Už přes osmnáct měsíců čtu třistašedesátistránkovou knihu Stanislava Komárka o mimikrách. Dostal jsem ji k Vánocům 2017 a konec se stále zdá být nedosažitelný :-) Předchozí knihy autora mě vyprovokovaly k několika zábavným přirovnáním o světě vína. A ano, některá zábavná přirovnání může být zábavnější psát než číst. Přesto věřím, že nejnovější komárkovskou inspiraci nebudete chápat jako pomstu autorovi za to, že ani po takové době nejsem schopný jeho knihu tak říkajíc dorazit.  

Na straně 216 (ano, ještě nejsem ani ve dvou třetinách) Komárek stručně popisuje přínos některých německých zoologů ke zkoumání živočišných kreseb (to jsou kresby na povrchu těla živočichů, nikoliv ty obrázky, které chobotnice kreslí do písku na dně moře svým dětem před spaním, o tom se vůbec málo ví…). „Eimer začal svou kariéru studiem kreseb ještěrky…“ – to je poměrně nečekaný začátek, protože dobře víme, že k podobnému studiu se nejlépe hodí motýli, můry, případně ptáci. Dobré jsou i zebry a tygři, ale studium tygřích kreseb přináší i jisté problémy a nebezpečí.

Obecně mám z dějin biologie dojem, že to je věda, kterou si vymysleli synové z bohatých britských (případně německých) rodin pro svou kratochvíli, aby mohli vypadnout z nudné buržoazní společnosti na Borneo, Galapágy nebo rovnou na Tahiti a tam užívat života – záminkou jim byly shrnující biologické reporty, psané obvykle na parníku cestou zpátky do Evropy, když rodina zarazila kapesné (bez termínu není žádné zadání úplné, podobně se dodnes úkoly do školy a seminární práce píší zásadně v noci před odevzdáním). Historický zápas biologie s tím, co se teoreticky popisuje jako sociomorfní modelování nám ukazuje, že vůbec nepřeháním – kdyby Darwin místo poflakování se po Galapágách navštívil několik anglických továren, došel by k teorii o vývoji druhů poháněném přírodní selekcí (konkurencí) úplně stejně. Ostatně jeho nedocenění pohlavního výběru má nepochybně kořeny v prudérní viktoriánské atmosféře Anglie – další potvrzení sociomorfního modelování (kdyby toho vůbec bylo třeba :-). Poznámka: Ve vrcholném období kolonialismu se mladí a neklidní evropští duchové nespokojovali s popisem biologických zvláštností, ale vrhali se do dobrodružství skutečně nebezpečných. Matně si vzpomínám, že Winston Churchill popisuje příhodu z búrské války, kdy ho málem zastřelil pozdější jihoafrický předseda vlády.

Vy teď napjatě čekáte a ptáte se, jak to souvisí s vínem? a já vás samozřejmě nezklamu. Moje (obecně naše, jestli to smím vztáhnout i na další bloggery) psaní o víně souvisí s vínem podobně jako biologie devatenáctého století s přírodou. Kresby na křídlech motýlů jsou už popsané, stejně tak kresby na kůži hadů nebo tygrů. Už víme, proč kresby a obrazce na perech ptáků jsou jen na vnější straně a proč na vnitřní straně žádná kresba není (nebo aspoň známe aktuálně platné a stavu společnosti vyhovující vysvětlení :-) Na Galapágách, Borneu, Ceylonu už není co nového objevovat a nalézat (jen u Cušimi prý jsou ještě nějaká tajemství). Od rodičů, mateřského podniku ani od Evropské Komise nedostaneme žádný grant, abysme mohli zajet na druhý konec světa, pomilovat několik kakaových černovlasých krasavic a za rok poslat Akademii věd vědeckou zprávu o nočním životě můr a netopýrů s praktickým návrhem na vylepšení stavu populace obou druhů a žádostí o další dvanáctiměsíční grant. No Future!

Z předchozího odstavce se zdá, že už všechno víme a úsilí o kolonizaci planety se přesunulo do fyzikálních laboratoří. Gravitační vlny, antihmota a neutrina. Černé díry a dvojhvězdy. Nebo přednášky o etickém chování jako poslední zoufalé pokusy o uvolnění přebytečné energie. Nic proti tomu, mně osobně tam chybějí ty spoře oblečené kakaové krasavice. Kolonizace neskončila, ale společnost se atomizovala, rozdrobila, a každý si hledáme svoje motýlí křídla někde jinde. Někteří je nacházejí ve studiu a popisování vína – jezdí za ním do Gruzie, na Kypr, na Sicílii (doporučuju!), na Nový Zéland nebo dokonce (!) na Moravu. Popisují vůně a chutě jako biologové před dvěmy sty lety barvy a funkce motýlích křídel, hledají jejich smysl a pokoušejí se ho dát do souvislosti s vlastním viděním společnosti (co jiného je sociomorfní modelování?). Nic nového pod sluncem, lidé to tak dělali od nepaměti. Jen místo rotačních tiskáren s olověnými literami tiskneme tlačítkem Enter na internetu, je to velmi rychlé a prošumí to bez pozornosti… ledaže by si toho někde někdo všiml a přeposlal naši zprávu dál, sdílel ji, komentoval a kritizoval.

Rodičovské kapesné už taky nefunguje, takže kdyby to někoho bavilo číst a chtěl blog podpořit, tak slibuju, že jestli se na základě dnešního textu prodá aspoň deset bedýnek s moselským a toskánským vínem, dočtu Komárkovy Mimikry bez odvozování dalších inspirací pro Skleničkův wineblog! Nejnovější nabídka vín je tady, ale jsme na internetu, takže mi můžete i poslat e-mail. Krásný letní víkend všem :-)