Jako každoročně i letos jsem chtěl na výročí založení Skleničkova blogu zapomenout. Že se tak nestalo, za to může Giovanni Dubini a jeho víno Campo del Guardiano, jedno z deseti nejlepších vín celé Umbrie. S objednávkou květnových komunitních bedýnek jsem si z Palazzone přivezl i dvě archivní lahve. Když jsem večer přemýšlel, jaké víno by se hodilo otevřít do večerních středočeských veder, vzpomněl jsem si na Campo del Guardiano 2012. Trochu neobratně se to rýmuje s výročím, blog bude mít 27. června dvanáct roků. Číst dál
Archiv pro měsíc: Červen 2019
Moravský Sylván, spokojenost i pochybnosti
Před několika dny jsem tady poplival dvě Sangiovese z Lídlu. Stále si myslím, že zaslouženě (a že jsem se ještě hodně mírnil), ale v sobotu jsem v Lídlu udělal další nález. Hned vedle regálu s nejodpornější verzí Sangiovese co znám jsem našel regál s moravskými víny. Jednu polici zabíraly lahve Vinselektu Michlovský, pět nebo šest druhů z řady Salon Vín ČR. To je ta jakoby rukou psaná etiketa s Michloského podpisem (na fotce vpravo, ve skleničce je bohužel Grechetto z lahve vlevo). Před mnoha lety jsem měl z téhle řady několik vín a udělaly na mě dojem. Tak jsem s klidem vytasil 149 kaček. Víno i cena jsou úplně v pořádku, ale přesto zůstaly drobné pochybnosti.
Sylvánské zelené 2017 zemské, partie 3203, Vinselekt Michlovský
Číst dál
Oregonský Riesling, Kolumbiana II
Ještě jednou kolumbovské zápisky o víně vypěstovaném „někde na hranici mezi Oregonem a Kalifornií, daleko od civilizace.“ Podle promo poznámek na zadní etiketě se zdá, že má jít o single vineyard Riesling z Rogue Valley, ale pohlížím na to s velkou rezervou (viz předchozí Big Salt). Podle etikety mají obě vína jiné výrobce, ale podle grafického zpracování předních i zadních etiket bych vsadil svoje ojeté auto proti nanuku z Penny, že to je tentýž výrobce (nebo přinejmenším všechny etikety dělal jeden grafik). Vinnetou a Old Shatterhand jsou minulost, po prériích už neběhají stáda bizonů, ale když luštím americké etikety a obsahy lahví, jsem jak Kara ben Nemsí poprvé na Divokém Západě. Číst dál
Big Salt and Pepper
Včerejší výpadek produkce vinného čtiva padá na konto středečního pozdního sběru o vínech z Lídlu. Takové téma vysaje energii na mnoho dní! Obě vína jsem druhý den vylil, nespolkl jsem dohromady ani deci, ale dokončení článku a korektury spotřebovaly všechnu moji energii. I Pán Bůh by po takové šichtě ve čtvrtek odpočíval! Doufám, že jsem zásobu silných témat pro tento měsíc vyčerpal a můžu se věnovat tématům relaxačním. Komu by se přesto zachtělo silného čtení a velkých myšlenek, doporučuju sledovat parodické zápisky z cesty Václava Klause cruiserem Okolo Británie nebo vizionářské projevy Jana Hamáčka. Číst dál
Dlouhý, předlouhý pozdní sběr, samožerský a naštvaný
Buongiorno, ragazzi! Dnes samožersky, protože se budu zabývat tématy a problémy, které (asi) zajímají jenom mě, a naštvaně proto, že mě FTIM dostihla zpráva, že mi nejmenovaný dopravce na cestě k zákazníkovi rozbil bedýnku s vínem. Nechtěl jsem začít psát s pěnou u huby, ale hned mi bylo jasné, že dnes přijde ta zřídkavá příležitost napsat o víně něco ošklivého :-) Číst dál
SKB 76 Toskánsko je nejvíc!
