Před rokem jsem ostýchavě představoval Weingut Horst Sauer (tady) jako německou špičku, po letech jim nejprestižnější vinařská ročenka Gault & Millau vrátila čtvrtou hvězdu a pro rok 2018 je jmenovala německým Vinařstvím roku. Uznání si vydobyli především svými sylvány a ryzlinky, za sebe vyzdvihnu především perfektní čistotu vín. Mají dvacet hektarů na vápencových podložích ve franckém Escherndorfu. Tamní vinice jsem přirovnával k Chablis, francký Muschelkalk jsou ulity druhohorních mořských živočichů zkamenělé ve vápenci. Číst dál
Archiv pro měsíc: Červen 2020
Pár fotek z pátečního výletu
Začaly prázdniny, všechno se daří! Tak zpívala Radúza a použil jsem to jako titulek už před dvanácti lety. Což mi připomíná, že jsem letos zase zapomněl na výročí Skleničkova blogu (už 13 let, začalo to tady) a promarnil příležitost k sebeoslavným poznámkám :-) Na úvodní fotce z pátečního výletu ovšem nejsou vodáci na Vltavě, ale na úplně jiné řece. Číst dál
Montepulciano jako rosé a jako směs s kabernetem
Cerasuolo d’Abruzzo Superiore 2019 DOC, Barone Cornacchia
Zajímavé rosé ze střední Itálie. Důvody, které mě vedly k rozhodnutí přivézt a nabízet vína Barone Cornacchia vás nejspíš nezajímají, ale tohle je jeden z nich. Obecně jsem k roséčkům z jižních zemí skeptický (na mé soukromé hitparádě stále vede Zweigelt rosé 2006 od znojemských Špalků), vyšší alkohol a těžší projev mě nepřitahují, ale když jsem ochutnal tři bílá vína (Passerina, Trebbiano a Pecorino) a čtvrté rosé Cerasuolo a všechna čtyři se mi bez výhrad líbila, zpozorněl jsem a řekl si bacha, na tom možná něco bude. Můžu diskutovat o středoevropských předsudcích vůči jižním zemím (a jejich vínům), ale je tu jeden argument k nepřekonání – když ve střední Itálii už víc než 2000 let mají letní teploty běžně přes čtyřicet a vyrábějí tam bílá vína, můžete se spolehnout na to, že ta vína budou vhodná do letního horka:-) Úvodní fotku jsem ukradl z webu Barone Cornacchia, Caterina Cornacchia a Cerasuolo. Podle barvy ve skleničce to nemůže výt nic jiného. Číst dál
Dvě bílé krasavice ze střední Itálie
Trebbiano d’Abruzzo Superiore Casanova 2019, Barone Cornacchia
Moje přání bylo vyslyšeno, 12,5% alkoholu. To je v roce 2019 malý zázrak, dobře vím o německých ryzlincích s 13,5% alkoholu:-) To není tradicionalismus nebo odmítání pokroku, ale pohodlnost. Nesnáším, když večer vypiju lahev bílého a ráno mě bolí hlava. 12% alkoholu je hranice, dokdy je to bezpečné. Číst dál
Dvakrát Montepulciano od Barone Cornacchia
První dvě červená z páteční zásilky z italského Abruzza.
