Archiv pro měsíc: Květen 2022

Dvě bílá z Arezza

Sassone 2021 Toscana IGT, Fattoria Il Muro
Sassone znamená velký šutry, stylizovaný obrázek na etiketě ukazuje podobný kámen a staré kmeny révy. Takže kamenitá vinice a staré výsadby, odrůdově je to Trebbiano, Vermentino a Malvasia. Ve skleničce je poměrně plná slámově žlutá barva, na nose intenzivní a expresivní ovocná vůně. Trochu citrusů a trochu bílých broskví, svěžest a čistota, samé hezké sliby! Naštěstí to chuť splní: vynikající kyselina (Fernando vysvětloval, že vnitrozemské Arezzo má velké teplotní rozdíly mezi dnem a nocí, to mívá za následek vyšší kyseliny), příjemný ovocný projev přesně jako ve vůni (citrusy a bílé broskve) je poměrně intenzivní a čistý, lehce minerální závěr. Velká pochvala jde za nízkým alkoholem (12,5%) i za jablečnou kyselinou.   Číst dál

Dvě Chianti z Il Palagione, San Gimignano

Draco 2018 Chianti Colli Senesi Riserva, Il Palagione
Giorgio Comotti dělá v Il Palagione dvě Chianti Colli Senesi a tohle je to „větší,“ tedy zralejší, barikované a koncentrovanější. Technologicky je to tak, že kvasí odstopkované hrozny (=bobule) v nerezových tancích a lisuje se až po třech nebo čtyřech týdnech. Následně se školí osmnáct měsíců v barikových sudech a velkých sudech (15 a 25 hl).   Číst dál

Fattoria Il Muro, Arezzo


Ještě před kovidovými časy jsem potkal Federika Pancaro na degustaci v Praze. Vína se mi líbila, ale skutek utek. Až v kovidových lockdownech jsem si na něj vzpomněl a vyměnili jsme si pár zpráv. K výletu do Arezza a návštěvě vinařství došlo až teď v květnu. Kdybyste někdy chtěli vinařství navštívit, tak varuju před tím, že Via delle Conserve není jen ulice, ale celá čtvrť o několika kilometrech čtverečních. Stejně se jmenují všechny vedlejší ulice a uličky včetně polních cest vedoucích na okolní kopce. Než jsem to pochopil, projezdil jsem po Arezzu 70 minut.   Číst dál

Vermentino a Chardonnay, dva úlovky ze sámošky

Costamolina 2021 Vermentino di Sardegna, Argiolas
Vinařství má historii dlouhou 80 let, dnes je vede třetí generace rodiny Argiolas. Podlel webové prezentace mají na Sardinii nejmíň 230 hektarů vinic. Ve vinicích samozřejmě vede Vermentino, dál pěstují hlavně Carignano, Cannonau a Monica di Sardegna. Costamolina je z jejich základní řady a podle prvního dojmu je to svého druhu středomořský suchý ryzlink: jednoduchá nerezovka s lehkým lisováním, rychlým odkalením a kvašením čistého moštu, lahvovaná brzy na jaře po sklizni.   Číst dál

Il Palagione, Castel San Gimignano


A jak řekli, tak udělali! Kdo čte pravidelně, ten už ví, co předcházelo: základní Vernaccia jménem Hydra se u mě v ročníku 2021 dostala do TOP 2 (spolu se zelenou Vernaccií od Panizzi) a Lyra 2019 se mi moc moc líbila. Při prohlížení webu jsem objevil nabídku na degustaci ve vinařství, 6 vzorků za deset EUR, tak jsem nacvakal registraci a v sobotu jsem jel. Už před rokem mi Palagione doporučoval italský someliér Fabio Z. a nabízel, že mě tam vezme, ale tehdy jsem odmítl. Vygůgloval jsem si, že nějaký český e-shop nabízí Hydru, usoudil jsem, že už je český dovozce a udělal slušňáka. Letos jsem na českém webu Palagione nenašel, ale při degustaci vyšlo najevo, že je přesto někdo dováží, i když asi v malých objemech.   Číst dál

