O dubnové degustaci ve franckém vinařství Hofmann jsem už psal tady, jejich vína byla v loňských říjnových bedýnkách. Jako charakteristika by se mi pro ně hodila německá čistota vín, precizní odrůdový projev a bezvadná pitelnost. V říjnových bedýnkách byla dvě červená, jakostní 2015 Spätburgunder (alias Pinot Noir z hlinito-křemičitých půd na Rottinger Feuerstein) a 2015 Schwarzriesling (alias Pinot Meunier alias Mlynářka). Obě bezvadně odrůdová vína, Mlynářka s přitažlivě ovocným projevem (který mám rád u Champagne z téže odrůdy) a Pinot Noir dost typicky německý, severský, ale taky s dobrým ovocem a jasnými odrůdovými rysy. Při dubnové degustaci nového ročníku s Jürgenem Hofmannem bylo všechno jinak, ale zdá se, že taky dobře. Vzal jsem si tři červená na přechutnání doma, protože doma v klidu bývá často všechno jinak, než po dlouhé cestě ve vinařství.
2016er Spätburgunder trocken, Deutscher Qualitatswein. Světlá rubínová barva vypadá jako lák ze švestkového kompotu. Ve vůni málo intenzivní, hladké, do švestkového kompotu. V chuti se zdá být jednoduché, ale je rafinovaně komplexní , hladké a pitelné. Kyselina vůbec nevyčnívá, víno je suché, švěstkové s lehkým dotekem dřeva. Podle zkušenosti z loňska a závěrečného štiplavého dojmu na špičce jazyka je to barrique, ale hodně uměřený a v chuti málo patrný (já to beru jako plus). 13,5% alkoholu, přesto působí lehce, hladce a až elegantně. Středně dlouhé. Vlastně ani nevím, jak to dostatečně pochválit. Rád bych napsal, jaké výborné víno to je, ale nic výrazného na něm není – jen se pěkně pije…
2016er Schwarzriesling trocken, Deutscher Qualitatswein. Znova jakostka se 13,5% alkoholu. Ve skleničce o kousek temnější temně rudá barva s fialovým odstínem. Ve vůni málo intenzivní, ušlechtile jemné a komplexně ovocné do červeného ovoce s dotekem parfému. V chuti lehké, ovocné, s dotekem dřeva (tipuju velký sud), úplně suché s kyselinou dokonale zakomponovanou a nevyčnívající. Lehce minerální a kořenitá dochuť, příjemný projev, dobrá pitelnost. Soukromě mi zpočátku chybí opulentní ovocnost předchozího ročníku, ale když se víno nadechne, objevují se další ovocné tóny (borůvky, ostružiny). Víno má nenápadný civilní projev, který na první dojem není moc přitažlivý, ale harmonie je bez chyby, ovoce téměř zralé až zralé (prostě akorát). Při bodovém hodnocení na soutěži by mohlo propadnout, protože mu chybí wov-efekt, robustnost, okázalost, ale mně se líbí.
2016 Tauberschwarz trocken, Deutscher Qualitatswein. Do třetice německá jakostka se 13,5% alkoholu. Rudo-černo-fialová barva, málo intenzivní tajemná a vzrušující vůně. Červené ovoce a dřevo, působí trochu exoticky (ale možná je to jen tím, že nejde o žádnou notoricky známou globální odrůdu). V chuti lehké, suché, komplexní s minerálními projevy. Stejně jako u předchozích vín, projevem uměřené, harmonické, s dobrou (ale nevyčnívající) kyselinou a teple kořenitým závěrem. Jde o místní odrůdu, podle cedulí u cesty si dovolím hádat, že název je odvozený od řeky Tauber. Podle Jürgena Hofmanna existuje jen asi 15 hektarů výsadeb Tauberschwarzu a Weingut Hofmann hospodaří s desetinou (vinařství je dominantním hráčem na poli zanedbatelně minoritní odrůdy).
Upřímně, jakostka z Tauberschwarzu je zajímavá jen harmonií a perfektním provedením, nějaký zásadní potenciál u ní nevidím. O to víc ho vidím u dvou vín z vinic Feuerstein a Probstberg, charakterních, barikovaných velkých vín. Jen mě uklidňuje, že základní Tauberschwarz má podobný ročníkový projev jako Spätburgunder a Schwarzriesling, hladkost a eleganci ročníku. Když jsem si udělal kalkulaci dovozu Tauberschwarzu u Probstbergu a Feuersteinu, už to nevypadalo jako úžasný nápad. Ale když dal Valentini v Loreto Aprutino poprvé Trebbiano a Montepulciano do barikového sudu, asi to taky nevypadalo :-)
Třetí den po otevření vína dopíjím. Jestli jsem zpočátku měl nějaké pochybnosti, třetí den je rozptýlil. Vína jsou mnohem čistší, projev je preciznější než hned po otevření, harmonie se ještě zlepšila.