Na tradiční bilanční články typu Jaký byl rok 2017 se moc netěším, raději začnu nový rok ohlédnutím za několika lahvemi, degustovanými během vánočních svátků. Velkou část volna jsem strávil u televize. Vytáhl jsem ze sklepa už možná dvacet let staré záznamy seriálu MASH na DVD a sjížděl je tak, až jsem si vybudoval závislost. Po prvních sedmdesáti dílech jsem zapomněl, kde je krabice s DVD a tak moje šňůra prozatím skončila. Posílám nebeské poděkování kamarádovi, který mi před mnoha lety celý seriál nahrál :-)

Nejčastěji otvíraným vínem vánočních svátků i celého prosince byla nehotová, kalná Vernaccia di San Gimignano 2017. Historii vína jsem už dostatečně popsal na blogu i na Facebooku, tak jen dodám, že Vernaccia DSG smí být podle italských denominačních podmínek (DOCG) uváděná na trh pouze filtrovaná. Nejspíš jsme při předčasném lahvování porušili několik italských předpisů, ale co je to proti uspokojení zvrhlého potěšení z pití zakalených, kvasnicových vín s příchutí jemně mleté křídy? Je to vidět už na spodní fotce. Nabídl jsem po jedné lahvi jako bonus několika největším odběratelům opravdové Vernaccie 2015 a 16, k mému pobavení jeden z nich odmítl. Já jsem ji naopak neodmítl nejmíň sedmkrát :-)

Když Vernaccia nesmí být deklarovaná jako Vernaccia, tak ani nemá smysl ji hodnotit. Přesto pár poznámek pro následovníky zveřejním. Především má víno neuvěřitelně plnou, teplou barvu (= s červeným odstínem). Typická Vernaccia bývá světloučká a spíš se zelenkavými odstíny, tady možná pomohlo delší ležení na jemných kvasničních kalech. Ve vůni zralé ovoce (meruňky, broskve, jablka, blumy), v chuti ještě slušná kyselina a potom nečekaně plné tělo, ve kterém převládají jablka, ale dají se najít i další druhy žlutého ovoce (viz vůně). Velmi lehký kamenitý minerální závěr. Když opatrně nalévám, abych nezvířil kaly, je víno krásně čisté a ovocné, ale když jsem ho pil v San Gimi rozvířené, mělo výrazný vápenitý až křídový závěr. Doma o svátcích to svádí přičítat plnost a ovocnost kvasničním kalům (přesto je projev docela čistý, když se snažím kaly držet na dně), ale při první degustaci ve vinařství jsem spíš přemýšlel o patnáctiprocentním podílu Sauvignonu. Ve skutečnosti se v Toskánsku úplně běžně přidává povolených 15% Sauvignonu do bílých vín kvůli zvýšení kyseliny (v místních vedrech je to pochopitelné). Obecně to předpokládá sbírat hrozny Sauvignonu brzy, ještě před dosažením úplné zralosti. Přesně na to jsem si vzpomněl při první degustaci v San Gimi a řekl jsem si, tentokrát asi Stefano posbíral Sauvignon úplně zralý :-)

Hodnocení se pochopitelně vyhnu. Jednak je to nehotové a nezatříděné víno a jednak se projev mění podle toho, nakolik rozvířím kvasniční kaly, takže z jedné lahve bych mohl dostat několik různých vzorků i hodnocení. Pro mě jsou podobné speciality a zvláštnosti vítanou možností nakouknout pod pokličku a sledovat vznik a vývoj vína, jako zkušenost je to doslova k nezaplacení. Mám o důvod víc dovézt hotové víno, až ho Stefano nalahvuje.

K nezaplacení je i lidská reakce vinaře na moji zprávu o tom, že jsem jeho dvě Vernaccie La Luna e Le Torri 2015 a 16 před vánoci úspěšně vyprodal čtenářům. Jen mi stručně napsal, že to je dobrá zpráva a dodal: myslím na lidi, kteří budou pít moje vína o Vánocích ve vaší krásné Praze…

Kotsifali 2014, Domaine Zacharioudakis (Kréta)
Krétská premiéra na blogu, dárek od Adama Komerse (Naturel wine-bar v Myslíkově ulici v Praze). Na Krétě (ani v Řecku) jsem nikdy nebyl, takže bych neměl psát o místních vínech, přesto udělám vyjímku  :-) Nic jsem o víně nevěděl, byl to vánoční dárek. Podle prvního průzkumu webu je Kotsifali místní modrá odrůda a výrobce „jede bio,“ jestli můžu pro jednou použít tenhle druh češtiny. Na webu českého dovozce (i webu vinařství) jsou poněkud rozporné údaje, naštěstí web vinařství má kromě řecké i anglickou verzi. Podle ní je odrůda Kotsifali „skutečnou duší Kréty“ a „typicky středomořská.“ Další myšlenky nebudu překládat, protože se od začátku (nízká barva…) nápadně liší od toho, co mám ve skleničce. A těch 2000 metrů čtverečních vinic bych jim (dovozci ani výrobci) taky nevěřil, podle budovy vinařství bych to od oka zaokrouhlil na 200 hektarů. To není nedůvěra, to je mix zkušenosti a skepse k řetězovému opisování chybných informací z webu.

