Archiv pro měsíc: Červen 2021

Vivo 2020, toskánské chlastací Vermentino


Na Querceto, kde sídlí vinařství Marchesi Ginori Lisci, se dívám každé ráno a večer z okna. Vzdušnou čarou to jsou asi čtyři kilometry na druhou stranu údolí Val di Cecina. Objevil jsem je asi v roce 2010 úplně náhodou, ve vinotéce v San Pietro. Prodávali tam sudovku (Vino Sfuso) a točili ji z dvěstělitrových nerezových tanků, litr za dvě nebo tři EURO. Zeptal jsem se, kdo to vyrábí a kromě jména vinařství Marchesi Ginori Lisci jsem navíc dostal i letmý nástin denominace Montescudaio. To bylo v době, kdy Svaz Vinařů rozjížděl kampaň proti sudovce s výborným argumentem, že nikde ve světe si konzument nemůže sudovku koupit, jen u nás. Ty tanky ve vinotéce stojí dodnes, jen v nich už možná je jiné víno…   Číst dál

Středa v San Gimignanu

V úterý jsem zavolal Stefanu Grandimu, bývalému dodavateli Vernaccie di San Gimignano, a ve středu jsem se za ním rozjel. Vzal jsem s sebou jako dárek lahev Pouilly-Fumé, snad to bylo z vín, které mám doma, nejblíž tomu, co Stefano jako vinař dělal. Před dvěma roky prodal vinice a odešel do důchodu. Nic jsem od toho nečekal, byla to jen zdvořilostní návštěva. Stefano se ke mně vždycky choval vstřícně. Z pohledu exportéra jsem byl maličký zákazník, ale naše malé obchody vždy probíhaly velmi přátelsky.   Číst dál

Dvakrát Arnolfo di Cambio


Fattoria Il Palagio leží poblíž San Gimignana a patří Zoninům. Zonin je největší soukromé vinařství v Itálii, jeho vína najdete už i v českých supermarketech a na benzinkách. Il Palagio ale do téhle skupiny nepatří. Hospodaří samostatně a údajně patří rodinné větvi, která se od hlavní části rodiny drží stranou. Il Palagio bylo první italské vinařství, kam mě náhoda zavedla už v roce 2003. Pamatuju se, že jsem byl velmi překvapený vstřícným přístupem a nabídkou ochutnat cokoli. Skoro jistě jsem si tehdy odnesl jen několik lahví ze základní řady, na Arnolfa přišla řada až mnohem později.   Číst dál

Vermentino 2020 z Il Palagio

Předem se omlouvám, dnes se mi na blogu objeví větší dávka planého mudrování. Tři a půl roku se mi po Toskánsku stýskalo a teď se zase sám dojímám tím, že jsem konečně tady. Objíždím známá místa a zjišťuju, jestli zůstala stejná nebo se změnila. Výsledky jsou střídavé: dětská závodní dráha v Mazzantě, kde moje děti absolvovaly první autoškolu, stále stojí. Zaplaval jsem si v moři tam, kam se chodím koupat vždycky. Zajel jsem si na snídani do baru v Ponteginori, kde jsem snídal víc než osm týdnů, a tam bylo všechno jinak. Bar nejspíš změnil majitele, kafe a croissant tam ráno zase dostanu, ale patron, co mě i po několika letech zdravil přátelským Ciao! tam už není. V některých vinařstvích se změnil ředitel a nový winemaker zabil moje oblíbené víno (k tomu se asi ještě vrátím jindy).   Číst dál

Carmignano Riserva Elzana 2017

První náznaky dosvědčují, že jsem se v Toskánsku rychle aklimatizoval. V neděli večer bylo polojasno až zataženo, byla mi zima a musel jsem si obléct dlouhé kalhoty a svetr. Zabalil jsem ho s sebou jen pro jistotu s tím, že ho skoro jistě nebudu potřebovat. Ve svetru jsem zajel pro pizzu, teploměr v autě ukazoval 24 stupňů. To bych doma bral jako vedro.   Číst dál

Chianti Classico 2017, Castello di Verrazzano


Hned první večer v Toskánsku jsem využil fintu, kterou jsem se naučil od dětí. V Itálii jsem je nutil, aby se večer do pizzerie oblékly s tím, že plavky a sandály nejsou dostatečný večerní úbor. Děti začaly prosazovat pizzu da asperto, tedy abych došel nebo dojel pro pizzu do krabice neboli pizzu s sebou. Napřed jsem se je snažil zlomit, ale brzy jsem přišel na to, že tím ušetřím spoustu peněz. Navíc jsem z pizzerie nebo rosticcerie obvykle nosil základní margheritu, ale vylepšovali jsme si ji salámy, šunkami, zeleninou a ovocem. Po jedenácti stovkách kilometrů a poledních teplotách stupňů se mi nechtělo večeřet v pizzerii a pizzu jsem si přivezl. V místním supermerkáči jsem přikoupil šunku a lahev Chianti, aby se chudoba měla dobře…   Číst dál

Vernaccia od Santiniho, 2020


Vernaccia Simona Santiniho je jedno z nejčastěji popisovaných vín na blogu (a je to taky jedna z nejlepších Vernaccií v Sangi). Objevil jsem ji někdy v letech 2009 – 2010 a v roce 2012 jsem ji dovezl ve dvanáctých bedýnkách tady. Tehdy ještě za 249 Kč. Později se ukázalo, že Santini hledá větší dovozce a jeho vína začal vozit Wine & Food Market. Napřed mě to namíchlo, ale dnes jsem rád, že zrovna Santiniho Vernaccia je v ČR běžně k dostání. Santini myslím zdražoval a současná maloochodní cena 349 Kč je asi korektní.   Číst dál