Il Campanile (italsky Kostelní věž nebo zvonice) z umbrijské Chiesa del Carmine jsem si nechával až na konec. V půlce května jsem sice zveřejnil poznámky z degustace vzorku, přivezeného v dubnu z vinařství, ale kontrolu po dovozu jsem odkládal. Campanile pro mě bylo nejkomplikovanější víno z posledních toskánsko-umbrijských bedýnek. Možná si za to můžu sám, když jsem o něm cynicky napsal, že přidat do Sangiovese odrůdy Sagrantino a Merlot je jako přidat prášky proti spaní a na spaní. Sangiovese miluju, ale k Sagrantinu mám opatrný respekt. Neznám žádnou jinou odrůdu, která by dávala tolik tříslovin, kyselin a alkoholu. V poznámkách jsem ironicky napsal, že pít mladé Sagrantino je jako polykat hřebíky, a to jsem asi neměl :-) Číst dál
Archiv pro měsíc: Červen 2017
Domácí degustace před cestou do Německa
Už to tady párkrát bylo a už je to tady zase. Spätlese (= pozdní sběr) a staré keře z Ürziger Würzgarten v novém ročníku 2016. Už dlouho ho považuju za nejpitelnější, nejzábavnější a vlastně nejlepší z Erbesových základních suchých (a skorosuchých) ryzlinků. Ještě před měsícem jsem soukromě i na blogu doporučoval pít předchozí ročník 2015, nazrálý a dospělý. Potom jsem patnáctky vyprodal a domluvil si na pondělí cestu do Ürzigu, na prázdniny musím doplnit zásoby. Do toho přišlo třístránkové hodnocení Erbesova ročníku 2016 od Mosel Fine Wines, ještě lepší, než jak bych hodnotil já v květnu (možná si jen počkali :) Číst dál
Moje nejoblíbenější daně a poplatky
Dnes je desáté výročí zveřejnění Skleničkova blogu, udělám tedy krok stranou a napíšu téma, které s wine-blogem nesouvisí. Několik let už běží anketa o nejnesmyslnější bankovní poplatek roku. Lidé hlasují o poplatku, který je nejvíc otravuje a po zveřejnění někdy dojde k tomu, že potrefené husy dotyčný poplatek v tichosti zruší. Dovolím si navrhnout novou anketu o nejnesmyslnější dani roku. Číst dál
Pavel Springer v Penny Marketu
Springerův Pinot v supermarketu jako pozvánka do lepších časů? Je to dvojsečné, protože vína domácích malých a středně velkých vinařů se zatím v supermarketech téměř neobjevovala (Michlovského počítám mezi velké). Přesto to pokládám za velké plus – v počátcích blogu jsem několikrát psal o tom, že ve Francii a v Itálii mají supermarketové řetězce decentralizovaný nákup vína. V praxi to funguje tak, že v burgundském supermarketu najdete polovinu nabídky místních, burgundských vín. Zbytek je průřez Francií od Alsaska až po Bordeaux. V Alsasku je to podobně, polovinu polic obsadí alsaská vína a zbytek je průlet Francií. V Itálii to samé. Malí vinaři mají problém se tam dostat, protože nejsou schopni dodat požadované množství, ale častější návštěvy supermarketů vám mohou pomoci roztřídit některé podniky. V toskánských supermarketech běžně najdete lacinější vína bolgherského Michelle Satty, jen tak namátkou. Číst dál
Trebbiano Spoletino, neznámé víno ze střední Itálie
Přesně za týden to bude deset roků, co píšu Skleničkův blog. Většinou jsem to výročí nepřipomínal. Ne ze skromnosti, zapomnínal jsem na to. Vždycky bylo tolik jiných věcí :-) Tak to letos dám radši s předstihem. Když tak přemýšlím o štěstí, které jsem v posledních letech měl s mikro-dovozem německých, italských a francouzských vín pod hlavičkou Skleničkova blogu, nabízí se umbrijské Trebbiano Spoletino jako symbolické vyvrcholení. Číst dál
Rosso di Montepulciano 2016, Gracciano
