Odpoledne před svatým Martinem prší. Vzpomínám na domov a Svatomartinská vína a otvírám supermarketový úlovek, sardské Cannonau. Nic jsem od toho nečekal a nechal se zlákat cenou (6,40 EURO, nekupte to!) Z vína se vyklubalo perfektní Svatomartinské, lehká ovocitá nerezovka ve stylu trochu hustšího, koncentrovanějšího Vavřince, a zároveň příjemná zábava. Číst dál
Dnes dva náhodné úlovky z hypermarketu, dvakrát kampánská Falaghina od vinařství Mastroberardino a Feudi di San Gregorio. Obě se řadí do italské špičky, ale to samozřejmě nic nevypovídá o dnešních dvou vínech: obě vinařství dostávají vysoká hodnocení za Taurasi a Cru Falanghiny, ale já jsem koupil v CONADu laciné supermarketovky. Už v září jsem tady psal o osmieurovém Greco di Tufo 2021 od Mastroberardino a dost se mi líbilo, tak jsem tentokrát zkusil Falanghinu. Pro mě je to exotická odrůda, proto jsem si vzal na srovnání Falanghinu of Feudi di San Gregorio. Soukromě si vína od italských špiček v hypermarketech vysvětluju jako prodej přebytků – etikety špičkových producentů vypadají velmi lákavě a vinařství odprodá část vín, pro které nemá předem nasmlouvaný odbyt. Číst dál
V Toskánsku pokračuje babí léto s denními teplotami kolem dvaceti stupňů. Zatím jsem si nedomluvil žádné návštěvy vinařství a beru to jako lázeňský pobyt s ochutnávkou místních potravin i vín. Nakupování potravin patří ke klíčovým toskánským zážitkům, všechna moje předsevzetí a omezení se hroutí, přestože některé potraviny od září zdražily o 20%. Sousedka mi včera vysvětlovala srdečnost a úsměvy místních prodavaček tím, že sedět za kasou v supermarketu nebo prodávat v lahůdkářství jsou stálá zaměstnání, a ta jsou v Itálii nesmírně ceněná (a vůbec ne běžná). Topení v bytě zůstává vypnuté. První nákup v hypermarketu a první ponor do bílých vín. Číst dál
První večer v Mazzantě jsem měl depresivní zážitek. Místo Mozzarelly byl na pizze Eidam. Nekecám, jezdím do Toskánska už dvacet roků a teď to bylo poprvé. Restauraci nebudu jmenovat, protože kam jet, kde se ubytovat a kam jít na večeři je drahé know-how, ale Orso Bianco už nikdy více! Druhý den zafungovalo podvědomí a přestože jsem chtěl ukrutně šetřit, nakoupil jsem v sámošce hromadu jídla. Následně vařím a jím podle toho, co musím spotřebovat a ne podle toho, na co mám chuť. Číst dál
Na fotce je výhled od sobotní snídaně v baříku. Facebookoví spřátelenci a sledovači už vědí, že jsem si domluvil pronájem v toskánské Mazzantě a v pátek ráno vyjel. Zčásti za to může nastupující ekonomická recese, zčásti italské zkušenosti a dávné školení obchodních dovedností: vyjednal jsem si měsíční nájem ve stejné výši, jako jsou moje nové zálohy na plyn. Vypnul jsem doma topení a v ideálním případě budu žít z uspořených energií. Poslední dny doma se mnou cloumaly velké pochybnosti, zda jednám rozumně, ale ty rozptýlilo prudké slunce v pádské nížině. Strávil jsem v Mazzantě celé září a pamatoval jsem si, jak mě italské azzurro dokonale probudí, ale po měsíci pod zataženou oblohou v Čechách jsem si to už nedovedl představit. Číst dál
Co bylo dřív, slepice nebo vejce? Vinař nebo vinice? Odrůda nebo terroir? Pokud jde o slepici a vejce, z pohledu evoluční biologie je to jasné a vyřešené, první bylo vejce (snesl je plaz a narodil se z něj pták). Další dvě otázky můžeme taky klidně svěřit evoluci, jak vysvětlím níž. Číst dál
Mám rozepsaný hlubokomyslný příspěvek na blog, a jak jsem roztěkaný, pokukuju po kalendáři a přemýšlím o deseti dalších věcech. Datum v kalendáři nakonec zabralo a uvědomil jsem si, že 31. října 2012 jsem přivezl prvních 300 lahví moselských ryzlinků Karl Erbes. Byla toho plná Mazda 626 a bylo to normálně proclené a zdaněné, žádný paš! Ale to podstatné na tom je, že včera to bylo deset roků. Úplně bych na to zapomněl. Číst dál