Už v pravěku Skleničkova wineblogu jsem psal, jaká je to pohoda, když se můžete spolehnout na etiketu. Měl jsem na mysli francouzské, italské a rakouské apelace. Že je rakouský Veltlín suchý, svěží a pepřový, moselský ryzlink má ostrou kyselinu a půl lžičky zbytkového cukru a Chianti je suché, ohnivé a lesní. Příležitostně k tomu někteří vinaři přidávají drobná upřesnění. Francký Silvaner v tradiční baňaté lahvi je suchý, travnatý a pepřový. Když se takové tradiční vinařství rozhodne experimentovat, zabalí víno netradičně do burgundské lahve s netradiční etiketou. Jak by chtělo říct pozor! Uvnitř je to jinak, než byste čekali! A někdy k tomu stačí, že místo úplně dosucha nechal víno prokvasit se dvěma gramy zbytkového cukru… (na horní rozostřené fotce z mobilu z listopadové degustace v Escherndorfu je to třetí zleva :-)    Číst dál →

Čtyři kopce, Teufelskeller, Pfülben, Marsberg a Sonnenstuhl, se táhnou od severozápadu k jihovýchodu kousek od Würzburgu podél řeky Mohan. Mezi kopci a řekou se tísní městečko Randersacker (obrázek jsem ukradl z webu vinařství Schmitts Kinder, kliknutím jej zvětšíte). Když se vám na chvíli otevře výhled na Randersacker z dálnice, vypadají čtyři vysoké kopce opravdu velkolepě. Při příjezdu do Randersackeru to svádí k dojmu, že kopce jsou vystavené jižnímu slunci, ale Mohan se klikatí a u Randersackeru teče téměř severním směrem, takže přinejlepším jihozápadní expozice. Pro mě to jsou, spolu s vinicí Escherndorfer Lump, zatím nejlepší objevené polohy pro francký Silvaner.    Číst dál →