Při organizaci a přípravě degustace vín musíte myslet na spoustu věcí současně. Kolik přijde lidí, kolik máte vín a kolik porcí jídla k tomu, radši víc než míň ale zase jídlo musíte objednat pět dní předem a večer před akcí se určitě dva nebo čtyři odhlásí. Když potom na začátku degustace prezentujete to nejlepší sushi v Praze od sushiqueen.cz, tak zavtipkujete, ať si to nikdo nezapomene vyfotit. Protože za hodinu už bude pozdě. Doma jsem zjistil, že mám jen tuhle rozmazanou fotku z mobilu čtvrt hodiny před začátkem degustace. Prostě když to budete dělat dost dlouho, tak nejspíš uděláte všechny chyby, které se udělat dají. Ale nakonec to myslím prošlo docela dobře a bylo to fajn :-)
Archiv pro měsíc: Leden 2019
Krásně nenapravitelní, Les Impénitents 2015
„Odpusťte mým rtům, že nacházejí potěšení na těch nejnepravděpodobnějších místech,“ říká se v klíčové scéně (mého oblíbeného) filmu Dobrý ročník. Platí to i opačně, někdy se najde zklamání nebo zmar na těch nejméně pravděpodobných místech. Jako když jsem loni ochutnával španělskou Garnachu z Capçanes ze 105-letých výsadeb s jedním kamarádem. Zjevně mu víno nechutnalo a nespokojeně to komentoval: „Já ti nevím, co lidi na těch starých vinicích mají. Kde je psáno, že víno ze starých keřů musí být lepší než z mladých?“ Číst dál
SKB 71, Chateau de Durette
Beaujolais počtvrté a úplně jinak! Když jsem jel v únoru 2015 do Beaujolais, chtěl jsem najít vinařství s pěti až šesti Cru Beaujolais a složit bedýnku z nich. To se povedlo jen napůl. Nejméně dvě taková vinařství jsem našel, ale jedno mělo vyšší ceny a druhé slabší kvalitu, než bych si přál. Nakonec jsem přivezl dvě vinařství, která se specializují na Morgon a Moulin-à-Vent. Později mě nahlodaly poznámky Kermita Lynche tady o původním charakteru vín z Beaujolais. Teploty v poslední dekádě (a um vinohradníků) vyrostly natolik, že červené Beaujolais s 11% alkoholu už je asi minulostí, ale stejně jsem při ochutnávání nových vín hledal lehkost a hravost, o jaké psal Lynch. Číst dál
Dva ryzlinky, Alsasko a Mosela
V lednu každoročně sjíždím ryzlinky. Jednak se ryzlink hodí do zimy a jednak mi už v úterý přijede na dvě pražské degustace Stefan Erbes, tak ladím formu. Letos to bude pošesté a o to zajímavější, že místo obvyklých kumpánů s sebou z Ürzigu poprvé přiveze kolegu vinaře. Nejmenovaný kolega má vinařství v Bernkastelu a provozuje jednu z největších místních vinoték. Napsal jsem si o pár vzorků jeho vín. Kdepak bych si v říjnu 2012 pomyslel, že za pár let už tam ani nebudu muset jezdit, že mi kluci sami přivezou vzorky ryzlinků! Číst dál
Pár fotek z francouzské degustace
Hned na prvním obrázku je důvod, proč to dnes bude fotoreport. Obchodní oddělení francouzské ambasády přivezlo 15 francouzských vinařů a obchodníků s vínem. Degustace se nekonala (jak bývá při podobných příležitostech obvyklé) v některém z pražských hotelů, ale v budově francouzské ambasády na Velkopřevorském náměstí. Staré obrazy, gobelíny a stylový nábytek dodaly nevídanou noblesní atmosféru. Číst dál
Klasické Beaujolais od Desvignes
Z cyklu vzpomínky na léto
Možná bych tady mohl propagovat Beaujolais víc, hlavně teď v zimě, ale moje zážitky a vzpomínky na region jsou rozdělené podle ročních období. První návštěvu jsem dal v dubnu 2005, bylo to studené předjaří. Víno jsem si užíval, ale krajinu a region moc ne. Podruhé to bylo v únoru 2015. Popisoval jsem to třeba tady a tady. Objevil jsem tam tři špičkové vinaře (a dovezl vína od dvou z nich), ale počasí bylo vysilující. Zima a větrno, zdržel jsem se jen tři dny s nabitým programem (čtyři návštěvy vinařství denně) a cestou zpátky jsem byl úplně ztahaný.
