Archiv pro měsíc: Prosinec 2022

Dvě vína z italské Umbrie

Když teď noc trvá šestnáct hodin a těch zbývajících osm taky není žádná sláva, napadá mě, že česká zima je jednou z vyjímek Boží vševědoucnosti: copak by Bůh nedal lidem zimní spánek, když ho dal medvědům, jezevcům i ježkům? Dával jsem si pozor, abych v srpnu v Umbrii nenadával na čtyřicetistupňové teploty už v jedenáct dopoledne, proto teď můžu bez výčitek svědomí vychutnávat dvě umbrijská vína. Ve skutečnosti mi byla srpnová vedra docela příjemná, zlých bylo jen šestnáct hodin za volantem cestou zpátky. Zabíjel jsem ten dlouhý čas analýzou známého čtyřverší Roberta Gravese o úzkém moři Smrti a po nějakých čtyřiceti letech jsem konečně vyluštil smysl.   Číst dál

Adventní vyvolávání letních vzpomínek

Úvodní prosincová fotka Val di Cecina je z Facebooku Stefana Bertiho, jednoho z mých toskánských domácích. Rodina provozuje agriturismo u Ponteginori a já jsem u nich během let strávil asi dva měsíce. Dvakrát s malými dětmi a potom v červnu 2021, hned jak padla kovidová omezení. Na všechny pobyty mám srdcervoucí vzpomínky: napřed na všechny drobné zábavy s dětma, z loňska na nevýslovnou úlevu po pádu kovidových restrikcí. Když si doma otevřu lahev vína, které mám nějak spojené s cestami po Val di Cecina, vybavím si řádění s dětma v čečinském akvaparku i večerní výhledy do údolí říčky Ceciny.   Číst dál

Adventní hlášení

Začnu provozním hlášením: ještě jsem s blogem neskončil, jen se navršily všemožné překážky. První prosincový týden jsem po návratu z Itálie rozesílal a rozvážel víno, resty za listopadovou přestávku se nahromadily. Druhý týden mě skolila neznámá potravinová otrava a byl jsem pět dní bez jídla. Podezření ukazuje na krémovou brokolicovou polívku. Začnu nový život bez zrádné zeleniny, jen s masem! Spolu s tím jsem úplně abstinoval. Teď v Adventu to taky nebudu přehánět s novými víny, kolem Vánoc jsem vždycky dopíjel vína, která jsem si celý rok schovával a občas i zapíral bedýnkářům – opozdilcům. Každé Vánoce to tak je.

Číst dál

Greco di Tufo a privátní značka

Když si odpoledne uděláte dvouhodinovou procházku po toskánském přístavu i nedalekých plážích, k večeři si zajedete do přístavu pro pizzu a otevřete si k tomu lahev vína, je snadné podlehnout pocitu, že už vínu rozumíte… ke korekci správným směrem stačí málo, někdy jen úvodní pátrání po výrobci vína. Víno je kampánské Greco di Tufo 2021 DOCG, což se mi v poslední době extrémně osvědčilo u dvou špičkových kampánských vinařství. Tohle Greco bylo ve stejném regálu a za stejnou cenu (pod 8 EURO). Ale výrobce jsem v ročence nenašel (což samo o sobě není žádný problém) a na zadní etiketě našel údaj, že víno bylo plněno v XYZ anonymní plnírně lahví (což je samo o sobě obří problém jako Kilimandžáro uprostřed polabské nížiny). Prostě opatrnosti není nikdy dost, koupil jsem v supermarketu „privátní značku“ jako úplný trouba. Ani to ale ještě nemusí být úplně špatné.   Číst dál