Lyra, skvělá Vernaccia z Il Palagione


Na zadní etiketě bio-certifikát a 13,5% alkoholu. Vyrábí se pouze z hroznů Vernaccie z vinice Montagnana. Jako délesloužící poddůstojník-someliér vysvětlím, že obrat „pouze z hroznů Vernaccie“ má v tomto případě velký význam. Podobně jako v jiných toskánských oblastech, je i v San Gimignanu zvykem přidávat do odrůdových vín až 15% jiné odrůdy. V San Gimi je to konkrétně Sauvignon Blanc, obvykle se přidává podtržený (=brzo sklizený) pro zvýšení podílu kyselin. Vinařské popisy vín často obsahuje hodně marketingové vaty, ale je třeba to rozlišovat :-) Tentokrát to znamená „bez přídavku Sauvignonu nebo jiných odrůd.“ Číst dál

Pár fotek z Toskánska 3, Sant’Angelo in Colle

Po archeologických vtipech začnu několika stavitelskými vtipy z městeček ve Val d’Orcia. Už jsem tady měl pár fotek malebného Sant’Angelo In Colle. Je to jen pár kilometrů od slavného Montalcina a cestou ze západního pobřeží musíte Sant’Angelo pokaždé objíždět. Velkolepé vinice Val d’Orcia začínají už pod ním, jinak jsem o něm nic nevěděl. Ale napotřetí jsem zajel do městečka.   Číst dál

Dvě Sangiovese z různých koutů Toskánska

Vinotéka Bruno Dalmazio zvenku vypadá trochu hollywoodsky, ale je to (asi) největší vinotéka v toskánském Montalcinu. Vyklouzl jsem z ní s maličkou útratou, protože jsem se bál, že víno budu vozit ještě několik hodin (nakonec bylo v autě asi sedm hodin) a teploty letos poprvé atakovaly třicítku. Doma jsem strčil víno do chladničky a v osm večer si šel zaplavat do moře (mám to asi sto metrů, pláž je hned za pinetou). Cestou zpátky jsem si koupil pizzu a nakrájel spoustu rajčat. Víno naštěstí přežilo odpoledne v kufru auta a bylo dobré.   Číst dál

Pár fotek z Toskánska 2, archeologické vtipy

V úterý jsem vyjel do Val d’Orcia, přivezl jsem 668 fotek a nejmíň na pěti stovkách jsou cypřiše. Při jednotlivých zastávkách jsem vyfotil několik věcí, které jserm pokládal za architektonické vtipy a při náročné pěší tůře k jednomu z nejvýznamnějších toskánských obrazových symbolů jsem našel archeologické muzeum, vymyšlené jako žert. Začínám krajinkou, kterou už taky považuju za žert, osamělý strom v krajině je notorický toskánský motiv.   Číst dál

Dvakrát Pinot Nero ze San Gimignana

Úvodem kaleidoskopické zpravodajství z Toskánska. Dnes jsem vyjel do provincie Pisa, poháněn touhou přinést fotky z další opuštěné vesnice (viz Buriano). Šlo o vesnici Toiano poblíž obce Palaia. Věděl jsem sice, že nějakých dvacet kilometrů od Palaia leží úplně jiné Palaia a taky má ve svém okrsku (Comune) vesničku Toiano, ale věřil jsem, že si s tím GPS navigace poradí. Jak už tušíte, po objevení nepravé dvojice Toiano (Palaio) jsem si řekl, že jsem ještě mladý, mám před sebou dlouhý život a určitě se ještě někdy podívám i do druhého Toiana i Palaia. Bylo hezky a opravil jsem si názor na dosud podceňovanou pisánskou krajinu. Není to taková divočina jako Chianti Classico nebo Val d’Orcia, mají to tu úhlednější a blahobytnější, ale dalo by se tady bejt.   Číst dál