Montepulciano d’Abruzzo Casanova 2018, Barone Cornacchia
Číst dál
Tekutý sýr na osm a sekt z Passeriny
V říjnu 2013 jsem na italských degustacích ujížděl na abruzzských sektech. Pro jistotu jsem si prošel staré poznámky tady, bylo to vinařství Eredi Legonziano a tři odrůdové sekty z odrůd Cococciola (nekupte to!), Pecorino a Passerina. Tehdy jsem si večer po skončení programu řekl vinaři o lahev sektu z Passeriny a strávil večer na hotelovém pokoji u Lago di Garda se sektem… potom následovalo několik let, kdy se mi podobné lahůdky vyhýbaly. Až teď v pátek. Číst dál
Bílá Itálie, pět odrůd
Dnes to nebude o degustaci nebo o tom, jak poznat nerez od sudu, jen reakce na hektické středeční dění. Ráno jsem odvezl auto do servisu a odpoledne se dozvěděl, že „to dneska hotový nebude,“ ale za to to bude stát balík, večer plašil chmury starým dobrým Orvieto Classico 2014 od Giovanni Dubiniho. Chtěl jsem italské víno se vztahem k aktuálním bedýnkám, ale našel ve sklepě jen směs čtyř autochtonních odrůd z Umbrie. Místo Trebbiana, Pecorina, Passeriny a Montepulciana dávám Trebbiano, Grechetto, Verdello, Malvasiu a Drupeggio, všechny najednou. Číst dál
Pozdní sběr červnový podruhé
„Je to docela dramatický. Každá sklizeň je jako jiné zvíře a musíte se na ni naladit. Musíte předvídat, máte starosti, pár nocí před startem špatně spíte. Pozorujete oblohu, pozorujete mraky, chtěli byste trochu deště, ale zase žádnou bouřku, nechcete aby hrozny měly plíseň… a potom čekáte na tu správnou chvíli. Správné načasování je klíč k úspěšné sklizni a k úspěšnému ročníku… “ cituju výrok Philippe Pascala z romantického filmu A Burgundy Story. Je to perfektní návod, jak se stát úspěšným vinařem: napřed se stanete osobním poradcem miliardáře Bernarda Arnaulta, prezidenta LVMH (čili Moët Hennessy Louis Vuitton SA), a přitom se dozvíte, že je na prodej devět set let starý burgundský klášter se sklepem a vinicemi poblíž obce Givry. Za peníze, které jste ze svého platu poradce ušetřil, si koupíte Domaine du Cellier aux Moines a natočíte o tom film. Nic na tom není, zkusit to může každý :-)
SKB 86 – Pecorino a Passerina jako nová Vernaccia
Po dvou měsících bez vycházek mi chybí cestování a hlavně Itálie, proto hned po rozeslání a rozvezení posledních toskánských bedýnek vyhlašuju nové. Letos podruhé to bude úplná novinka, tentokrát z italského Abruzza. Ale popořadě… Číst dál
Dvakrát Nobile
Začal jsem psát o novém Vino Nobile Riserva 2016 z Gracciana, ale hned se mi do toho pletlo základní Vno Nobile 2014. Večer sedím s Nobile 2014 a zajídám je parmezánem. Osm hodin za volantem jsem po Praze rozvážel víno z aktuálních bedýnek (mimopražským jsem odeslal poštou už včera). Jsem utahaný a nemám sílu text upravovat, ledaže bych ho rozdělil do dvou dnů. V lahvi vína ubylo, snad se v tom laskavý čtenář vyzná i bez úprav.
Dvakrát Sangiovese z Montepulciana
V pondělí v poledne přijely vína z Gracciana. Hned odpoledne jsem zabalil a poslal prvních deset bedýnek nejvzdálenějším abonentům a večer si udělal degustaci na zahradě. Začalo meteorologické léto a odpoledne jako by dohánělo květnové resty, byl první letošní teplý večer (alespoň u nás v Polabí, kousek od Prahy). Děkuju všem přihlášeným za hojné objednávky, díky tomu tentokrát zbyde dost vína i pro mě. Číst dál
Vermentino od Antinoriho
Vermentino od Antinotiho jako potvrzení, že svět je zase v pořádku. Není to největší víno Toskánska (přestože Pietro Antinori je možná největší místní vinař objemem produkce i významem) ani to není to nejlepší z Bolgheri (přestože Pietro Antinori stojí v pozadí obou dvou největších vín z Bolgheri a přičinil se nejmíň o polovinu slávy apelace). Je to jen rafinovaně jednoduché bílé víno na letní popíjení, které si od roku 2004 pravidelně kupuju při cestách do Toskánska. Aspoň jednou za rok jako potvrzení, že tady je svět v pořádku. Když se některý rok do Toskánska nedostanu, hledám je v pražských vinotékách. Antinoriho Vermentino je spolehlivé, každý rok plus minus vliv ročníku stejné. Číst dál