Titulní slogan padl před několika lety v komentářích na blogu, tak si ho přivlastňuju. Když jde o Itálii, Toskánsko je nejvíc – je nejvíc italské, turistické i vinařské. Asi nemá cenu to vykládat někomu, kdo nemá rád Itálii a Toskánsko, a tím jsem snad všechny takové odradil a můžu už mluvit jen ke svým :-) Prázdniny jsou za rohem a já se rychle snažím dát dohromady bedýnku a dovézt víno, které je pro mě srdeční záležitostí. Léto je tady a doma ani lahev Vernaccie di San Gimignano. Číst dál
Dvě vína do vedra s minerálními chutěmi
Konečně přišlo léto s tropickými teplotami! Na Facebooku vidím, že před rokem touhle dobou už jsem měl zralé višně, teď mi alespoň dorazila vína z Orvieta. Zvolna dospívám k tomu, že do letních veder se nejvíc hodí vína, vypěstovaná ve velkých vedrech (=Orvieto a vůbec Itálie) a nejlépe s výraznou minerální chutí. Něco jako chlazená minerálka Mattoni nebo Magnesia do auta na dlouhé cesty. Přemýšlel jsem, co z toho plyne pro vína vhodná do středoevropských zim, a vyšla mi zase vína vyrostlá v horkém počasí (Orvieto, Toskánsko, Španělsko). S víkendovým nadhledem bych přidal ryzlinky. Na úvodní fotce je nástup účastníků víkendových slavností v toskánském San Gimignanu. Pravidelné čtenáře Skleničkova blogu jistě nepřekvapí, že tradiční barvy kroje v San Gimi jsou žlutá a červená. Nápověda: Vernaccia a Sangiovese! Číst dál
Orvieto přijelo! První dojmy, Grechetto a Viognier
GREK 2018 IGT Umbria, Palazzone
Grechetto je typická umbrijská odrůda, která je (spolu s Trebbianem) základním kamenem Orvieto Classico DOC. Kdybych někdy chtěl o Orvietu napsat něco ošklivého, psal bych o stometrákových hektarových výnosech Grechetta. Vinaři by mi asi řekli, že to je už minulost (někteří by to možná mohli komentovat třeba jako U Grechetta není důvod omezovat sklizeň :-). Na druhou stranu, tohle Grechetto je chuťově tak rozkročené a doslova bohaté, že nemám důvod zpochybňovat hektarové výnosy. Kdyby Giovanni Dubini sklízel méně, asi by to ničemu neprospělo :-) Mimochodem jde o o pětadvacet let staré výsadby, vinařství uvádí rok 1997 jako první rok výroby vína. Číst dál
Jednoduché italské Pecorino
Středa přinesla slunce a teploty jako v Itálii, přizpůsobil jsem se a po předchozím Vermentinu přidal Pecorino z Abruzza. Vinařství Umani Ronchi má 230 hektarů vinic v Marché (a Abruzzu) a vyrábí kolem 3 milionů lahví ročně. Stále je to rodinný podnik. Dělají Rosso Connero, Montepulciano d’Abruzzo a Vedicchio dei Castelli di Jesi. Dnešní Pecorino pochází z vinice, kterou mají v Abruzzu.
Dvakrát italské Vermentino
Se stoupajícími teplotami u mě roste chuť na italská vína. Jel jsem do Prahy rozeslat pár krabic moselských ryzlinků a stavil jsem se v několika obchodech pro Vernacciu di San Gimignano. Leč i ty nejlepší plány se někdy zvrtnou a tak jsem se vrátil bez Vernaccie. Ve dvou velkoobchodech vínem měli několik lahví, ale jen od velkovýrobců a ročník 2017. Velkovýrobci a Vernaccia je docela dobrá kombinace, ale vždycky to musí být aktuální ročník, a to je už od dubna 2018. Do hrobu si to nevezmu a kdybyste si ze Skleničkova blogu neměli odnést nic jiného, tak tohle stojí za zapamatování!
Senzační Pinot Blanc z Frankonie
2015 Mainstockheimer Hofstück Weissburgunder S trocken, Dr. Heigel
Barikovaný Pinot Blanc z franckého Zeilu, lahev jsem dostal od cesty před dvěma lety při návštěvě vinařství. Před rokem jsem ujížděl na Weissburgundě z escherndorfského Fürstenbergu od Egona Schäffera, ale asi nejlepší francká Weissburgunda, kterou jsem měl, byla 2012 Mainstockheimer Hofstück od Dr. Heigela, a jen velký nadhled a zdrženlivost mi zabraňují napsat, že to byla nejlepší Weissburgunda vůbec. Dokonale zakomponovaný barikový sud, máslový projev a svěží ovoce, čistota a svěžest, dostali mě. Chtěl jsem koupit lahev, místo toho jsem dostal jednu darem, ale místo ročníku 2012 to byl 2015. Z degustace ve vinařství jsem si pamatoval, že 2015 byla ještě zavřená, barik v hubě drnčel jako virbl ve vojenské kapele. Skoro dva roky jsem se přemáhal a otevřel lahev až v sobotu na oslavu letošního prvního koupání v místním písáku. Číst dál
Ryzlinky na prázdniny. Začalo léto, všechno se daří!
Začalo léto – všechno se daří! Před rokem jsem tuhle větu napsal už 11. dubna, letos až o dva měsíce později :-) Letos je spousta věcí zpožděná, kromě počasí i každoroční první dovoz čerstvě nalahvovaných moselských ryzlinků. Na lednové degustaci se Stefanem Erbesem jsme kromě devadesátoletních ryzlinků z Erdenského Preláta měli i sudový vzorek kabinetu z Erdener Treppchen 2018 a dál jsem z ročníku 2018 ještě nic neochutnal. Tedy kdyby šlo o kalný a hustý vzorek kabinetního ryzlinku 2018, tak by se nás na degustaci možná našlo dost na koupi celého sudu, v případném hlasování o nejlepší víno večera by asi vyhrál. Číst dál