Tenhle report jsem chtěl napsat až ve chvíli, kdy budu mít jasno o víně do Komunitních bedýnek. V neděli odpoledne mám v ledničce načatých 13 lahví a moje jasno se podobá nejistotě libovolného českého ministra financí při rozhodování, které daně chce zvýšit. Už jsem pracovně vyřadil z výběru dva vinaře, ale mám dojem, že jsem tím nic nevyřešil.

Vinařství jsem našel ve staré ročence Gault&Millau, domlouval jsem si návštěvy v několika tříhvězdičkových a jednom čtyřhvězdičkovém vinařství. Pět hvězdiček (nebo čtyři) má ve Frankách jen jeden podnik, ale ruku v ruce s tím jdou ceny jako v kasinu. Namístě jsem zjistil, že za tři roky došlo v Gault&Millau k vývoji. Z tehdy jediného **** se stalo *** a rötingenští Hofmannové taky přišli o jednu hvězdičku. Cestu jsem musel přeložit z prvního zářijového týdne na konec září, kdy ve Frankách právě začínala sklizeň. Někteří ještě nesbírali, ale Jürgen Hofmann mi při uvítání s úsměvem sdělil, že má právě ve vinicích 60 sběračů. Přesto si našel čas, abychom vína rychle proletěli.

Weingut Hofmann je malý rodinný podnik se 7,5 hektary vinic a roční produkcí kolem 50.000 lahví. Nejlepší tratě mají na vinicích Röttinger Feuerstein a Tauberrettersheimer Königin, podloží je většinou muschelkalk (vápenec s usazeninami ulit mlžů) a křemenité půdy. Vysadili na nich po 18% Silvaner a Muller-Thurgau, 15% Spätburgunder čili Pinot Noir, 12% Riesling a Tauberschwarz (nejsem si jistý, ale to by měla být Frankovka?), dále Bacchus, Schwarzriesling a další odrůdy. Postavili nové, na padesátitisícovou výrobu obrovské budovy s penzionem pro turisty. Vinařství teď vedou Alois a Jürgen Hofmannové, provázel mě Jürgen.

Už v první zmínce z cesty jsem je popisoval jako modernisty, tak to teď uvedu na pravou míru. Hofmannovi úplně zrušili tradiční francké lahve zvané bocksbeutel, všechno lahvují do klasických lahví. Najdete u nich bordeauxské lahve, ryzlinkové flétny nebo burgundské tvary, ale žádné kozí měchy. Jürgen mi řekl, že když roku 2002 opustili bocksbeutel, myslil si, že za patnáct let je už nebude používat nikdo. Kozí měchy přežily a vesele se ve Frankách roztahují. Na jednu stranu mi bocksbeutel nevadí (tak nějak k Frankám patří a když jich nemáte v chladničce hodně, nijak nepřekáží), na druhou stranu mi to komplikuje sestavení případné bedýnky (jestli v ní má být bocksbeutel, musí to být tři lahve nebo šest. Jiné počty moc nejdou kombinovat). Moje dilema je, jestli udělat bedýnku od Hofmannů s klasickými lahvemi a čtyřmi odrůdami nebo z jiného vinařství s kozími měchy, ale jen Sylvánem a milerkou.

FLINT cuvée blanc 2016, směs čtyř bílých odrůd. Základní bílé s krásnou vůní, v chuti suché, lehké, střídmě ovocné s jemným kořením, příjemné. Jako základ produkce bezva.

Rivaner 2016 je čistý Muller Thurgau. Svěží a lehké víno, úplně suché. Díky slabší kyselině působí po FLINTu trochu nudně, prostě bych dal přednost prvnímu.

Silvaner 2016 kabinett. Čisté, odrůdové, suché. To mě dostalo. Už doma jsem si napsal: 2016 Silvaner kabinett Roettimger Feuerstein trocken z Weingut Hofman – jednoduchá etiketa, burgundská lahev a šroubovací uzávěr. Jiskrná citronově žlutá barva s jemným perlením na stěnách skleničky. Na nose herbální tóny, tráva, poměrně koncentrovaná a svěží vůně. V chuti zase perlička, lehké s pěknou kyselinou, tenké až středně plné (no středně, s ohledem na kategorii tělnatosti, ve které se pohybuje francký Silvaner), s jemně travnatým projevem a závěrečnou kořenitou tečkou (v tomto případě hodně jemnou). Část kouzla může být zakletá i v nízkém alkoholu, 11,5%. Úžasně pitelné a svěží, to se bude těžko překonávat. Od té doby jsem doma otevřel dalších 12 franckých vín, ale Silvaner je stále mezi třemi nejlepšími. O takových vínech říkala moje exmanželka: neobtěžuj se kupovat nějakou lahev. Tohle nos domů po kartonech!

Blanc de Noir 2016 je ve skutečnosti bílé z Pinotu Noir. Pěkně kulaté, s dobrou kyselinou, ovocné a hezky plné. Ale mě bílé z Pinotu Noir dlouhodobě nebere.

