Odpolední výlet cypřišovou roklí do Bolgheri. Táhlo mě to (jako vždycky :o) do Tenuty San Guido ochutnat novou Sassicaiu. Guidalberto 2013 (druhé víno Tenuty San Guido) je slušné červené, ale s cenou 35 EUR za lahev nevidím důvod… Sassicaia 2012 je (na mě) zatím příliš silná a důrazná, plná, takže můžu jen konstatovat, že jsem se s novým ročníkem při prvním ochutnání trochu minul. Číst dál
Uvědomoval jsem si, jak je Toskánsko přitažlivé (nejen vínem), ale přesto toskánská bedýnka letos málem nebyla. Naposledy jsem byl v Toskánsku v létě 2012 a bez toho, abych se tam vrátil a navštívil pár vinařů, jsem se neodvažoval něco přivézt. Už jsem chtěl (od roku 2010 pravidelný) výběr toskánských vín odpískat. Naštěstí jsem na konci září našel týden volna a levné ubytování padesát metrů od moře v době, kdy v Itálii už nefungují ani parkovací automaty… a bedýnka je na světě! Číst dál
Jedna zajímavost z Bolgheri. Na fotkách jsou vinice Antinoriho Tenuty Guado Al Tasso. Číst dál
Pergolaia 2007 IGT Toscana, Caiarossa
2007 byl první ročník Pergolaii, který odolával času (alespoň podle mínění pana Skleničky). Nové vinice vysazené v letech 1999 a 2000 dávaly zpočátku vína na brzké pití, až sedmička dokázala nazrávat. Osmička byla hodně jiná a devítka naopak podobná sedmičce, včetně schopnosti vyrovnat se s časem. Po ní se už zvedla cena Pergolaie a další ročníky jsou už docela jistoty.
Nahnědlá a dokonce trochu narezlá temně rudá barva Sangiovese, ve vůni zralé ovoce a jen odlesk divokosti odrůdy. Kdysi jsem spekuloval o mikrooxidaci pro zjemnění taninů, ale Dominique Génot mi řekl, že nic takového nepoužívá. Jen krátká macerace slupek a dobře vyzrálé hrozny dodávají vínu příjemný ovocný projev a pitelnost. V chuti už kulaté bez původní svěžesti, ale stále s pěknou kyselinou, kořeněným závěrem a toskánským horkem (13,5% alkoholu). Víno se už dokonale proměnilo od původní zrnité svěžesti k současné kultivované a nazrálé lehkosti, už je to trochu víno pro pamětníky, ale stále je dobré a zajímavé.
Pergolaia 2010 IGT Toscana, Caiarossa
Temně rudá barva, ve vůni třešně, lesní plody a středomořské koření. V chuti hladké, suché, se zakomponovanou (=nevyčnívající) kyselinou, středně plné, lehké, docela dlouhé. Pěkný závěr s teplými ohlazenými taniny. Ještě svěží a lákavé.
Jejich Vino Nobile už bylo v roce 2012 v Komunitních bedýnkách, o vinařství Fattoria di Palazzo Vecchio jsem psal už jednou tady. Po třech letech jsem si zase domluvil degustaci aktuálních vín. Číst dál
Rosato di Toscana 2014 IGT, Tenuta di Gracciano della Setta
Růžové z odrůdy Sangiovese a nejspíš z mladých vinic. Překvapivě celokorek, velmi tradiční, jednoduchá etiketa a čiré sklo, které dává vyniknout silné růžovo-cihlové barvě. V jemné vůni žluté ovoce, v chuti svěží a na rosé docela plné, ovocné, s mírnou kyselinou a kořenitě-minerálním závěrem. Všeho je uměřeně a jemně, oproti moravským roséčkům postaveným na kyselině je to o poznání dospělejší, plnější a serióznější víno, byť stále v kategorii jednoduchého pití k brzké spotřebě. V závěru jsou poznat lehké taniny a hádám na malý zbytek cukru, který víno zakulacuje. 13,5% alkoholu. Nic závažného, jen dobře pitelné roséčko a ukázka toho, co se dá udělat se Sangiovese. Toskánská bedýnka je zase o kousek blíž :o)
První den podzimu zařal v Toskánsku zataženou oblohou, větrem a deštěm. Dnes dám pár fotek z předchozích slunečných dnů, jako první je ranní krajina za Volterrou. Číst dál
Už čtvrtá degustace v riparbelském biodynamickém vinařství Caiarossa. Na dvoustupňové třídící lince zrovna projížděly hrozny (na druhém stupni už jen bobule) Cabernetu Franc. I přes finišující sklizeň mě provázel francouzský řediteel Dominique Génot, takže jsem se ho konečně mohl zeptat na tajemství jemných taninů Sangiovese v Pergolaii :o) ale začali jsme degustací zralých bobulí Cabernetu Franc.
