Pokračování piemontského seriálu. Byla by to větší zábava, kdybych si ochutnávky mohl rozložit do měsíce, ale slíbil jsem Gianlukovi Battaglio, že mu pošlu degustační poznámky co nejdříve, a příští týden budu díky Prague Wine Weeku a návštěvě Stefana Erbese stažený z oběhu jako prošlá stokoruna.
Navíc mi už ráno volal František Šamla, že jsme obě bílá Arneis měli před rokem na ustavujícím zasedání SPP (Spolku přátel Piemontu) a že jsem je tam popsal úplně opačně. Je to tak, před rokem jsme měli jiné ročníky Arneis s jinými výsledky, i v pondělí jsem si snad šestkrát ověřoval, že ta dvě Arneis mám správně, protože charakteristiky a ročníky šly jaksi proti sobě. Ostatně možnost najít všechny degustační poznámky na jednom místě je jedním z důležitých motivů pro psaní Skleničkova blogu! Co jsem tedy ochutnával v úterý?
Madunina 2010, Barbera d’Alba, Battaglio
Madunina Superiore 2008, Barbera d’Alba, Battaglio
Madunina 2010 je v bordeauxské lahvi se standardní etiketou, kterou vinařství označuje základní vína. Madunina Superiore 2008 přichází v širší lahvi, stylizované do burgundských tvarů, včetně etikety to vzbuzuje dojem „něčeho lepšího,“ nadstandardního, prémiového vína. V obou případech temně rudá barva s nahnědlým odstínem. Madunina 2010 má těžší ovocnou vůni, v chuti suché s výraznou kyselinou, výrazně ovocné do vyzrálých tónů, ale určitě ne přezrálé, sympaticky svěží a zakulacené dřevem (tipuju velký sud, ale chyba, v poznámkách z říjnového sezení s Gianlukou Battaglio mám 14 měsíců v bariku), s jemně nahořklým závěrem.
Madunina Superiore 2008 má jemnější, komplexnější vůni, jde až do slana a do kyselých tónů (v říjnových poznámkách mám kávu, tentokrát jsem bez kafe). V chuti je spíš lehčí než předchůdkyně, s elegantní kyselinou, svěžím červeným ovocem a stopou tříslovin na vrcholu chuti. Překvapivě není robustnější a přes 14,5% alkoholu vyznívá lehce a pitelně, spíš je koncentrovanější. Tady asi barik nebyl vůbec, jen větší sudy. Rozhodně má styl a eleganci, a jestli jsem o odstavec výš psal, že ambaláž evokuje nadstandard, tak víno je ještě lepší, než lahev slibuje. Podle říjnových poznámek je to skutečná specialita, ročně se vyrobí jen 800 až 1000 lahví. Ať žije koncentrovanost a elegance!
Bohužel to funguje i zpětně, při opakovaném ochutnání Maduniny 2010 vystoupí nedostatky dříve nepovšimnuté. Cestou dolů si všimnete slabší koncentrace a celkové hroubosti (přičítám ji barikovým sudům a částečně lisování třapin), která by bez srovnání s lepším vínem mohla zůstat skrytá. Ceníkovým odhadem vychází české ceny na 280 Kč (Madunina) a 550 Kč (Madunina Superiore). Jak jsem ještě v pondělí nechtěl spekulovat o piemontské bedýnce, teď se mi zdá, že už se pomalu plní :o) Přinejmenším mám dojem, že jsem na stopě něčemu zajímavému a lákavému, jako Rychlé Šípy ve Stínadlech! Zatím mě Piemont jako cíl výletu příliš nelákal, ale kdyby mi dnes večer Rychlonožka zavolal, že sraz je v šest ráno u tramvaje, tak jedu.
Připomínám aktuální epizody seriálu: degustace nejlepších vín ze Skleničkových Komunitních Bedýnek (s účastí dalších vín významných domácích vinařství a dovozců) se blíží, nové Bedýnky Šampiónů jsou tady, přihlásit se můžete tady.