V předvánočním týdnu jsme doma sjeli soukromou degustaci bílovického vinařství Jaroslav Osička. Díky mixu pracovního a soukromého vypětí mělo dvacet vzorků klasické zdravotní následky, jako podobné večírky mívají. Před lety propagátoři nesířených, naturálních a jinak správných vín občas užívali argument, že „po nesířeném víně nebolí hlava,“ ale kocovina nedbá na síru:-) Číst dál
Dva dny před Vánocemi jsem bez internetového připojení, takže jen stručně: děkuju všem čtenářům za zájem a podporu a přeju klidné a šťastné vánoční svátky.
Klídek, pohoda. Dnes to bude jen takové plácání, nic vážného. Leda až nakonec. Díl první, Slovan všude bratry má: Francesco Annibali vychválil italskou restauraci odhadem někde v Collio, napůl cesty mezi slovinskou Vipavou a Terstem. Vlastně na tom není o moc víc než slovanský název restaurace, Devetak 1870. Možná si Italové myslí, že jde o nějaký slovinský kulinářský temín, ale my délesloužící poctivci, kteří jsme to neusimulovalí na modrou knížku, my víme svoje. Číst dál
Když jsem přechutnával Kočaříkova vína na Praha pije víno, obdivoval jsem preciznost a čistotu. Teď jsem dostal darem jeho Pinot Noir 2018, odhadem základní Pinot, a obdivuju zase. Podle mých (nespolehlivých) vzpomínek je to o třídu níž než Kočaříkův Pinot Novosady a další pecky, ale sud je tak perfektně použitý, že jsem si lámal hlavu, jestli to popsat jako barrique nebo ne. Po letech přebarikované Moravy to myslím jako uznání, Kočaříkův Pinot je ze sudu lehce oxi, zaoblený, ale bez agresivních taninů. Navrhuju nový marketingový termín, vedle „bez přidané síry“ by se mohlo uplatnit i „bez přidaných taninů“ (a v tomto případě mám na mysli i jen přirozené taniny z dubových sudů). Číst dál
Zlatožlutá barva, ve vůni oxidativní, trochu jablíčkové se zralými citrusy, dost bezové a zemité. Už z toho výčtu je zřejmé, že vůně působí hodně zrale. V chuti zase ovocná zralost, žluté ovoce, ryngle a jablka, vyšší koncentrace (chutná až likérově sladce, ale na etiketě je psaných jen 12,5% alkoholu). Slabší kyselina, i přes nový ročník působí poměrně nazrále. Žádná divočina, je to seriózní jako banka Na Příkopech. Úplně dokonalé víno, kterému chybí pár gramů kyseliny a svěží citrusové aroma. Co to je? (Nápověda: tagy :) Číst dál
Až při konečných úpravách mě napadla zvuková podobnost mezi burgundským severním Gevrey a jižním Givry. Ve skleničce by se to ani naslepo splést nemělo, ale zní to podobně.
Konečně se dostávám k Berthenetovu Chardonnay PUR 2018 s podtitulem Sans Soufre Ajouté, což amatérsky a bez slovníku překládám jako Bez přidané síry. Většina čtenářů už ví a zbylým vysvětlím, že víno nikdy není zcela bez síry. Síra vzniká v malém množství jako vedlejší produkt alkoholového kvašení, takže pár miligramů SO2 analytici najdou, i když vinař síru nepřidá. Číst dál
O francouzském filmu režiséra Cedrika Klapische Ce Qui Nous Lie (česky Víno nás spojuje, anglicky Back to Burgundy) jste už asi četli. Já jsem ho poprvé viděl v úterý (celý film je ke stažení tady). Je to romantické a dojímací s potenciálem zalíbit se všem, co někdy byli v Burgundsku (nebo mají komplikované vztahy s otcem či naopak s vlastními dětmi, což je jeden z motivů ve scénáři). Nechci to shazovat, ale zdá se mi, že film samotný neobstojí… něco jiného je, když ho vidíte očima člověka, který v Burgundsku byl a stýská se mu. U jednoho z prvních záběrů jsem vykřikoval, Tahle autobusová zastávka je v Prémeaux-Prissey (omyl, není :-), scéna z pohřbu otce tří hlavních postav je točená na hřbitůvku v Puligny-Montrachet a letecké záběry Cortonu taky berou za srdce. Ve scénách ze sklizně jsou většinou záběry sběru bílých hroznů, takže čtenářům blogu doporučuju některé z Montagny Premier Cru od Bertheneta z nedávných burgundských bedýnek. Tahle kombinace funguje! Číst dál
Feudo del Mandorlo, Crema di Mandorla je sicilský fortifikát od výrobce Marsaly Cantine Arini. Ve skleničce temně jantarová barva, obluzuzující mandlová vůně á la Amaretto, včetně madlových slupek. Je to až podbízivé, ale zároveň tak přitažlivé! V chuti totéž, dokonale mandlové, trochu kávových zrn a fíky, plné a sladké (odhadem ke 100 gramům), lehce alkoholové (16%, takže nic hrozného), ale alkohol dělá trochu hrubý závěr chuti. Hladké, příjemné, brutálně přirozené (už jsou to roky, co jsem v Českém Krumlově pil Amaretto, ale Crema di Mandorla se mi zdá jednodušší a přirozenější, prostě fortifikované víno s macerovaným práškem z mandlí). Číst dál
Harmonie 2012, Crémant de Bourgogne, Domaine Berthenet
3700 číslovaných lahví a vlastní výroba. To není nic samozřejmého, stejně jako (skoro) všude jinde i v Burgundsku si nechávají vinaři dělat sekty u specializovaných výrobců. V mnoha případech má výrobce tři šarže a jeho zákazníci si vybírají podle kvality a ceny. Harmonii si Berthenetové vyrábí sami a nechávají víno v lahvi na kvasnicích ležet třicet měsíců. Čisté Chardonnay a díky vzpomínkám na tichá vína ročníku 2012 jsem byl hodně natěšený. Číst dál
Minulý týden se mi sešlo dost zajímavých lahví, ale povinnost volá! a musel jsem otvírat vína s ohledem na plánované prezentace. Ještě nemám potvrzenou restauraci ani menu, ale už pracuju na párování s vínem :-) Před rokem jsem si zoufal, že večeři se Stefanem Erbesem a šesti devadesátoletními ryzlinky z vinice Erdener Prälat už ničím nepřekonám, ale ještě jednou se pokusím. Ve hře je pětichodové menu a jedenáct ryzlinků v pondělí 27. ledna 2020. Zapište si do svých i-phonů! Číst dál
