Kostelík nad Fleurie přitahuje z dálky pozornost ze všech koutů Beaujolais víc než slavný Mlýn (foto dole), ale nikdy se mi nepovedlo ho dobře vyfotit. I kvůli tomu tam rád pojedu znova a v lepším počasí – i když to bude mít jednu nevýhodu, vinaři na mě nebudou mít tolik času jako teď v únoru. Ještě než se pustím do reportů z návštěv vinařství, měl bych dát obecnější úvod. O Beaujolais jsem na blogu už dlouho nic nepsal. Z hovorů s kamarády vím, že Beaujolais spojují s fenoménem Beajolais Nouveau, mladým vínem distribuovaným v listopadu jen na oslavu úspěšné sklizně, nic víc. Mnoho lidí si pak Beaujolais spojuje s Beaujolais Nouveau vyprodávaným v supermarketových akcích o dva roky později za padesátku – to je zločin zralý na popravčí četu a zároveň jev, který přispívá k ekonomické stagnaci regionu. Jak je to vlastně s Beaujolais? Číst dál
Archiv pro měsíc: Únor 2015
Beaujolais potřetí
Dneska jen stručně, po celém dnu lítání a bez oběda už padám do postele, zítra ráno mám dvě rychlé návštěvy vinařství a jedu domů. Ráno se vrcholky kopců Beaujolais skrývaly v mlze, ale bylo poměrně teplo. Jel jsem do Lancié, vinařství André Colonge et fils. Číst dál
Další fotky z Beaujolais
Beaujolais je takové malé Burgundsko: má všechno, co má Burgundsko (výrazné vinice s odlišným podložím, dlouhou tradici, dvě striktně dané odrůdy, staré a nápadně nízko vedené viniční výsadby a variabilní sklepní metody), ale ve dvou věcech se odlišuje. Místo Pinotu má odrůdu Gamay a místo vysokých cen nízké. Na fotce tradiční pálení starého dřeva ve vinohradu ve starém plechovém sudu navařeném na trakař. Už jsem tu měl podobné fotky z Burgundska i z Loiry, z vinic jde kouř celou zimu. Číst dál
Pár fotek z cesty
Především děkuju za odpovědi na anketu z minulého článku, některé vzkazy mě moc potěšily. První pohled na výsledky je zajímavý a pro mě překvapivě favorizující rakouské biodynamiky Judith Beck a Nikiho Mosera. Dal jsem tu otázku jako úlitbu úžasným a světovým Frankovkám z Burgenlandu (dělá je tam víc vinařů než jen Judith Beck, ale to není v mých silách, berte to jako symbol), tak jsem rád, že si to získalo tolik příznivců. A klidně se přiznám, že jsem bral jako vyznamenání, že jsem mohl pár krabic Frankovek od Judith B. dovézt. Dnes jen pár fotek, jedno povzdechnutí a pokusím se ještě nic moc neprozradit. Na úvod jedna autentická leč matoucí fotka z cesty. Číst dál
Úvahy před odjezdem
Tři měsíce bez Komunitních bedýnek mi už byly dlouhé. Když jsem minulý týden přivezl nové auto, jako první jsem vyzkoušel, jestli se do něj vejde padesát krabic vína. Vejde! Konečně zase balím a připravuju se na cestu. Zatím neprozradím, kam jedu, ale je to země, kde profesionální kultura, na kterou jsem +/- zvyklý, neplatí. Špičková vinařství nemají webové stránky (nekecám!), neodpovídají na e-maily a občas může být problém se s nimi domluvit :o) ale nakonec je to (skoro vždycky) zábavné. Rozeslal jsem e-maily a týden nic. Když přišlo první pozvání k návštěvě, začal jsem hledat ubytování. Když nakonec přišla druhá odpověď, tak jsem hotel objednal – to už musí vyjít!
Barbera potřetí, Pörlapá
Co znamená skorofinský název vína, o tom se už psalo tady (čtěte včetně vzkazu od piemontského enologa v komentářích). Stručně řečeno, je to fonetický přepis povzdechnutí piemontského mladíka při otočení za pěknou ženskou, česky by to bylo asi „nonekecej!“ Do třetice dárek od dovozce s žádostí o hodnocení, upravenou část zveřejňuju.
Pörlapá 2008 Barbera d’Asti Superiore DOCG, Alfonso Boeri
Barberování podruhé
Řízením osudu se u mě v předsíni objevila druhá krabice Barber, dokonce ještě předtím, než si dárce mohl přečíst předchozí článek. Těžko předvídat záměry sudby, ale je možné, že barberský víkend bude mít několik pokračování. Pokud jde o můj vztah k piemontské Barbeře, jde v něm hlavně o to, co dávám a co dostávám, o poměr ceny a kvality. Už v základním cenovém segmentu do 200 Kč můžete najít pěkná, harmonická vína. A často přijemně překvapí i vína v cenách mezi 300 a 500 Kč. Barbera je miláček!
Le Brume 2009 Barbera d’Asti Superiore DOCG, Azienda Agricola Ghione Číst dál
Víkend s Barberou
Minulý týden jsem dostal od dovozce krabici s šesti piemontskými víny a prosbou o hodnocení. Zasloužil jsem si to nejspíš nedávnými přejícími zmínkami o Barbeře a třemi roky hodnocení vín v mezinárodní soutěži:o) Díky přátelským vztahům s dárcem jsem nemusel volit diplomatický slovník ani u vín, která se mi nelíbila, a nebudu to dělat ani na blogu – prostě některá vína přeskočím a budu se věnovat jen těm, která chci doporučit. To ostatně není nic nového, dělám to tak vždycky :o)
Lassù 2012 Barbera d’Asti DOCG, Azienda Agricola Ghione Číst dál
Risotto, jen malý krůček
Zajímavé portugalské cuvée
Stylizovaná burgundská lahev a asi nejstřídmější možná etiketa: jen text v jediném fontu (American Typewriter myslím:), zlatý okraj a podpis vinaře. Směs odrůd Touriga National, Alfrocheiro a Tinta Roriz, 13,5% alkoholu, 5,5 gramu kyselin a cukr skoro žádný.
Titular Reserva 2012 Dão D.O.P., Caminhos Cruzados
Nové trendy ve starém nudném světě
Svět vína se zdá být předvídatelný, až to začíná nudit. Už jsem přečetl spoustu článků o tom, co bude Next Big Thing a žádná Next Big Thing se stále neukazuje :o) Je to trochu jako s dětmi: dokud věří, že dárky nosí Ježíšek, je to OK. Ale jakmile vyrostou a zjistí, že Ježíšek není, nadšení se vytratí jako teplo z předsíně, když necháte otevřené dveře.
Máte to taky tak? Kdy jste naposledy zažili s vínem velké překvapení? Nemyslím tím jednu úžasnou lahev, ale objev nové velké apelace nebo rovnou nové, dosud neznámé odrůdy? Číst dál
Poéma o Marzeminu
Nevydržel jsem to a Rosiho Marzemino otevřel hned dva dny po degustaci v Dlouhé, o které jsem už psal tady. Tam se otvíral o jeden rok mladší ročník, já jsem si schválně koupil desítku: pro srovnání i ze zvědavosti, jaký vlastně byl ten zapeklitý ročník v Itálii (už se zdá, že v Montalcinu a Barolu byl přímo skvělý). Číst dál