Burgundská lahev s jednoduchou stylizovanou etiketou, ve skleničce temně rudá barva, čirá, s nahnědlým odstínem kávových zrnek. Výrazný a ušlechtilý vzhled. Na nose svěží jódová vůně (nevím jak to líp popsat, prostě mi to připomíná moře), po rozmíchání zralá ovocná vůmě švestek až do kompotu a sušených švestek. Poměrně vyhraněné a čisté. V chuti úplně kopíruje vůni, jód a hodně zralé švestky, parádní čistota projevu, slušná délka. Suché s pěknou kyselinou, 14,5% alkoholu vypadá hrozivě, ale v chuti alkohol nevyčnívá. Pěkný taninový závěr s pomocí barikového sudu, fakt pěkně udělané taniny. Za mě hodně mladé a ještě trochu sevřené, ale už pitelné a díky čistému projevu a vyšší kyselině asi výborné k jídlu s výhledem na Středozemní moře. Kotsifali 2014 se mi dost líbí. Jestli za to může moje nízké očekávání nebo víno samotné, to nechám na zítřek.

Na opakování degustace jsem velkoryse zapomněl a objevil víno asi po pěti dnech. Myslím, že je o třídu lepší. Všechna vyhraněná aromata se srovnala a zharmonizovala, chutě se spojily do pěkně komplexního projevu. Stylově to je exotické, ale výrazná barva, silná kyselina a s ní pěkná svěžest zůstaly.  Krétská premiéra dopadla dobře!

Po krétské premiéře můžu dát ještě jednu. Když nepočítám dva texty o první vašutovské promoakci Lídlu, asi jsem tady nikdy neměl nic o Bordeaux. Klidně bych při tom zůstal, ale nechce se mi vynechat pěknou sváteční degustaci u Domince. Ve čtvrtek 28. prosince tam ve skladu mezi paletami vína představil šest vín Chateau Réaut jeden z mnoha spolumajitelů Yannick Evenou. Historii nejmladšího bordeauxského chateau a jeho 440 spolumajitelů nechám na jindy, ale z několika mladých vín zaujalo nejvíc základní Chateau Réaut 2015. Postavené na Merlotu (asi 70%) a Cabernetu Sauvignon s malým přídavkem Cabernetu Franc, dlouho macerované (výrazné barvy ve sklence) a vyzrávané napůl v sudech a v nerezu. Patnáctka jako by potvrzovala občasné poznámky některých vinařů („to byl skvělý ročník, vína se dají pít hned“). Plná ve vůni se zralým ovocem, v chuti kulaté a zralé. Paradoxně působí lehce, je přitažliví a krásně pitelná. Obecně se asi budu dál vínům z Bordeaux vyhýbat, ale tohle byla příjemná degustace úplně ve francouzském duchu a pěkné víno za dobrou cenu. Carat de Chateau Réaut 2012 byl asi komplexnější, ale taky cenově ambicioznější.

Chianti Superiore 2012 DOCG, Majnoni Guicciardini
Ještě jedno ohlédnutí za listopadovým výletem do Toskánska. Hlavním důvodem návštěvy Pietra Majnoniho ve Vico d’Elsa bylo Chianti Superiore 2013 (tady). O vánočních svátcích padlo i Chianti Sup. 12, které mi Pietro věnoval.

O vinařství i o ambaláži jsem už psal, tak pojďme rovnou na degustační poznámky. Lehce opalizující tmavě rudá barva s kávovým odstínem. Na nose jasné Toskánsko, lesní plody i související aromata jehličnatého lesa, pryskyřice a koření. Dost intenzivní a projevem zemité. V chuti středně plné až plné, úplně suché, kyselina zakomponovaná. V těle převládá zralé červené ovoce a lesní plody, kořenitost a v závěru ještě svíravé taniny. 14% alkoholu. Celkově toskánský projev bez rafinovanosti a elegance Chianti Classico, trochu zemitý či vesnický. Slušné, ale stále ještě s možností vyzrávat.