K nabídce franckých vín z Rottingenu a Escherndorfu mám zatím málo přihlášek. Nezoufám a odkládám uzávěrku o týden, abyste se stihli všichni přihlásit. Jako upoutávku na francké Silvanery a Rieslingy zopakuju dřívější článek (ze září 2017) o první cestě do Franků.

Pondělní matoucí anotace upozorńovala na Černý ryzlink a tak jste si mohli myslet že kecám. Ale kdepak, v pondělí nikdy nekecám – spodní fotka budiž důkazem. Kromě Švarcryzlinku jsem koštoval i Modrý Sylvaner (modrá odrůda, ze které se dělá bílé víno) a staré známé, Baccha (první pád Bacchus) a Dominu.

Ve Frankách už začal sběr hroznů a já jsem si svoji vůbec první cestu naplánoval blbě zrovna na začátek sklizně. Přesto jsem v rychlém sledu absolvoval degustace se třemi vinaři. Udělali si čas a nekoukali na hodinky. Svádí mě to k naparování, že sláva Skleničkova blogu doletěla až do Bavorska, ale spíš jsem měl velikou kliku. Švarcryzlink čili Mlynářka byl v Rottingenu u Jurgena Hofmanna (Gault Millau **). Jurgen je veliký modernista, největší v celých Frankách, ale to si nechám až do dalších textů.

Tedy jestli budou. Psal jsem si stručné poznámky do ceníků a na zadní strany papírů. Byl jsem trochu zahlcen dojmy a tak je otázka, co se mi z poznámek podaří rekonstruovat. Cestou do Randersackeru jsem si říkal, kde sakra mají schované ty vinice? Jurgen Hofmann mluvil o vinicích, ale první na mě vykoukly až za mostem u Randersackeru.

Bruno Schmitt si dal program rovnou do názvu vinařství, Trockene Schmitts. Všechno suché (ale po třech degustacích musím dodat, že to je zřejmě společné všem zdejším vinařům. Všechno dosucha a ne podle německé normy devíti gramů na litr, ale do gramu. Prostě nula celá nic). Večer na hotelu usrkávám jeho kabinetní milerku a je mi dobře. Když už jsem v minulosti horoval za jednoodrůdové vinařské regiony, tak musím říct, že ve Franconii (cca 6.000 hektarů vinic) je povolených asi třináct odrůd. Nejrozšířejnější jsou milerka, silvaner, ryzlink, Domina a Pinot Noir. Fígl je v tom, že vinařství běžně dělá z bílých odrůd čtyři vína v různých kvalitativních kategoriích (stupních). Jakostku v litrovce do gastronomie. Základní víno, Ortswein čili Village a potom jednotlivé vinice. To by bylo, abyste si pro sebe nenašli i dobrou milerku. (Bystřejší už pochopili, že slabší hrozny skončí v nejnižší kategorii, takže vyšší kategorie jsou o to čistější a preciznější.)

Lump v němčině znamená totéž co u nás (český lump je nejspíš germanimus), ale taky dámský kapesníček. Název vinice Escherndorfer Lump asi pochází od kapesníčku, protože je rozparcelovaná po kouskách mezi různé majitele (jev nezřídka vídaný právě u nejlepších evropských vinic). Táhne se majestátně podél celé obce Escherndorf, kromě toho obsahuje ještě pět malých kousků, podkapesníčků, jménem Am Lump.

Z těch dělá víno jen pět vinařů a jedním z nich je Egon Schaeffer.

Na fotce je malá část všech vín, která jsme rychle projeli. Skončili jsme o půl osmé. Schovám si poznámky pro samostatný text, teď dodám jen tolik, že pro mě byla vrcholem Erste Lage Escherndorfer Lump. Grosse Lage Am Lump byla pro mě až nepřístupná, vliv vinice válcoval odrůdu. A to píšu o Silvaneru čili sylvánském zeleném, které se u nás obecně netěší velkému zájmu. Jenže s odrůdama a vínama je to složitější, viz jeden z předchozích odstavců.

Podrobnosti o nové francké bedýnce jsou tady a přihláška tady.