Riesling kabinett Röttinger Feuerstein 2016 je komplexní, pevné víno. Důkladnější popis jsem dal až doma: světlounká citronová barva, na nose citrusy a lehce lipový květ, klasická odrůdová aromata, a docela pěkný minerální tón. V chuti svěží, lehké, s pěknou kyselinou a hodně zralými citrusy (citrony, limetky a grepy), a se závěrečným minerálním tónem. Jednoduché, hodně suché, přesněji se symbolickým zbytkem cukru. Harmonické, vyvážené, se sympaticky nízkým alkoholem (11,5%). Čistý projev německého ryzlinku, přitažlivé víno. Jestli z toho nejsem úplně odstřelený, tak jen proto, že to pro mě není žádné překvapení. Německé ryzlinky mívám na stole mnohem častěji než chleba, už jsem si zvykl. Dobrý kabinet mě neporazí, ale Hofmannův Feuerstein  je výborný reprezentant.

Bacchus 2016 je místní autochtonní odrůda. Plné, ovocné do meruněk a broskví, ovocnost vynikne díky malému zbytkovému cukru. Plnější v těle, štiplavě kořenité v závěru. Pěkné, ale trochu líbivě postavené.

Silvaner Spätlese Röttinger Feuerstein 2016 je plnější a tělnatější varianta kabinetního Sylvánu, viz výše. Tráva, citrusy, koření, máselnaté aroma (ale není to barik).

Silvaner *** Spätlese 2016 je klidnější, dospělejší, plnější verze sylvánského. Vzhledem světlá citronovka, ve vůni zrale herbální až ovocné včetně bonbonových tónů. Je tam trochu sylvánské zelenosti, ale taky nápadné průmyslově bonbonové aroma. V chuti harmonické, svěží, příjemně pitelné. V těle trochu plnější (12,5% alkoholu), odrůdově herbální (= travnaté), čisté. Zpočátku působilo plněji až do máslových tónů, po chvíli už je víc strohé a odrůdové. Tři hvězdičky v názvu mají víno odlišit od jiného, řadového Silvaneru Spätlese, a ukazují na selekci hroznů. Příjemně pitelné, hned jsem si napsal KOUPIT.

Riesling „Sankt Martin“ Spätlese 2016. Zelená štíhlá pistole s celokorkem, jednoduchá etiketa. Ve skleničce světle žlutá citronovka, na nose svěží a lehké s citrony a lípou, trochu do bonbonů. V chuti pěkný nástup kyseliny s citrusy a nezralými jablky, slušně koncentrované, suché s malým zbytkovým cukrem, ostré v projevu, charakterní. 11,5% alkoholu, takže skutečně lehké a krásně pitelné. Cena by hravě převýšila 400 Kč, takže je to trochu problém. Ryzlink je výborný a stojí za to, ale psychologicky by pomohlo, kdyby Hofmann měl graficky náročnější etikety, to by ceny vypadaly přijatelněji :-)

Schwarzriesling 2014. Odrůdu jsem si musel před cestou vygůglovat, nevěděl jsem, že to je synonymum pro Pinot Meunier nebo taky Mlynářka. Ve Frankách se dělá poměrně běžně, ale žádné informace předem mi moc nepomohly, protože víno chutnalo úplně jinak, než bych čekal po zkušenostech se Champagne. Chlupaté a hodně plné červené, suché, barikované, prostě překvapení. (Pro ty, co se sem vrací z úvodního článku Franckých Komunitních bedýnek připomínám, že v bedýnkách bude ročník 2015. Ten není vůbec chlupatý, ale za to je zrale ovocný, přesně jak by jeden očekával poté, co ochutnal čistý Pinot Meunier ze Champagne.)

2015 Spätburgunder Rottinger Feuerstein trocken. Jakostka v jednoduché burgundské lahvi a vynikající ročník. Ve skleničce nádherná, hodně temná rubínová barva. Ve vůni peckoviny v rafinovaném parfémovém provedení, třešně a višně. V chuti koncentrované, harmonické, úplně suché s důrazným dotekem barikového sudu. V ovoci zase klasické peckoviny, v závěru mladé taniny ze sudu. 13,5% alkoholu. Projevem bariku je to ještě hodně mladé, ale v těle je spousta ovoce a za rok-dva to bude senzační.

Za mě výborná degustace. Všechna vína hodně čistá a suchá, cenově velmi přijatelná. Vypozoroval jsem, že všechna bílá vína vznikají v nerezových tancích s řízenou teplotou, všechna červená naopak v dubových sudech (vesměs barrique). Kvasí spontánně, ale jaksi nedogmaticky (když se kvašení dlouho nerozbíhá, klidně přidají selektované kvasinky). Čistota a suchý projev jsou pro Franky typické, u Hofmannů jsem navíc našel vína, která je radost pít. Paradoxně se mi moc líbila právě vína, která nestavěla na odiv vysoké ambice, ale měla vysoký chlastací potenciál (spisovně se tomu říká pitelnost). Červeně jsem vypíchl to nejlepší, Silvaner kabinett a Pinot Noir byly špičky.