Odměra (bílá) 2020, moravské zemské, Petr Kočařík
Dnes ohlédnutí za dvěma víny otevřenými ještě v předvánočním týdnu. Červenou Odměru jsem tady už vychválil do nebes, ale bílá se mi do textu už nevešla. Jednak logisticky (=nechtěl jsem otvírat se třemi červeniskami jedno bílé, to bych si musel hubu přenastavovat pořád napřeskáčku a neskončilo byto dobře) a jednak logicky. Kouknu na etiketu a čtu, že to je Sylván / Veltlín / Rýňák / Vlašák a je jasné, že to bude všechno jinak. Číst dál
Letošní rok nepřál osobním setkáním, tak ať je to v příštím roce lepší. Děkuju všem čtenářům za podporu, všem bedýnkářům za objednávky a tuplovaně děkuju za soukromě sdílené komentáře k vínům (včetně negativních).
Veselé Vánoce a šťastný nový rok všem.
Kočaříkova vína piju bohužel jen zřídka, jednou dvakrát ročně, a je to škoda. Kdysi na degustaci mě překvapila v domácích poměrech nevídaná čistota projevu všechn vín. Ne že by to byla úplná vyjímka, ale byla to červená vína vyrobená naturálními postupy, a to už něco znamená. Řídká setkání souvisí i s malou produkcí (podle zmínek na webu asi dva hektary a 10 tisíc lahví ročně max) a trochu vyšší cenou. Proti cenám tentokrát nebudu žbrblat, protože zatím všechny degustace za to stály.
Předvánoční čas nepřeje novým vínům, frekvence nových příspěvků poklesla. Měl jsem spoustu práce s rozesíláním objednávek a večer otvíral jen prověřené lahve, o kterých jsem na blogu už psal. S poslední zásilkou do Brna (bylo to asi čtrnáct krabic :-) jsem od brněnského podporovatele bedýnek dostal darem výběr moravských (a slovenských) vín. Začal jsem slovenskou Frankovkou 2015 vinařství Mátyás a ta rozhodně stojí za zápisek na blogu! Číst dál
Těšil jsem se, že po dlouhé době napíšu něco o Francii, cena 359 kaček byla OK, ale výsledek nepřesvědčil. Před dvanácti nebo patnácti lety jsem Chablis z Domaine du Chardonnay občas kupoval ve francouzských supermarketech, ale kdeže loňské sněhy jsou. V sobotu jsou Otevřené sklepy v burgundských Maranges. Před deseti lety bych v podobné situaci gůgloval ubytování, ale dnes plánuju poklidný víkend doma s předvánočním mytím oken a úklidem koupelny.
Původně jsem nechtěl ani hledat překlad německého názvu Sehnsucht (touha), ale hned s prvním douškem jsem ztratil objektivitu. Nebudu nestranný a víno bezohledně vychválím. Jestli si to dobře pamatuju, tak je to u Sauerů jeden z mála pokusů o barikované bílé víno. Několik dnů jsem odkládal otevření s tím, že na barik je ještě brzo (ano, je), ale v neděli jsem podlehl. Je to čistá radost, živelně pitelné víno (rozuměj chlastací). Čisté projevem, pevné stavbou a strukturou, přitažlivé a zábavné. Ano, v závěru chuti dřevo ze sudu trošinku kazí dojem, bylo by lepší půl roku nebo rok počkat, ale i tak je to veliká radost. Číst dál
Vánoční ryzlinkové bedýnky jsou rozeslané a já zjišťuju, co zbylo pro mě. Někdy je to překvapení, jako třeba první suchý ryzlink z roku 2017. Očekával jsem, že jich zbyde víc. Buď jsem při sestavování bedýnek něco zaměnil nebo jsem pár lahví rozdal a zapomněl, bůhví. Naopak 2017 Kranklei mám krabici navíc… uspokojivé. Číst dál
Na etiketě je to vynechané, ale je to (samozřejmě) Auslese. Letos vyrobeno poprvé, protože bylo málo kyselin… v zásadě se z Erdenského Preláta děá jen Auslese „v plné palbě,“ tedy s vysokým zbytkovým cukrem. Hrozny tady extrémně dobře vyzrávají a mívají i vysoké kyseliny, takže k nim může být i vyšší cukr. V ročníku 2020 jsou kyseliny slabší, a Erbesové na to reagovali řadou suchých ryzlinků nebo ryzlinků s nižším zbytkovým cukrem. I Preláta sbírali naněkolikrát a z prvního sběru udělali feinherb. Zatím Preláta nedovážím, aby mě nikdo nepodezíral z nenasytnosti. Je to jedna z nejmenších a nejlepších vinic na střední Mosele a láhev by stála asi 1250 kaček. Díky velkému zájmu o letošní listopadovou bedýnku jsem se uvolnil a připsal si k objednávce tři lahve. Číst dál
