Na italské degustace se většinou nechám chytit. Hlavně když jsou na seznamu obskurní bílé odrůdy jako Pecorino, Passerina, Verdicchio, nebo z jiného konce italské boty Fiano a Falanghina. Ono na nich vlastně není nic obskurního, vína jsou to už dávno seriózní, jen v našich konzervativních končinách se minoritní lokální odrůdy hůř prosazují. Tak jsem ve středu vyrazil do pražského restaurantu Nuance na degustaci vinařství Ciù Ciù z italského Marche. Pořádal Foltýn Wine a vedl exportní manager Paolo Agostinelli.
Úvodem něco k vinařství. Paolo Agostinelli představoval podnik jako směs moderního a tradičního. Moderní pokud jde o technologické zázemí, tradiční pokud jde o odrůdy (Pecorino, Passerina a Montepiulciano d’Abbruzo] a práci ve vinici. V číslech je to velké vinařství (180 hektarů a 1,5 milionu lahví ročně), ale stále v majetku rodiny Bartolomeo. S tím souvisí legenda o názvu vinařství. Jméno Bartolomeo je v Offidě a okolí tak časté, jako Osička v Bílovicích, proto měli různí Bartolomeové přezdívky, pod kterými je znali místní. Bartolomeovi zakladateli místní bůhvíproč říkali Ciù Ciù (čti ču-ču).
Mám sice dva papíry poznámek, ale pokusím se vybrat jen ty čtenářsky zajímavější. Na úvod šel sekt Merlettaie Brut. Úplně suchý s pěknou kyselinou a minerálním projevem, navíc voňavý. Čistý, strohý ale díky čistotě moc pěkný. Tipl jsem si Pecorino a bylo to tak. Oris 2016 je směs Trebbiana, Pecorina a Passeriny. Jasná nerezovka s výraznou primární aromatikou, v chuti minerální a díky třem odrůdám dosela pestré. Skvělá cena. Arbinus 2016 je čisté Verdicchio di Castelli di Jesi. Zase primárně ovocné, ale hodně plné v chuti, dlouhé, odrůdově výrazné. Merlettaie 2016 je Pecorino školené ve velkém dubovém sudu, včetně jablečno mléčného kvašení. Tentokrát bez primární aromatiky, s komplexnějším projevem a téměř slaným závěrem. Jediné bílé školené v sudu. Zpočátku jsem byl nadšený, ale když jsem se k vínu vrátil po dvou hodinách, už nepřekvapilo. Možná jsou Ciù Ciù přece jen lepší s nerezovými tanky a primární aromatikou.
Přecházíme do červených, jako zima přechází do léta. Bacchus 2016 je asi moje první Rosso Piceno DOP, které můžu doporučit. Všechna předchozí vína Rosso Piceno (nebylo jich nijak moc) mě odradila. Byla taninová, příjemná jsko kousnutí do vrbové větve, těžko poživatelná červená s vyšším alkoholem. Jinak apelace sama jsou vpodstatě odrůdy Montepulciano a Sangiovese 50/50 v toleranci deseti procent (nejspíš hodně zjednodušuju).
Bacchus 2016 měl neprůhlednou ostružinovou barvu, byl voňavý a ovocný s měkkými taniny, plný v těle, krásně pitelný a zábavný. Jednoduché víno, ale s velkým potenciálem uspokojení žízně i chuti. Neuvěřitelně nízká cena. Paolo ten (pro mě) zázrak vysvětloval použitou technologií: rotačním fermentátorem, který zvětšuje plochu kontaktu slupek s moštem a zrychluje extrakci slupek. Díky tomu se do vína maceruje méně tvrdých taninů. Číst to po mě může být nezáživné (jak dobře vyrobit jednoduché levné červené, nuda?), ale pro mě už bylo Rosso Piceno uzavřený případ, odložený na dno v deskách nadepsaných Nikdy neotvírat!
Saggio 2013 zní jako domácká přezdívka pro Sangiovese, a taky to je čisté Sangiovese. 30 měsíců v sudech různých velikostí, expresivní na nose i v chuti, šťavnaté a přitom houževnaté, pevné. Oppidum 2012 je vlajková loď vinařství. Offida, kde vinařství sídlí, je italský výraz pro pevnost, keltské Oppidum. Naslepo jsem tipoval Montepulciano a taky že jo. (Samozřejmě to píšu primárně proto, abych se pochlubil, jak jsem to krásně uhodl. Na druhou stranu miluju vína, která jsou udělaná jako manifest odrůdy, jako příklad, jak má víno z té které odrůdy vypadat, aby to naslepo poznalo i úplné nemehlo.) Temná barva, pozdě sklízené hrozny. Vyšší alkohol a červené ovoce, šest měsíců barikový a dalších osmnáct měsíců velký sud (Montepulciano asi nepotřebuje dostávat taniny z bariku). Slaný a kořenitě štiplavý závěr chuti, strohé a zároveň ušlechtilé, aristokratické víno.
Když to stručně shrnu, výborná bílá vína bavila čistotou odrůdového projevu. Červená vína byla komplikovanější v projevu i v hodnocení, ale jak už jsem psal, moc se mi líbilo, jak Ciù Ciù dokázalo rehabilitovat odrůdu Montepulciano d’Abbruzzo, kterou jsem už soukromě odepisoval. Výborná degustace.