Den za dnem plyne Vše je jiné
zdáli nám chladná Věčnost kyne
To je jen vtip, verše florentského renesančního básníka Angiola Poliziana z roku 2009. Hodí se k cucání toskánských vín na terase domu se zapadajícím sluncem a s hukotem moře v pozadí. Číst dál
Ještě než začnu nudit fotkama z Castiglione, jedna z Isola Santa. To je malá a špatně přístupná oblast v apuánských Alpách na severu Toskánska. Musel jsem přejet horský hřeben (1000 m.n.m.) a sjet zase pár set metrů dolů, mistrovství světa ve slalomu na serpentinách. Podle střech Isola Santa vypadá na břidlici a je to schované v hlubokém kaňonu, takže teoreticky by tady mohly být první vinice ryzlinku v Toskánsku! Číst dál
Jak tady vždycky vzdychám nad červeně zbarvenou půdou ve vinicích, protože to značí výskyt kysličníků kovů a mívá to blahodárný vliv na víno, tak v okolí vinařství Rigoloccio (Maremma, Toskánsko, Itálie) se od konce devatenáctého století těžil pyrit a půda je tam hnědočervená. Je to docela nové vinařství, založené roku 2002, procházející překotnými změnami. V roce 2002 si dva kamarádi koupili 23 hektarů půdy pod Monte Calvo poblíž obce Gavorrano (provincie Grossetto, Toskánsko). Devět hektarů z toho byly vinice a oni se rozhodli vyrábět bordeauxské směsky. Pozvali si k tomu enologa Fabrizia Moltarda, který pracoval pro Marchese de‘ Frescobaldi a Angela Gaju. Až v posledních letech začali vína sami lahvovat a prodávat, v době do které spadá Covid, ruská válka proti Ukrajině a nově i palestinská válka proti Izraeli. Nic bych o tom nevěděl, kdybych v pátek večer po návratu z výletu do Castiglione della Pescaia nedostal klasický e-mail s nabídkou vzorků, jakých od Covidu chodí desítky. Obvykle zůstanou bez odpovědi, ale došlo mi, že jsem ten den jel dvakrát kolem odesilatele. Odepsal jsem, ráno jsme si zatelefonovali a odpoledne jsem tam jel na degustaci. Číst dál
V neděli vidím, že na českém Facebooku je nejpopulárnějším tématem sníh, ale pokusím se připravit sérii fotek z Toskánska. Budou to samé banality z výletu do blízkého Castagnetto Carducci. Dokonce ani nemám siluetu města vystavenou západnímu slunci, jen tuhle fotku nových domů. Číst dál
Na úvodní fotce je slavné toskánské poutní místo, Ponte del Diavolo čili Ďáblův most, dokončený asi v roce 1115. Je to hodně z ruky na severu, v provincii Lucca, takže se tam většina turistů nedostane. Legenda tvrdí, že stavitel nestíhal dokončit most v termínu a zoufal si. V noci ho navštívil ďábel a nabídl mu pomoc. Chtěl za to jen duši prvního, kdo po mostě přejde. Do rána byl most hotový a stavitel si zase zoufal. Šel se vyzpovídat místnímu faráři a ten mu poradil… a teď pozor! Turistické cedule na pravém břehu říkají, že jako první přes most poslali prase, na levém břehu zase psa. Každopádně ďábla podvedli. Ale asi je to celé blbost, protože teologové i ateisti se shodnou, že psi ani prasata duši nemají. Číst dál
Vánořní stromečky zatím v italských hypermarketech nevidím, ale jako první vlaštovka Vánoc se objevily hromady Panettone. To jsou vpodstatě italské vánočky – soudím podle toho, že v Čechách se prodávají jen na Vánoce (Kaufland). Tvarem jsou blíž bábovce, ale těsto je vánočkové a typicky obsahují spoustu rozinek a kandovaného ovoce. Na fotce je Panettone klasického rozměru (kilo za 3,90 EUR). S mandarinkovým džemem mám snídaně nejmíň na týden. (Edit: ten výborný džem ze sicilských mandarinek jsem nakonec snědl dřív než Panettone.) Číst dál
Dnešní text jsem měl napsaný už od neděle, v úterý večer narychlo přepisuju úvod. V roce 2019 jsem začal dovážet vína z franckého vinařství Horst Sauer. Tehdy právě vinařství dostalo v nejprestižnější německé ročence Gault & Millau čtvrtý hrozen z pěti možných. Byl jsem z toho nadšený… a právě dnes vinařství oficiálně získalo i ten pátý, který ročenka překládá jako Weltklasse čili světová třída. Veliká gratulace do Escherndorfu a poděkování za všechna vynikající vína. Ode mě degustační poznámky ke dvěma nerezovkám z vinařství Horst Sauer, Silvaner a Riesling z vinice Esherndorfer Lump.
Číst dál
Sadu Erbesových ryzlinků jsem si přivezl do Toskánska jen abych zkontroloval, jak se vyvíjejí (úvodní fotka je z výletu do Apuánských Alp). Trochu jsem sám sebe podezříval, že to je jen výmluva, abych měl dost lehkých vín a nemusel utrácet za patnáctiprocentní Bolgheri, ale důvod se nakonec ukázal jako oprávněný. Poprvé jsem vína ochutnával hned po červencovém lahvování a za čtyři měsíce se hodně vyvinula. Číst dál
Už tradičně chci zakončit rok bedýnkou moselských ryzlinků z vinařství Karl Erbes. Vzal jsem si s sebou do toskánských Mazzantic krabici vzorků k přechutnání (viz úvodní fotka), ještě o nich něco zveřejním. V zásadě to vypadá tak, že od první červencové degustace a dovozu se vína hodně sladila a potvrzují se první jarní recenze, ve kterých se 2022 popisoval jako „klasický ročník.“ První ohlasy vyzvedávaly hlavně kabinety, ale teď v listopadu vyzrály do krásy i pozdní sběry. Číst dál
Dnes budou moje postřehy ještě brilantnější než jindy, protože mám novou klávesnici. Vlastně mám hned dvě nové klávesnice. V pátek před odjezdem jsem si nechal vyměnit na notebooku klávesnici a ta mě v úterý večer opustila. Náhle a bez zavinění, uprostřed psaní. Řešení bylo o to těžší, že jsem dnes ráno neměl kafe, ale nakonec jsem v poledne odjel do obchodu a koupil externí klávesnici (a mlýnek na kafe, čímž jsem vyřešil i druhý problém). Předem se omlouvám za překlepy, hlavně neoznačená písmena jako š/č, ř/ž atd. se budou na italské klávesnici plést. Číst dál
Vítejte u dalšího dílu cestovatelsko-vinného deníčku z Toskánska! Původní degustační program Jak chutná toskánské víno v Toskánsku jsem se rozhodl rozšířit na Jak chutnají německé ryzlinky v Toskánsku. Blíží se Vánoce a z ročníku 2022 jsem nepřivezl ani zdaleka všechno. Číst dál
Ladím formu na dlouhou cestu zpátky do Toskánska. Carmignano i další objednávky jsou rozvezené a rozeslané a Pošta už ve čtvrtek potvrdila, že je doručila. Od nového zákazníka, kterému jsem v úterý vezl hned tři bedýnky, jsem dostal dárek, toskánské naturální víno. Chtěl jsem si ho odvézt zpátky do Toskánska, ale nakonec je otvírám ještě doma. Naturální vinař Marco Tanganelli by jistě neschválil uhlíkovou stopu, která by vznikla následkem velkorysé dopravy jedné lahve do Čech a zpátky do Toskánska. Číst dál