Někdy v létě 2019 jsem přivezl láhev Stefanu Erbesovi, když jsem k němu na Moselu jel pro ryzlinky. Za týden mi psal že je to velmi dobré, poťouchle jsem odepsal, ať si užívá vynikajících umbrijských kyselin ročníku 2018. Umbrie i Toskánsko podle mých skromných znalostí mívají horká léta každoročně, přesto bílá vína nestrádají a mívají dostatek kyselin. Moje středoevropské představy o horkých ročnících dostaly zásadní ránu v červnu 2016, když jsem byl poprvé v orvietském vinařství Palazzone. Před polednem bylo 40 stupňů, odpolední degustace v okolních vinařstvích jsem zrušil, ale nikdo se neděsil horka. Vína ročníku 2016 byla standardní a s dostatkem kyselin. OK, Orvieto Classico, směs čtyř odrůd, je zřejmě alchymie a čarodějnictví, ale francouzský Viognier vypěstovaný na sopečných vyvřelinách u Orvieta by mohl napovědět, jak to doopravdy je. (orvietská vedra jsem zmiňoval i v textu tady, report z vinařství tady.)   Číst dál →