Posledně jsem si tady stěžoval na zdánlivě luxusní dopíjení několika lahví ze dvou degustací. Ještě nemám dopito, ale paralelně s tím vymýšlím další malý dovoz nových moselských ryzlinků (podrobnosti jsou tady). Vzpomněl jsem si na dubnový okus prvního lahvování v Ürzigu, sladké Spätlese 2017 se mi tehdy líbilo skoro nejvíc. Bylo mi sice jasné, že velký slaďák se v Čechách prodávat nebude, ale odvezl jsem si karton. Pro studijní účely.
Archiv pro měsíc: Červen 2018
Dva ryzlinky z jedné vinice
Večer na zahradě dva kosi vyrejvají žížaly – jeden rozvážně a opatrně, druhý s vervou, divoce a latinsky. Představuju si, že je to pár. Rozvážný kos je samec a nespoutaná, nekontrolovaná lovkyně žížal samička. Jak to vidíte vy?
Vzpomínky na Caiarossu 2007
Ve čtvrtek 21. června zemřel ve svém švýcarském domě Eric Albada Jelgersma. Od roku 1995 vlastnil bordeauxské Château Giscours a od roku 1997 i Château du Tertre. V roce 2004 koupil toskánské vinařství Caiarossa. Od roku 2011 jsem (v malých množstvích) dovezl několik zásilek jejich základního vína Pergolaia a s tím i několik kartonů jejich vlajkové lodi jménem Caiarossa. Našel jsem v chladničce několik posledních lahví, tak jsem na památku pana Jelgersmy o víkendu otevřel Caiarossu 2007. Číst dál
Dva mladé ryzlinky
Už dlouho jsem se na blogu nevěnoval moselským ryzlinkům. Naposledy na začátku května jsem tady oslavoval Robertem Parkerem publikované hodnocení ročníku 2016, které mělo za následek bleskové vyprodání suchého pozdního sběru z vinice Ürziger Würzgarten (90 bodů). V té době jsem už degustoval první nalahvované ryzlinky ročníku 2017, ale šestnáctky byly v tak zářivé formě, že jsem sedmnáctky odkládal na později. Číst dál
Chmurné zápisky z gastronomie
Při nedávné degustaci mi jeden účastník pochválil základní ryzlink slovy, „to je perfektní gastronomické víno.“ Musel jsem se ohradit, protože (jak už jsem na blogu kdysi psal) u podobných výroků je potřeba vědět, jaký má mluvčí vztah ke gastronomii. Traduje se totiž, že výraz „gastronomické víno“ nebo „víno perfektní do gastronomie“ vznikl před několika lety v jednom českém velkoobchodě. To jednou přišel somelier (tedy česky prodejce vína) na pravidelný pondělní pohovor s obchodním ředitelem a ten se ho zeptal: „Co chcete dělat s těma dvěma paletama chilckýho Carmenere, co nám už čtvrt roku překáží ve skladu?“ Číst dál
Nová Riserva z Gracciana
V listopadu jsem si přivezl dvanáct lahví jako vzorky. Některé se rychle rozprchly k zájemcům, kteří oplývali naléhavostí, jednu jsem otevřel, a na letní rozhodování mi zbývají jen dvě lahve. Rozhodování bude jednoduché, protože jde o poslední Sangiovese v mém soukromém sklepě (což je na začátku léta problém), a protože tahle Riserva je skutečně vynikající.
Vino Nobile di Montepulciano Riserva 2013 DOCG, Tenuta di Gracciano della Seta
Číst dál
Müller-Thurgau 2017
Když mi v neděli návštěva přivezla čtyři vzorky vín nového ročníku, těšil jsem se, že si zahraju na nesmiřitelného kritika a vína bezohledně zkritizuju :-) Nakonec zavládlo nadšení (na případné jedovaté poznámky jsem odložil stranou lahev své oblíbené odrůdy, Hibernalu). Možná nejsem objektivní, protože jsem přinejmenším hrozny na dvě červená vína pomáhal sklízet v říjnu v Nelahozevsi (tady). Vyrobil Jirka Macháček z Kralup, rozsahem vinařství mezi malovinařem a zahrádkářem.
Milerka je prostě senzační. Čistá, muškátová, ovocná, se silnou kyselinou, suchá a bohatá v chuti, mladá, ale už dobře sladěná. Pinot Noir má typický vzhled (viz sklenička na fotce) a vůni, v chuti zatím mladý a málo hladký, ale je to 2017. Zweigelt si pamatuju jako nádherně vyzrálé hrozny na vrcholu zralosti, ovoce mi ve víně chybí a trochu kyselin přebývá (asi jablečná), ale barva i vůně jsou náramně odrůdové. Za milerku velká gratulace, snese i nejvyšší domácí měřítka bez ohledu na to, že byla dělaná v malém objemu.
Vína z Čech zatím nenabízím, ale neúplný seznam vinných přebytků ze Skleničkova sklepa je tady.
Svět velkých vín v Karlíně, díl 2
Svět velkých vín v Karlíně, první díl
Název čtvrteční degustace Svět velkých vín v Hauch Gallery v pražském Karlíně vypadal možná trochu nadneseně, jako furiantské vychloubání bílovického chasníka před cimbálovkou. Přihlásil jsem se, když jsem na Facebooku zahlédl, že přijede Weingut Luckert z franckého Sulzfeldu, a především bohatá účast německých vinařství naplnila název do puntíku – tolik špičkových německých vinařů jsem v Praze už dávno neviděl. Na úvodní skupinové fotce vinařů a pořadatelů vlevo dole v podřepu bílovický chasník Milan Bartošík neboli pořádající Domaine Hugo. Číst dál
Willakenzie Estate Pinot Noir 2014, Oregon
Ještě jednou darovaný americký Pinot, tentokrát z Oregonu. Etiketa poskytuje evropskému konzumentovi poměrně málo informací, … tedy ne že by třeba burgundské Pinoty v tomto smyslu vynikaly, ale tam je (skoro:-) všechno předem dané. „Certified sustainable“ je pro mě nerozluštitelná certifikace, za to zadní etiketa sice jen obecně tvrdí, že hrozny pocházejí z různých vinic ve Willamette Valley, ale poměrně rozhodně tvrdí, že všechny pocházejí z vlastních vinic vinařství (to už je jako v Evropě, v USA to asi není úplně běžné). Číst dál
Květinářka aneb Pinot z kalifornských veder
Dneska asi nepotěším dárce, který mi před dvěma týdny přivezl dva Pinoty z USA. Nechci se připravit o nepravidelnou výsadu dovozu zajímavých amerických vín, ale první článek víry zní, Pinot musí mít kyselinu (i kdyby se mělo dokyselovat)! Ahoj Petře, moc Ti děkuju za dvě vína, a prosím, dnes už dál raději nečti.
Myšlenky za volantem cestou na degustaci
Na konci dubna jsem kupoval milerky v Randersackeru (Franky). Při degustaci jsem se zmínil o tom, že odrůda má u nás zničenou pověst díky vysokým výnosům a socialistickému vinohradnictví. Že to bylo (a stále ještě trochu je) synonymum pro špatné bílé víno. To bylo u nás stejné, řekla moje průvodkyně, v devadesátých letech jsme s milerkou vpodstatě začínali znova. Je dobré si při tradičním českém nadávání na poměry uvědomit, že i za socíku jsme v něčem byli součástí globálních trendů. Číst dál