Archiv pro měsíc: Červen 2023

Vernaccia Vigna Santa Margherita 2022 DOCG, Panizzi

Z objednávek aktuální bedýnky bylo vidět, že mnozí účastníci poslechli moje přímluvy za Santa Margheritu. Psal jsem, že ji považuju za nejlepší ze čtyř Vernaccií od Panizzi, ale nový ročník jsem před dovozem neochutnal. Takže jsem byl napjatý, jaký bude. Naopak jsem sám nevyslyšel obchodní ředitelku vinařství Camelii Lazar, která mi důrazně doporučovala otvírat Santa Margheritu až na podzim. Vinařství oficiálně uvolňuje Santa Margheritu do prodeje až od července a já jsem se zvrhle těšil na co nejdřívější degustaci. Tady to je!   Číst dál

Pěkné základní Chianti ze San Gimignana

Dnes se naučíme nové italské slovíčko: Terremoto! Už od středečního rána se na Facebooku objevovaly zprávy o zemětřesení v San Gimignanu, nakonec to vypadá na 4,2 stupně Richterovy stupnice s centrem u blízkého Poggibonsi. Tak hezkou dovolenou všem! 4,2 stupně není úplná tragédie, ale… střední Itálie zažívá otřesy často, Amatrice není zas tak daleko a jako notorický hledač nemovitostí mohu dosvěčit, že nedávná historie zemětřesení v některých regionech výrazně ovlivňuje ceny nemovitostí.   Číst dál

Nový oslí můstek a Vernaccia 2022

Po patnácti letech psaní wine-blogu je vymýšlení nových úvodů jednou z nejotravnějších věcí. Jde vpodstatě o oslí můstky, které autorovi i čtenářům umožní přejít k tisícím osmistým degustačním poznámkám, podobným těm z minulých týdnů a měsíců, jako by šlo něco nového a dosud nevídaného… Takže poslyšte, v pondělí jsem objevil úplně novou a nedoceňovanou odbornost, kterou by měl mít dovozce vína! Degustační mistrovství, odolnost alkoholu nebo schopnost domluvy ve vinařských oblastech napadne asi každého, ale… že vás nenapadla schopnost odhalit chyby silničního navigačního software?   Číst dál

Pár čísel a sladký ryzlink do vedra

Po týdenní pauze začnu statistikami. Podle prvních zpráv objem italského exportu vína v prvních třech měsících roku 2023 stagnoval (což je vzhledem k okolnostem dobrá zpráva) a jeho hodnota dokonce rostla (o 3,8% po započtení růstu indexu cen). Bavíme se o 1,8 miliardy EURO. Struktura nic moc, rostla především levná vína včetně sudovky. Poklesl prodej nejvyšších řad vín (tedy DOC a DOCG). Jako pididovozce jsem se obával většího růstu cen, maloobchodní ceny v Itálii ve druhé polovině roku rostly stejně jako v ČR (říká se, že růst cen ve velkých zemích Evropy táhl nahoru ceny v ČR). V první polovině roku jsem z Francie a Itálie přivezl vinařství, která zdražila jen minimálně. Čistě statisticky vzato, kdo meziročně zdražil o méně než 20%, ten vlastně zlevnil. Ale… uvidíme, co přinese druhá polovina roku.   Číst dál

Dva francouzské sekty

Vedlejším účinkem opakovaně zmiňovaného nadšení pro letní koktejly s Campari se stanou příležitostné degustační poznámky laciných sektů. Saint-Louis Prestige Brut stál v Bille 99,90 Kč, Crémant z Loiry v MAKRO za 265 Kč. Loiru jsem koupil ze zvědavosti – sice jsem před deseti lety strávil na Loiře několik dní, ale sekt jsme tam tuším neotevřeli žádný, protože jsme se báli sladkých bublin. Loirský nákup tak měl poznávací účel s pojistkou, že jestli bude tragický, v Campari Spritzu se to ztratí. Nečekal jsem, že by Diamant de Loire za 11 EURO mohl být opravdový klenot, ale je lepší, než jsem čekal.

Číst dál

Zahájení letní sezóny

Prvního května mi skončila topná sezóna, v pondělí jsem vyhlásil léto. Nemám kabriolet, moře jsem letos neviděl, ale koupil jsem v MAKRO Campari. A protože nedávno čtenář Merlot v komentářích chválil (jen houšť, to se neomrzí) vzdělávací (poučovací) dimenzi Skleničkova blogu, tak prozradím i to nejlepší: litrovka Campari stojí v MAKRO 265 kaček. Kdyby to italští barmani věděli, vypraví do Prahy vlak! (Sedmička Campari v listopadu v Toskánsku běžně stávala 13 EURO.) Campari Spritz je to nejlepší pití do horkého léta, recepty jsem měl před rokem tady. V srpnové Umbrii (40 stupňů už v jedenáct) jsem běžně pil tři denně, a nalévá se do velkých 0,6 litrových sklenic. K tomu ovšem patří vědět, že v Umbrii se do sklenice lije půl napůl Prosecco a minerálka a navíc se tam toleruje 0,5 promile alkoholu za volantem. V Itálii je radost žít i řídit!   Číst dál

Cappella della Santa Croce, Castelbambino d’Orcia

Bejvávalo, že jsem v počátcích blogu propadal zoufalství. Psával jsem poznámky z cest do toskánských vinařství, která sice oplývala osobitostí, ale nebyla „kotovaná na burze“ čili neměla hodnocení v nejprestižnějších ročenkách. Byla vpodstatě neznámá. Odklepnul jsem na blogu zveřejnění článku a propadl se do deprese. Říkal jsem si, že kdybych si celé to povídání o vinařství včetně hodnocení vín vycucal z prstu, nikdo by nic nepoznal.   Číst dál

SKB 116, Panizzi a toskánská Vernaccia di San Gimignano

Léto je tady, říká teploměr. K moři se nechystám, zatím se musím spokojit s víny z teplých krajin. Kdo už máte domluvené dva týdny v San Gimignanu, klidně tenhle článek přeskočte. Pro všechny ostatní je tu nová bedýnka. Vernaccii di San Gimignano od Panizzi jsem přivezl už dvakrát a vždycky s tím byly termínové problémy: střední třídu čili Vigna Santa Margherita 2022 začne Panizzi prodávat až v červenci, jenže v minulých letech tou dobou už měli vyprodanou základní Vernaccii. Letos jsem domluvil, že mi nechají Santa Margheritu už v červnu. Buď to vyjde, nebo mi nakonec pošlou předchozí ročník. Každopádně chci ještě před začátkem prázdnin přivézt jejich Vernaccii. A Pinot Nero.   Číst dál

Toskánské Gracciano počtvrté, Riserva 2018


Už jsem se tady párkrát zmiňoval, že moje sympatie k barikovým sudům s věkem mizí a že dávám přednost lehčím vínům. Stobodovka OIV neboduje parametr „pitelnost,“ a tak se při bodovém hodnocení víc prosazují strukturovaná barikovaná vína (a občas na to můžeme bezmocně žbrblat). Ale možná to žbrblání není úplně bezmocné, protože časy se mění a s trochou dobré vůle se dají najít první vlaštovky změny (nebo bílé holubice naděje, kdybych chtěl bejt patetickej :-) Číst dál