Nelekněte se, překládám úvod článku Jamieho Gooda tady: Tak tobě se nelíbí naturální víno? Cítím tvou bolest, jsem s tebou. Můžu ti pomoct.
Chápu, že tě stresuje vidět ostatní lidi užívat si vína, která nemáš rád. Je nezbytné jim při každé příležitosti říkat, že jsou úplně vedle. Asi nebudou naslouchat, ale když to budeš často opakovat, možná jim to dojde.
Neztrácej čas studiem nebo ověřováním faktů při psaní článků. Takové podrobnosti, jako který veletrh naturálních vín byl první, nikoho nezajímají.
Archiv pro měsíc: Březen 2017
Višně a maliny nedbalého zahradníka
Právě jsem si přečetl jeden soukromý žebříček nejlepších filmů roku 2016. Neviděl jsem ani jeden z těch deseti. To je přesně ta příležitost, kdy se hodí říct to staré známé: bez komentáře. Taky jsem úplně prošvihl letošní sněženky. Když už jsem před týdnem vyběhl do naší sněženkové obory, nechal jsem doma foťák a sněženky už se tvářily uvadle. Číst dál
Pondělní pozdní sběr
V úterý je uzávěrka přihlášek do aktuálních italských (a levných) bedýnek z Orvieta. Kdo jste se ještě nepřihlásili a chcete se přihlásit, tak se honem přihlašte! K tomu jednu poznámku a opravu. Psal jsem tady o vinařství Palazzone a autentickém víně, které dělá Giovanni Dubini doslova ručně ve staré etruské hrobce v lese nad vinicemi. Jen jsem si to popletl a vydával ho za rukodělnou verzi jeho nejlepšího vína Campo del Guardiano. Až minulý týden přinesla naše korespondence opravu. To víno se jmenmuje Musco, je nezatříděné (nebo jen jako stolní?), pochází z jiné vinice a jiných odrůd. Na rozdíl od Campo del Guardiano obsahuje jen tři odrůdy: Procanico, Verdello a Malvasii (oproti Orvieto Classico chybí Grechetto). Giovanni vysadil jednu vinici s třemi odrůdami, vždycky co řádek, to odrůda (protože to prý byl v Orvietu tradiční způsob zakládání vinic ). Ono to totiž nakonec vždycky začíná ve vinici! Sklízí a lisuje se najednou, a všechny odrůdy kvasí společně.
Czerny ve Veltlinu
Jen reduktivně stručně ze středeční degustace Hanse Czernyho v karlínském baru Veltlin. Po dlouhé době jsem vyrazil na komerční degustaci, mohly za to nejen loňské zdravotní překážky, ale i to, že zažívám stále víc soukromých degustací ve vinařstvích jeden na jednoho.
Francouzská klasika z Morgonu
Při několika příležitostech jsem teď psal o víně a potřeboval si ověřit pár informací. Poprvé to bylo italské Orvieto, podruhé beaujolaiská vinařka Mee Godard. A zjistil jsem, že na některé věci je jediná reference široko-daleko Skleničkův blog. Naštěstí to nejsou žádná zásadní témata, ale soukromě bych měl radost, kdyby se třeba špičkové Beaujolais jako téma stalo známějším. Bohužel z první ligy sedmi výrobců s nejvyšším oceněním v ročence Revue du Vin de France do Čech dováží jen jednoho vinaře AdVivum.
Výpisky z četby: Vlci vyli divnou věc
Rubriku Výpisky z četby jsem zavedl ještě na starém blogu a ukládal do ní občas odkazy na oblíbená díla. Dnes to bude hodně netypický příspěvek a dostanu se k němu složitě a kostrbatě. Secvaklo mi to, když jsem si v pondělí šťastně nesl z řeznictví Zeman novou klobásu. To bylo totiž tak, milé děti…
Jarní bedýnka č. 53 – italská vína do 250 Kč
Zima nestála za nic, naštěstí se už hlásí jaro. U nás na Mělnicku se jaro pozná podle toho, že se chřestové hroby pokryjí bílou fólií a troubí do světa, že za pár týdnů už přijde chřest. K chřestu je potřeba správné víno. Mladé, reduktivní, z nerezu, s dobrou kyselinou a pořádným minerálním závěrem. První volba je poysdorfský Veltlín, ale dobrý je i mladý ryzlink. Pan Sklenička letos pokukoval i po toskánské Vernacii di San Gimignano, ale ta se teprve bude lahvovat a do poloviny dubna to nestihneme. Takže vybral italské Orvieto! Číst dál
Roséčko pro chlapy
Ve čtvrtek jsem neodolal: slunce svítilo jako v létě. Sedmikrásky na zahradě mi tkaly koberec. Vypnul jsem doma topení a vítal jaro. Odpoledne jsem vysupěl kousek běhání podle Labe a potom se s návštěvou usadil na zahradě s lahví sektu. Ve dvou tričkách a starém svetru se to dalo vydržet. Sekt jsem si vyprosil před měsícem od Antoina Boutheneta v Maranges. Už jsem měl v bedýnkách jeho Blanc de Blancs, ale nevěděl jsem, že dělá i rosé.
Ani měsíc bez Sangiovese!
Vino Nobile di Montepulciano Riserva 2011, Tenuta di Gracciano della Seta
Zásadu Ani měsíc bez Sangiovese! jsem už letos stihl porušit, ale po radostných zprávách minulého týdne jsem se polepšil. První dobrá zpráva je, že od předchozí degustace před čtvrtrokem se víno znatelně zvedlo. Tehdy mělo nepříjemné chemické tóny (zapařený polyetylénový pytlík), tentokrát je úplně čisté. Tradičně pěkná temně rudá barva světlého odstínu. Na nose hodně zralého ovoce, kafe, alkohol a smolnatý borový les. V chuti komplexní s dobře zakomponovanou kyselinou, zralým ovocem, středně plné, už hodně nazrálé a naleželé. Čokoláda a tabák, vyšší alkohol štípe spolu s teplým středomořským kořením, ohnivý závěr přechází do dlouhé dochuti. Přes květnatý popis a zřetelný vliv sudu je to vlastně kultivované, střídmé a harmonické víno. Jediná výhrada, 14,5% alkoholu je na mě už hodně. Sangiovese s desetiprocentním podílem Merlotu a Cannaiola. Ještě má dost času před sebou, za poslední půlrok se znatelně zlepšilo. Hodnocení 92 bodů/100. Číst dál
Jarní zajímavosti
Začnu tou zajímavější zajímavostí. Italský vaječňák Bombardino jsem dostal darem a nic jsem o něm netušil. Dárkyně říkala něco o tom, že se pije ohřáté nebo s kávou, mě současně přitahovala i odpuzovala nápadná ambaláž. Po několika týdnech váhání jsem ho otevřel a je to dobré. Tuhé jako vosk, skoro neteče a víc zašpiní skleničku, než co by se upilo. Ale v chuti jasně vaječný likér, aromatizovaný do citrusových chutí. Neznámá, ale zajímavá kombinace s příjemně nízkými 11 procenty alkoholu. Jestli si na Bombardino zvyknu, tak jistě doplním další postřehy.
První jarní pozdní sběr
Blogovací výpadek v závěru minulého týdne jde za pracovním vytížením. Ve čtvrtek jsem provozoval živé vydání Skleničkova blogu Na Bulovce, v pátek na hradě v Litoměřicích. Jestli všechno klapne, tak v pondělí budu mít soukromou degustaci Burgund a Beaujolais v Praze.