aneb dokončení přepisů degustačních poznámek, vzpomínek a dojmů na web. První díl byl tady, akce ve čtvrtek 14. června v karlínské Hauch Gallery. Některé poznámky jsem bohužel poztrácel, ale pojďme do Německa na moje oblíbené Franky.
Weingut Johann Rück sídlí ve franckém Iphofenu, jen dva zákruty řeky od Escherndorfu. 11 hektarů a 55 tisíc lahví ročně naznačuje redukci sklizně. Začínalo se s 2016er Silvaner Gutswein trocken, takže v zásadě jakostkou pro restaurace. Čistý ovocný projev, málo minerální, ale na gastro-základ super. V Německu je čistota první přikázání, s tím jsou i základní vína dobře pitelná. S druhým vínem jsme už skočili o několik úrovní výš. 2016er Silvaner Iphöfer Kalb Erste Lage trocken měl vyšší barvu, pepřovou vůni, v chuti žluté ovoce a trávu, svěžest s nepřehnanou kyselinou.
2016er Silvaner Iphöfer Julius-Echter-Berg Erste Lage trocken je v chuti hodně zralé, ovocné, minerální s kořenitým závěrem a parádní vyvážeností mezi ovocným projevem odrůdy a mineralitou vinice. To samé můžu říct o ryzlinku z téže vinice: opulentní ovoce a kamení v rovnováze. Velká pecka na závěr, Sauvignon: 2016er Sauvignon Blanc Iphöfer Kronsberg Erste Lage trocken. Jak nemám rád podtržené, nedozrálé Sauvignony, tak tady je perfektní rovnováha mezi podtrženými (kvůli aromatice) a zralými hrozny, víno je krásně ovocné a zralé, s perfektní kyselinou. Paní Bettina Bode vysvětlovala, že na tuhle vinici si starý pán Rück nenechá sáhnout, tu si dělá sám, Sauvignon je zřejmě jeho srdeční záležitost.
Ještě jednou Franky, Weingut Luckert ze Sulzfeldu. 16 hektarů vinic a asi 90.000 lahví ročně, polovina plochy patří Silvaneru. Na fotce Philipp Luckert. 2017er Soulzfeld Silvaner voní středně intenzivně po květinách a žlutém ovoci, v chuti plnost lehce dotovaná zbytkovým cukrem, dobrá kyselina, ale působí to trochu komerčně (díky malému zbytkovému cukru). 2017er Silvaner Sonnenberg Erste Lage mě taky minulo – v chuti hodně ovoce, hlavně jablka a žluté ovoce, trochu zbytkového cukru, svěží, ale jestli se v tom projevovala vinice, tak jsem to nepoznal. 2016er Silvaner Maustal Grosse Lage, rok zpátky a skok výš. Plnější už ve vzhledu, ve vůni střelný prach, v chuti zase spousta ovoce a křemičitá mineralita v podobě křesacího kamínku nebo střelného prachu. 2016er Riesling Maustal Grosse Lage má nos jako vápencový Riesling (což často znamená potlačené ovoce), ale v chuti je dokonalá rovnováha ovoce a vápencové minerality, za mě vynikající.
A jdeme do Rheingau, Weingut Künstler z Hochheimu, na fotce Gregor Breuer. 36 hektarů vinic a cca čtvrt milionu lahví ročně, vpodstatě jen Riesling (85%) a Pinot Noir. 2016er Estate Riesling trocken je ovocný, lehký, čistý, s maličkým zbytkovým cukrem. Potom to už šlo jako když v mariáši hrajete durcha :-) 2016er Hochheimer Hölle Riesling Grosse Lage (podloží vápece a hlína), ovoce, struktura, štiplavý kamenitý závěr. Moc pěkné. 2016 Riesling feinherb je typický německý vybalancovaný ryzlink se sedmnácti gramy zbytkového cukru (takže podle zkušenosti skoro suchý) s pěknou kyselinou a spoustou ovoce (cukr jen zesiluje ovocný projev). Dokonale čisté, velká radost. 1998er Stielweg Riesling Auslese z třílitrové lahve s ohromnou zlatou barvou, jablečno-hruškovou krémovou chutí, nazrálé a těžce botrytické, ale stále s dobrou kyselinou. To se vám občas stane, že se ocitnete v nesprávný čas na nesprávném místě, ale ve čtvrtek v Karlíně jsem měl po dlouhé době pocit, že jsem ve správnou chvíli na správném místě :-)
Ha, a 2015er Spätburgunder Hochheimer Stein Erste Lage trocken aneb německý Pinot Noir Premier Cru. Světlá pinotová barva, průhledná leč plná, ohromný nos a ovocná, robustní ale elegantní chuť. Ani ne kvůli dvacet let starému botrytickému ryzlinku, ale spíš kvůli čistotě a vyhraněnosti mladých ryzlinků a dokonalosti Pinotu jsem měl znova dojem, že degustujeme evropskou první ligu.
Na rakouská vinařství už nezbylo soustředění. Pamatuju si hodně koncentrovaná vína z biodynamického vinařství Anita Nitthaus z Golsu (Neusidler See) s velkou převahou červených vín. Parádní Frankovky , červené 2015 Pannobile a krásný ovocně zralý a koncentrovaný sudový vzorek 2016 (85% Merlot plus 15% Frankovka). Nahoře je společná fotka všech účastníků, pořadatelů i vinařů. Za sebe dodám jen jednu poznámku k německým vinařstvím, kterým jsem se na degustaci věnoval nejvíc. Z Prahy je to do franckého Würzburgu 400 kilometrů. Do Brna jsou to jen dvě stovky, ale do Würzburgu se dostane rychleji a bezpečněji, protože D1. Prázdniny se blíží a jestli ještě nevíte a hledáte, doporučuju Německo. Nejen kvůli nejisté délce cesty po brněnské dálnici, ale i kvůli přijatelným cenám, vínům s vyhraněným charakterem a celkově ustálenému vinařskému prostředí a osvěžující možnosti porovnání vlastního vkusu s tradičními hodnotami. Riesling, Silvaner and Pinot Noir rules. Go west!