Dvě výborná bílá od Michlovského
Dvě jednoduchá a skvěle pitelná vína z Franků
Easy Drinking je nová řada vín franckého vinařství Egon Schäffer. Chtěl jsem přidat přívlastek „konzumní řada,“ ale to je trochu matoucí, možná by se líp hodilo „módní řada.“ Už jsem psal, že mladý Peter Schäffer zvolna přebírá práci v podniku, tohle je (spolu s novou milerkou 2017) jeho první viditelný počin. Easy Drinking jsou tři bílé směsky, pojmenované Easy, Drin a King. Předpokládám, že nejde o žádnou změnu kurzu a vinařství bude dál sázet především na Silvanery, a po dvou měsících odkladů jsem otevřel první lahev. Odklady zavinila moje apriorní nedůvěra k novotám a experimentům a konzervativní lpění na klasických formách. Obecně se v klasických jednoodrůdových regionech do směsek používají hrozny, které nesplňují kvalitativní požadavky na první ligu, tedy na klasická vína, proto se na podobné směsi dívám skepticky. Číst dál
Pro zábavu i poučení 2 – Prelát
Ještě jeden brífink před lednovou degustací moselských ryzlinků se Stefanem Erbesem. Jak je vidět z (předběžného) seznamu vín, chci na degustaci přivézt co nejvíc devadesátoletních vín z Erdenského Preláta. To je vinice, o kterou mnozí milovníci ryzlinků ani nezavadí – stručně proto, že vinice je malá a vína z ní jsou extrémně drahá (kde jsou ty časy, kdy jsme za nejdražší ryzlink považovali alsaský Clos-St. Hune). Pro zájemce o degustaci připomínám popularizační video s Ernie Loosenem, které jsem tady měl už dříve. Dr. Loosen je jedním z desítky podniků, které profitovaly na zlobovaném nafouknutí vinice z původních 0,4 na 1,5 hektaru vinařským zákonem z roku 1971. Až do té doby byl Erdener Prälat monopol v rukou rodiny Berresů, jejichž vína budeme mít právě na lednové degustaci. A především doporučuju úplně zásadní přehled informací o Prelátu na webu Mosel Fine Wines tady. Některé informace rychle zastarávají, takže třeba závěrečný soupis výrobců už není přesný, ale k pochopení významu vinice je to velmi užitečný přehled.
Pravidelní čtenáři už vědí, že se ode mě nedočkají výkřiků typu STROP nebo absolutní špička!!!, ale 1993 Erdener Prälat Auslese od Berresů, které jsem ochutnal poprvé na konci srpna, pro mě bylo úplně přelomové víno.
Pro zábavu i poučení
Titulek je z dávného věnování do jedné knihy, ale dobře se hodí do dnešního textu. Ten má navazovat na čtvrteční pozvánku na soukromou degustaci s moselským vinařem Stefanem Erbesem v úterý 29. ledna. Je to už šestá Stefanova návštěva v Praze a pátá degustace, tak jsme přišli s konceptem, který převyšuje běžný provoz na Skleničkově blogu jako Empire State Building Polabí. Stefan přiveze sérii ryzlinků, které dělali s otcem Karlem v devadesátých letech pro jiné ürzigské vinařství, C. Berres. Včetně devadesátoletních ryzlinků z ikonické vinice Erdener Prälat (o Prelátu se obvykle tvrdí, že vína extrémně dobře vyzrávají a dvacet roků není nic :).
(Na fotce vpravo Karl Erbes na prvomájovém koštu vín v moselském Ürzigu 2014.) Jako přípravu na pražskou degustaci nabízím článek s Karlem Erbesem o přelomových šedesátých letech dvacátého století ze zásadního newsletteru Mosel Fine Wines. „Měl jsem tehdy motorku, dodávku a veliký svazek klíčů od všech sklepů,“ říká dnes osmdesátiletý Karl Erbes o době, kdy dělal sklepmistra více než sedmi moselských vinařství. Všech současně :-) a nebyla to žádná béčka, všechna se později stala zakládajícími členy německého vinařského sdružení VDP. Stručný výtah z článku jsem měl už v roce 2017 tady. Pozvánka na degustaci je tady, kopie článku z Mosel Fine Wines v angličtině je tady.
Proti zimě, proti inverzi. Itálie!
Mezi moje nejdůležitější italské evergreeny patří Chianti Classico od Fontodi a Vermentino od Antinoriho. Každý z jiných důvodů. Fontodi je pro mě měřítko, kam až v kterém ročníku může Chianti dojít. Něco jako kovový metr uložený v Sévres u Paříže (vzpomínky z fyziky!), se kterým se všechny metry na světě porovnávají, ale jedině ten v Sévres je ten pravý. Kdybych si musel vybrat jedno jediné víno na pití až do konce života, určitě bych přemýšlel o základním Chi Classico od Fontodi. Číst dál
Už to začalo
Už je to tady… začalo nejhnusnější období roku, tři měsíce inverzního počasí bez slunce, za to se zimou a vlhkem. Tady na blogu jsem se z toho často vypisoval texty o dovolených ve slunné Itálii (jednou i Francii) a spoustou fotek. Poznám, kdy mi teče do bot – tak jsem v pátek jel z Prahy s lahví Antinoriho Vermentina, paklíkem italské Giuncaty a pytlíkem italských neloupaných lískových oříšků, rozhodnutý vypsat se ze stesku a chmur vzpomínkami na letní dovolené. Večer mi Facebook ukázal článek o Lorenzu Reinovi. Sicilský pastýř celých třicet let stavěl amfiteátr v nadmořské výšce tisíc metrů. Kámen po kameni. Potom ho přihlásil na benátské Biennale. Že Lorenzo Reina pase ovce, to je jasné z rozmístění sedaček v amfiteátu.
Taky se vám někdy zdá, že život stojí za hovno? Ještě to zvažte… :-) Původní článek je tady, to Vermentino, oříšky a giunkátu dám někdy příště :-)