Devět let staré Sangiovese jsem už popisoval před rokem tady. Od té doby jsem už měl i ročník 2005. Když jsem v září vybíral vína do toskánské bedýnky, naskytla se možnost koupit pár starších vín z archivu vinařství, počínaje ročníkem 2009 a konče 1995. Dovezl jsem pár krabic 2009 a 2007. Ceny byly proti. 2009 jsem prodával za 850 kaček, ale 2005 by už šla za 1800 a 1995 lépe nesčítat (3000).  

Po jedné zkušenosti s nákupem na anonymních aukcích starých vín jsem na tuhle ruletu rezignoval. Ze dvou vín bylo jedno dobré a jedno špatné, tedy padesátiprocentní úspěšnost. Je příliš mnoho činitelů, které v podobných nákupech snižují úspěšnost. Znalost historie a skladování je jedna věc, při rozsahu trhu se starými víny bude zřejmě  procento padělků vysoké. Prodávat padělaná předválečná vína DRC se může snadno vymstít, ale prodat na aukci padělek desetiletého vína za 90 EUR je poměrně bezpečné, protože 99 procent konzumentů stejně neví, jak by to konkrétní víno mohlo nebo dokonce mělo chutnat.

Ve skutečnosti se masivně padělají i vína za patnáct EUR, na některých trzích je to tak běžné jako v Praze jezdit Metrem nebo chodit na demonstrace. Vypravoval mi jistý německý vinař, že prodal do Číny paletu vín ročníku 2012. Rok po prodeji ho čínský distributor pozval do Číny, v jedné vinotéce tam můj vinař objevil svoje víno ročníku 2015. Nejen že tenhle ročník do Číny neprodal, ale v roce 2013 úplně změnil grafiku etiket. Čínské víno mělo ještě grafiku používanou do roku 2012, ale na etiketě byl uvedený ročník 2015. Tím skončil jeho export do Číny, ale oba jsme usoudili, že tím ani zdaleka neskončil prodej jeho vín v Číně. Šlo o víno v evropské koncové ceně 10-15 EUR. Až čínští dovozci objeví evropský trh s archivními víny, bude to masakr! Nebo možná už objevili :-) taky proto jsem se zařekl, že archivní vína už jen přímo od výrobce. To jsem ale utekl od tématu, kterým jsou vína na Vánoce, Itálie a konkrétně Sangiovese…

Vino Nobile di Montepulciano 2009 DOCG, Tenuta di Gracciano della Seta
Korek byl už do třetiny promočený, ale pevný a víno v pořádku. Ve skleničce vzorná rudočerná barva, vůně je po hodně zralém ovoci, hutná a těžká. Dvě hodiny po otevření už zmizela přezrálost (doporučuju otvírat víno 2-3 hodiny předem), ovocný projev je odlehčený lesními vůněmi, balsamikem a kůží, ale hutný ovocný dojem trvá. V chuti poměrně lehké, dobře pitelné, s úplně zkrocenou kyselinou a jen lehkým dotekem taninů. Poměrně komplexní projev nesený zralým červeným ovocem jde až do kávových tónů, slušná koncentrace, lehce kořenitý závěr a dobrá délka.

2007 a 2009 byly dva ročníky, které si v Toskánsku pamatuju (a následně i vína, když se zpožděním přišla na trh), ale ten výrazně zralý ovocný projev se mi nezdá úplně typický (přesněji, sám ho nevyhledávám). Teplý závěr mi připomněl, abych zkontroloval alkohol (14%). S hodnocením je to složité hlavně proto, že každý máme jiný vztah ke starým vínům. Za pana Skleničku byly nuladevítky hned po vypuštění na trh v roce 2012 v Toskánsku za míň než poloviční cenu a díky svěžesti o kus uspokojivější. Na druhou stranu, tehdy jsem si jen představoval, jak a kam se budou vyvíjet. Teď si to můžu porovnat a vidím, že se vyvinuly úplně jinak :-)

Pár zbylých lahví Vino Nobile 2009, 2007 a 2015 a Rosso 2017 najdete v (konečně) aktualizované nabídce týdne nebo tady. Sedmičky a devítky je jen pár lahví, patnáctky mám ještě dost. A na Velkou Listopadovou Sylvánskou degustaci se sešlo dost přihlášek, takže jsem všem účastnílkům potvrdil registrace. Kdo jste dosud váhali, můžete se už přihlásit. Pár míst ještě můžu potvrdit, podrobnosti jsou tady.