I přes sklizňové vytížení jsme ochutnali i dvě vína, která nalahvovaná teprve čekají na uvedení do prodeje, Pergolaia 2011 a Caiarossa 2011. Caiarossa je seriózní, komplexní víno, bohatě strukturované víno (hned večer nato se na Facebooku objevila zpráva, že v hodnocení rakouského Falstaffu dostala Caiarossa 2011 96 bodů), a Pergolaia 2011 bude zase jiná než předchůdci: zatím je výrazně ovocná, svěží, s ještě přítomnými, ale ustupujícími taniny, trochu divoká ale zábavná. Víc podrobností až najdu sešit s poznámkami…
Vermentino Bolgheri 2014 DOC, Guado Al Tasso
Světlá žlutavá barva, ve vůni zprvu jemně tráva, svěžest a sauvignonový projev, po chvíli provzdušnění vyzrálé ovoce a jemná mineralita. V chuti pěkná kyselina, nevyzrálé ovoce, lehkost, svěžest. 12,5 % alkoholu, ještě se mezi sebou perou Sauvignon a Vermentino (do Vermentina se v Bolgheri smí přimíchat až 15% Sauvignonu a někteří tvrdí, že se to často překračuje), výsledek je zatím málo sladěný a nazrálý, ale určitě je už dobře pitelný a slibný. Zásadní změna: jednodušší ambaláž a o třetinu nižší cena, než před třema roky. Že by se vinařství chtělo přiblížit většinovému trhu?
Vermentino Bolgheri 2014 DOC, Campo Al Mare
Světlá žlutá barva, na nose svěží lehké ovoce, po zamíchání jde až do zralých ovocných tónů. V chuti středně plné s dobrou kyselinou a nevyzrálými, travnatými, i zralými ovocnými tóny a minerálním závěrem. V porovnání s předchozím Vermentinem (pocitově) míň Sauvignonu a vyzrálejší Vermentino, ale jednodušší projev a menší potenciál.
Už jsem tady psal o sobotní degustaci ve vinařství Marchesi Ginori Lisci s enologem a šéfem Lorenzem Tardivo, v neděli jsme si to zopakovali i s jazzem.
Querceto je vpodstatě na samotě, osm kilometrů cesty lesem (místy pralesem), a tak vinařství pořádá celé léto sérii koncertů v hradních prostorách. Už před třema roky jsem tady byl s dětma na Verdiho opeře, letos jsem si to zařídil tak, abych stihl jazzový večer.
Ještě jeden neopominutelný detail, zvonice kostela v zapadajícím slunci. Začátek byl ohlášený na půl osmou večer, po zídce u degustační místnosti vinařství posedávalo asi dvacet lidí a tříčlenné combo (Andrea Vanni – klávesy, Leonardo Betti – basa, Filippo Todaro – bicí) začalo hrát deset minut před oficiálním začátkem. Bez oficialit, návštěvníci si posedali k šesti stolům a čtyři místní dámy začaly roznášet jídlo a víno.
Začátek se časově shodoval se soumrakem. Basista byl místní, žije v Quercetu, a bubeník s klávesistou byli přizvaní. Přihlásil jsem se na internetu už předem, ale až v sobotu mi Lorenzo řekl, že s koncertem zároveň půjde degustace čtyř vín s jídlem.
S Virgolou 2014 (Vermentino) šly toskánské crostini s rajčaty a drcenými olivami.
Druhým chodem si vůbec nejsem jistý, byly to teplé luštěniny (tipuju bílé fazole) s chlebem a kořením, a k tomu základní Merlot, Campordigno. Na rozdíl od přehnaně opulentních degustací v Čechách byla jídla hodně jednoduchá, párování bylo založené na tom, že nemá vyniknout kuchař, ale víno.
Ke kořeněnému Cabernetu Sauvignon (Macchion de Lupo) výrazně kořenité hrubozrnné salámy a sýr.
Poslední chod, Castello Ginori 2010 (Merlot) a ovčí sýr Pecorino s medem. To se nedá vymyslet, to se musí vyzkoušet :o)
Celkový dojem – perfektní večer. To nebylo jen kvůli jazzu nebo vínu, ani kvůli párování vín s jednoduchými místními pokrmy. Uvolněná atmosféra a všechyn vyjmenované složky, k tomu teplý letní večer v kulisách středověkého Querceta.
Pasta, pesto fresco a rajčata. Ne že by se to v Čechách nedalo uvařit k obědu, dá se. Jen se to takhle nedá vyfotit, toskánské slunce ničím nenahradíš!
