalije vám ho. Bude to nejspíš z lahve označené jako VDP.Ortswein, ale nebude dělat, že vám nerozumí ani vás přesvědčovat o něčem jiném. Záměrně jsem to vyzkoušel ve vinařství se čtyřmi hrozny od Gault & Millau. Všichni vědí, co je kabinet a co jakostka, i když jsou členy VDP.
To jen v Čechách se to plete :-) Když si splašení amatéři honí ego na Facebooku fotkama jakostek, je to úsměvné. Když jakostky vyhrávají v odborných soutěžích, je to na pováženou. Podle mojí zkušenosti je základní rozdíl v původu hroznů – jakostky se dělají z no-name rovinatých vinic, predikáty z jednotlivých významných vinic. V jakostkách skončí všechny hrozny, které nejsou dost dobré na predikáty. To se samozřejmě snadno pozná z etikety, ale mnohem hůř naslepo a ve stresu. Doporučuju (čtenářům) zaměřit se na to při příští cvičné degustaci, rozdíl v materiálu (koncentrace, strukrura) by měl odborník poznat i naslepo. A ano, sám nejsem bez viny. Taky jsem na soutěži hodnotil moselskou jakostku devadesáti body.