Archiv pro měsíc: Únor 2025

Dvě špičková italská vinařství ze sámošky a z vinotéky

Začnu upřímným poděkováním bedýnkářům za trpělivost. Uzávěrku přihlášek jsem dal na pondělní večer, v úterý ráno jsem spočítal a objednal… potom to na naše česko-německé poměry chvíli trvalo a došlo k výpadku jednoho vína. Vespolína sice vypadá jako přezdívka nějaké kruté římské císařovny z dob Maxima Decima Meridia, ale Mazzoni (mi) ji vyprodal těsně před objednávkou. Nabídl jsem náhrady, náhrady byly přijaty, a jestli se nic hrozného nestane, bedýnky přivezu příští týden. Děkuju především za vstřícný přístup, nikdo se neošklíbal, že jedno ze slíbených vín není. Funguje to stejně i z druhé strany, vinaři tolerují moje objednávky, které by ještě před kovidem zadupali do země jako příliš malé. Není to šťastný svět, ale můžeme si ho zpříjemnit lahví Nebbiola nebo Erbaluce. Na úvodní ilustrační fotce jsou slavné cypřiše u San Quirico d’Orcia, protože tady už dlouho nebyly :-) Vpravo uprostřed na kopci svítí Montalcino.   Číst dál

Dvakrát Frescobaldi ze sámošky

Úvodní fotka je jen ilustrační, pohled na Colle Val d’Elsa na začátku února. Letní fotku jsem tady mnohokrát použil jako zobrazení toskánského snu (například tady), a když jsem jel před měsícem do Montepulciana, zajel jsem si kilometr na známé místo pro zimní fotku. Dnešní text o dvou vínech Frescobaldi může vypadat jako plánovaný, ale není to tak. Jen jsem v poznámkách objevil tři týdny starý zápisek o Chianti a přidal k němu zápisek o novém ročníku laciného supermarketového Vermentina. V zásadě jde o kusovky, základní výrobky, ale Frescobaldi je v Itálii považovaný za špičkového výrobce. Prostě se mi to tak sešlo.   Číst dál

SKB 128, Alto Piemonte podruhé

Na četné dotazy, kdy už bude další Skleničkova bedýnka, radostně odpovídám, že právě teď! (Kecám, ptalo se jen pár lidí, ale zato opakovaně.) Tři měsíce v Itálii uběhly jako tři týdny a v zjistil, jsem, že poslední bedýnková akce byla v půli listopadu, vánoční moselské ryzlinky od Erbese. Rád bych to teď vytrhnul s několika toskánskýma bedýnkama, ale moji oblíbení vinaři lahvují pomalu. Nechal jsem si po čtyřech letech poslat vzorky vín Maura Franchina (Gattinara) a Tiziana Mazzoniho (Ghemme) a rád bych se i přes jistou exotičnost jejich vinařského regionu (Alto Piemonte) vrátil k jejich vínům.   Číst dál

Bílý Iris od Mazzoniho, Alto Piemonte


Dobrá zpráva je, že jsem využil pobytu v Itálii a vyprosil si degustační vzorky nových vín dvou piemontských vinařství, Tiziano Mazzoni (Ghemme) a Mauro Franchino (Gattinara). Bedýnkáři si vzpomenou, že jsem především pro vlastní potěšení udělal stou Skleničkovskou bedýnku právě z nich, přesněji z Mazzoniho vín. Oba jsou představiteli malých tradičních vinařských denominací, postavených na odrůdě Nebbiolo a obecně regionu kolem Novary, kterému se říká Alto Piemonte. Ten byl slavný v meziválečném období, po druhé světové jej převálcovalo Langhe (Barolo) a viniční výsadby v Alto Piemonte brutálně poklesly. Dnes znovu nacházejí své místo na slunci, alespoň mezi italskými vínomilci.   Číst dál

Verdicchio od Bucci


Výrobcem je špičkové vinařství z Ancony, Marche, čili střední Itálie a jadranské pobřeží. Má asi 31 hektarů vinic a je poměrně mladé, založené roku 1983, stále patří rodině Bucci. Dovolím si soukromou vzpomínku – někdy na konci dvoutisícovek jsem poprvé ochutnal jejich vína na galadegustaci Jirky Markuzziho a úplně mě to posadilo na zadek. Z neznámé odrůdy Verdicchio, v Itálii poněkud provařené díky levným supermarketovým vínům a nápadně tvarovaným lahvím dělali velmi elegantní bílá vína s nápadnou burgundskou inspirací, od ambaláže až po precizní použití barikových sudů. Dnešní víno je (asi) pouze základní Verdicchio s cenou cca 13-14 EUR, ale mnoho uvedeného pro ně platí. Když jsem je uviděl v polici vinotéky, hned mě napadlo, že by to mohlo být Chablis. (Úvodní fotka je jen ilustrační, z výletu do Val d’Orcia, Toskánsko.)   Číst dál

Vynikající víno z neznámé umbrijské odrůdy


V Toskánsku je ve středu už třetí den v řadě s teplotami přes dvacet stupňů. Po náročném víkendu v Montepulcianu si lížu rány, vystavuju se slunci a nic nedělám. Slíbený fotoreport z cesty domů údolím řeky Orcie jsem zatím zavrhl, protože v ostrém slunci na balkoně nejde upravovat fotky, nejsou vidět detaily. Třeba dnešní úvodní obrázek. Město Sinalunga, focené od supermarketu, kde pravidelně nakupuju umbrijská vína. Italské supermarkety mají decentralizovaný nákup a Sinalunga leží u hranice Umbrie, takže už vím, že tam mají slušný (a levný) výběr z blízkých okresů. Perticaiu jsem tam koupil už nejmíň potřetí, mají novější ročníky než český dovozce. Jestli se věž nahoře kácí trochu doprava, tak za to může dvojí účaří. Jedno je vertikální, ale druhé představuje zebra na silnici, která má tvar výseku z kružnice a bohužel není kolmé na vertikální osu. Už jsem si zvykl, že se mi na obrázcích kácí věže a lahve, ale klopená silnice mě na fotce rozčilovala. Vot tak.   Číst dál

Dvakrát za devět EUR: výborné Arneis a fantastické Chianti Colli Senesi

Contessa Vittoria Langhe Arneis 2023 DOC, Fontanafredda
I kdyby to nikdo nečetl, mají moje poznámky velký praktický význam pro mě. Stojím před regálem ve vinotéce nebo v sámošce a v mobilu gůgluju, jestli jsem nějaké víno nebo výrobce už měl… nebo, jako v tomto případě, který ročník že jsem to měl. Arneis od špičkového piemontského vinařství Fontanafredda jsem si pamatoval včetně krajně nejistého hodnocení. Nalistoval jsem si, že jsem skoro přesně před jedenácti měsíci tady psal o předchozím ročníku s návodným závěrem „určitě chci při první příležitosti ochutnat nový ročník a porovnat.“ A jak řekli, tak udělali.   Číst dál