Mám letos první Sangiovese z loňského ročníku. Je to několik dní po nalahvování, takže to není úplně přesně to, čím by se mohl poučený a náročný konzument vína chlubit, ale je to radost. Víno připravené čistě v nerezových tancích a lahvované na začátku června, takže se dá očekávat lehké, svěží a živé víno, určené k pití do konce roku. Žádná archivace, za rok víno nezíská nic, co by mohlo nahradit mladickou svěžest. K nazrávání jsou určené Vino Nobile a Riserva, ty pochází z lepších vinic, ze starších výsadeb, a byly školené v sudech. Číst dál
Vernaccia a tajemný holubník Svaté Kláry
K asi nejlepší Vernaccii ze San Gimignana jsem si stylově koupil pizzu z nejlepší picošky v okolí. První dojem je, že to byla správná volba. Když si chcete vychutnat italské víno dokonale italsky, nese to s sebou jedno nebezpečí. Italové popíjejí víno jen k jídlu. Když společnost u stolu dojí a uklízí se talíře, odnesou číšníci i nedopité lahve. Ne snad povinně, zeptají se strávníků, ale ti to odmávnou – když se nejí, tak už se dál nepije. Pan Sklenička toto úskalí obchází chlebovými kůrkami od pizzy. Nikdy je nejím u večeře, ale zabalím si je pokoutně s sebou domů. Potom na hotelu si můžu sednout na balkon, popíjet víno a dožírat okraje od pizzy. Podle dlouholeté zkušenosti je k nim nejlepší právě Vernaccia. Kdo to nevyzkoušel, ten by neměl machrovat, když se mluví o snoubení pokrmů s vínem :-) Číst dál
Červnový pozdní sběr a modré Chardonnay
Jahody z Vraňan, višně ze Santenay
Už dva týdny jsem odkládal otevření. Lahev jsem si vyprosil v únoru, když jsem byl ve vinařství pro víno do Burgundské bedýnky. Santenay 2015 ještě nebylo v prodeji, i sám mám ještě dost lahví předchozího ročníku, ale když si přijedete pro pár stovek lahví tisíc kilometrů až z Čech, to by v tom byl čert… jen jsem odkládal otevření z obav, že čerstvě nalahvované bude ještě drsné, taninové, málo pitelné. Na druhou stranu, čím lepší víno, tím dříve se srovná – z celého ročníku 2015 bylo už nejlíp pitelné Bouthenetovo Santenay Premier Cru. Číst dál
Alsaský Klevener od Docka
Když jsem o Kleveneru psal před dvěma roky poprvé, trochu jsem si to zkomplikoval. Možná to souviselo s tím, že jsem měl z vína samotného rozporné dojmy a můj text byl špatně zaostřený a nešel moc k věci. Klevener neboli Savagnin rosé od Christiana Docka se mi líbil mnohem víc, než tehdejší Klevener od Stoefflera. Třeba za to trochu může i moje tehdejší snaha vypořádat se se záhadným původem odrůdy. Projev jsem tehdy popisoval jako něco mezi Pinotem Blanc a Tramínem neboli netypický, mdlý Gewürztraminer. Číst dál
Italian Wine Emotion v Praze na Žofíně
Dnes jen průlet fotkama ze středeční degustace Italsko-české obchodní komory v Paláci Žofín. Na první fotce večerní pohled ze Žofína na Národní divadlo. Že to k degustaci nepatří? Ale patří, jako střípek k téměř dokonalé organizaci. 35 vinařství ze (skoro) celé Itálie. Číst dál
Osmička z Hunawihru
Na alsaských Pinotech jsem začal ujíždět až mnohem později, ale Osmičku z Hunawihru jsem si objevil už při první dovolené v Alsasku v roce 2006. Tehdy jsem byl z tamních Pinotů rozčarovaný, ale Osmička byla vyjímka. Potom jsem se Alsasku věnoval jen při přejezdech do Burgundska a to na velké objevy nestačilo. Až v roce 2014 jsem si objevil mittelwihrského Scheideckera. Už tehdy jsem měl podezření, že se alsasští vinaři začali Pinotu Noir systematicky věnovat a že kvalita znatelně stoupá, alespoň podle mého srovnání s rokem 2006. O rok později jsem už navštívil víc prvoligových vinařství a myšlenky o růstu kvality Pinotů se mi potvrdily. Aktuální růst cen burgundského ročníku 2015 i další očekávaný růst ročníku 2016 nahrává tomu, abych se o alsaské Pinoty zajímal víc a víc. Burgundsko má skoro 700 let náskok, ale zdá se, že tamní Pinoty se brzo stanou prakticky nedostupnými.