Dnes bych mohl napsat několik různých úvodů a všechny pěkně kontroverzní, namátkou o tom, jestli má smysl pěstovat okrajové odrůdy a šlechtit stále nové, rezistentní (staří vinaři říkali, když budou chtít udělat velké víno, tak můžou použít jen Sauvignon, rulandu, ryzlink nebo tramín) nebo o tom, jestli se vůbec dá hodnotit víno bez znalosti kontextu.
Po delší době se mi doma sešlo větší množství darovaných lahví, vesměs samizdatové vzorky mini-vinařů a v tom nejlepším smyslu amatérů. Snažil jsem se s nimi vypořádat co nejodpovědněji, na blogu vyvěsím jen ty, které se mi líbily. Údaje o zatřídění jsou „potenciální“ a vycházejí jen z cukernatosti hroznů, vína nebyla zatříděná. A začneme hobby-vinařstvím Macháček a syn z Kralup nad Vltavou. Vinici mají u Nelahozevsi, vína dělají asi většinou v demižonech (malé objemy), ale jejich Zweigelt byl dobrý. Číst dál
Burgundský Pinoty jsou úplně nejvíc! V detailech můžou milovníci Bordeaux žbrblat, ale pokud jde o prestiž a ceny, Burgundsko vede. Co nového se dá napsat o Burgundsku? Těžko něco, ledaže by se zveřejnily prastaré knihy mnichů s poznámkami o jednotlivých vinicích. Když přemýšlím o moderních trendech ve víně, vždycky mě nakonec jako příklady napadnou staré střípky burgundské historie. V červenci 2015 dostala kampaň vedená Aubertem de Villaine 1247 burgundských viničních poloh na seznam kulturního dědictví UNESCO a hned se objevily zprávy o následné kampani, která má do deseti let udělat rovnítko mezi burgundské vinařství a organické, k přírodě ohleduplné vinařství. Odvrácenou stranou úspěchu jsou raketově stoupající ceny místních vín, které paradoxně víc než s úspěchem vín souvisí s úspěchem zákazníků. Některá burgundská vína už si mohou koupit jen majitelé tryskáčů a aut Rolls-Royce, a tak se úspěch některých rodinných pěti- nebo desetihektarových vinařství odvozuje od globální ekonomiky a rozevírajících se nůžek příjmů nejbohatších a nejchudších. Číst dál