Úvodem malé poučení o toskánské zimě. Mám v notebooku otevřenou předpověď a na příštích deset dní ukazuje jasno. Nejvyšší denní teploty deset až šestnáct, noční neklesají k nule. Ale nejlepší je modrá obloha a jen sem tam nějaký mráček, spousta světla! (Ráno jsem na internetech objevil článek s titulkem „Letošní toskánský leden je nejteplejší za posledních sto let,“ ale raději jsem ho nerozklikl.) Oproti prosinci se zdejší život výrazně zlepšil, protože v obci se 150 stálými obyvateli jsou v lednu otevřené tři pizzerie. Nejlepší je U Rybáře, ale otvírá jen na víkendy. Důchodkyni, která tam peče pizzu, bych pokaždé líbal ruce, pizza je senzační. Normálně večeře odbudu focacciou, sýrem a salámem, ale už se těším na pátek a pizzu.   Číst dál →

V toskánských Macanticích je všechno při starém. A to je dobře. Jen žádné změny! Naučil jsem se přijímat jen mírný pokrok v mezích zákona. Drobné radosti, jako čerstvé ragú, které koupíte v místních sámoškách balené, 20 deka za 4 EURO. Vydá na čtyři porce pasty a nemůžu se ho nabažit. Nebo Campari, kterým si vylepšuju levné ovocné limonády. Od kamarádky z Parmy jsem dostal domácí focacciu a byla skvělá, bohužel mnohem lepší než focaccie (chleby) ze sámošky. Občas se opakují i vína, která kupuju v místních prodejnách.   Číst dál →