Jedna vlaštovka jaro nedělá, říká české přísloví. V posledních letech pro mě jaro dělá chřest z hostínské farmy a první francké sylvány. Už jsem zaznamenal několik dotazů typu „Skleničko, kdy budou sylvány od Sauera?“ a sám si to hlídám. Chci je objednat co nejdříve. Číst dál
Jak řekli, tak udělali: posledně jsem doporučoval kupovat Chianti Classico od San Giorgio a Lapi po krabicích a už mám krabici doma. Dal jsem si poradit a přikoupil na zkoušku lahev cru Bandecca. Degustaci jsem začal kontrolou základního Chianti Classico 2019. Měl jsem v paměti, že jsem ho v pondělí vychválil za strohou a střídmou eleganci. Dnes už mi tak strohé nepřipadalo, hlavně kořenitý závěr byl epresivnější a „správně tradiční,“ jak si Chianti Classico představujete. Takže jsem napřed usoudil, že jsem dostal nový ročník s trochu zralejším projevem, ale chyba na chybu. Byl to stejný ročník, jen jsem asi lahev otvíral při vyšší teplotě. Nebudu psát žádné korekce k původnímu popisu, stále je to lehčí a míň epresivní než ta nejvíc oceňovaná Chianti Classico, ale taky se mi stále moc líbí. Číst dál
Rád bych byl úplně objektivní, ale mám jednu slabost a tou je Sangiovese. S dobrým Sangiovese je to jako s návratem domů. Přináší mi uklidnění, pohodu a spokojenost. Uvědomil jsem si to teď s první napitím. Chtěl jsem si napsat první dojmy a nenapsal jsem nic, ale cítil jsem se náramně spokojeně. Číst dál
Zase Itálie, ale dnes jsem mimo svoji komfortní zónu. Lazio, region kolem Říma, a poprvé v životě ochutnávám odrůdu Cesanese. Vinařství Casale del Giglio založil roku 1967 Dr. Berardino Santarelli, rodák zestředoitalského Amatrice. Leží padesát kilometrů od Říma mezi městy Aprilis s Latina. Pan Santarelli nebyl úplným nováčkem, rodina podnikala v obchodu s vínem a olivovým olejem od roku 1914. Postupně jako obchodníci začali lahvovat vína pod vlastní značkou a v roce 1967 došlo zákonitě k tomu, že koupili statek a začali pěstovat révu a vyrábět víno od začátku do konce. Číst dál
Po několika návštěvách lékařů včetně hodinového vrtání zubu a dlouhodobě neuspokojivém jednání s italskými realitními kancelářemi jsem si udělal relaxační nákup italských vín. Věděl jsem, že ročníky jsou zrada, ale po návštěvě zubaře jsem rezignoval na opatrnost a přinesl domů i starší ročníky. Pokud bych se dnes dopustil nespravedlivé kritiky, nemohou za to žádné konkurenční vztahy s dovozcem, ale nahromaděná frustrace z umbrijských realitek. (Jeden z domů, co mě poslední dny frustrovaly, je na konci mostu vlevo, fotil jsem v srpnu.)
Číst dál
Poznámky o posledních dvou vínech z aktuální sauvignonové bedýnky z Domaine de Villargeau. Rosé se vyprodalo jako první, protože jsem přivezl navíc nad objednané počty jen pár lahví. Barikovanou Zalálečku (Paresseuse) jsem si nechával na konec, protože barik, ale zatím se víno moc neprojevuje a bylo by vhodnější je popisovat za tři roky.
La Belle Paresseuse 2019 AOC Coteaux du Giennois
Číst dál
Před pár lety to bylo všude: vína s příběhem, boty s příběhem, dokonce i párky z Agrofertu hledaly svůj příběh :-) Kontext je všechno! A příběh je to, co dodává kontext. Nebo alespoň to, co může nakopnout vaše nákupní rozhodnutí. Něco o tom vím z obou stran: k vínům ze Skleničkových bedýnek se snažím dodávat kontexty a příběhy, které někoho zlákají ke koupi, a jako konzument a zákazník jsem podobným snahám vystavený pořád. Dnešní víno může sloužit za příklad. Německý ryzlink z Lídlu za 150 kaček.
V pátek jsem rozvážel první bedýnky v Praze. Nová účastnice se ptala, co otevřít hned a co archivovat. Vína jsem ještě neměl přechutnaná, tak jsem řekl, že 2021 hned a 2022 odložit. Rada pomohla, v neděli mi psala, že s Včelami byla spokojenost. Sám se k nim dostal až v úterý, ale mám to taky tak. Od výrazné barvy přes typickou aromatiku až po výraznou kyselinu a úplně suchý projev, typický Sauvignon a radost. Snad jsem na úvod neprozradil moc. (Na úvodním obrázku je o deset let mladší Marc Thibault.)
Číst dál
Vinař pojmenoval víno po svém otci, jednom ze dvou zakladatelů vinařství. Jean-Fernand and François Thibaultové v roce 1991 obnovili silexové vinice Montour a vysadili tam Sauvignon blanc. Píšu obnovili, protože tam rodina už révu pěstovala, ale po epidemii révokazu vinice zanikly a obnovili je snad sto let poté. Abych tu historii dopověděl, Fernandův syn Marc Thibault vystudoval enologii a od roku 2002 pracuje ve Villargeau. V roce 2016 se přidal Markův bratr Yves a nasměroval vinařství k organickému hospodaření. Mimochodem, Fernand byl první vinař v regionu, který si koupil traktor. Na webu vinařství (tady) je několik fotek, které to připomínají. Jednu jsem ukradl do titulního obrázku. Číst dál
V předchozím textu jsem ohlašoval příjezd Sauvignonů z Loiry (a zamordování první lahve), dnes report z okusu základních vín dvou ročníků.
Villargeau Blanc 2021, Domaine de Villargeau
Villargeau Blanc 2022, Domaine de Villargeau
Radostné zvěstování všem bedýnkářům, loirské Sauvignony z Domaine de Villargeau přijely! Sešlo se několik příhodných okolností, například několikadenní teplá fronta nad Evropou s teplotami přes deset stupňů, vinařství rychle připravilo paletu k vyzvednutí a spediční kancelář hned sehnala řidiče, a v deset večer mám víno vyložené. Sice jen s mizernou fotkou z mobilu, ale hned jsem otevřel svoje oblíbené Sans Complexe, ročník 2022.
Byl to náročný týden! Stefan Erbes přijel na Galadegustaci soutěže Prague Wine Trophy, která se konala ve čtvrtek 2. března v malostranském Michnově paláci. Diplom BEST WINERY***** se dává za trojici vín s průměrným hodnocením přes 90 bodů. Zasloužil si ho za 91, 95 a 97 bodů, takže průměr je 94,3. (Reklama: sedmadevadesátibodový ryzlink Kranklei ještě mám :-) Číst dál
