Bývaly časy, že se na vánoce krájela jablka napříč jádřincem, lilo olovo a neprovdané slečny za sebe házely krpce. Pan Sklenička si, letos jako předloni, otevřel lahev vína. Může mít zkoumání vína podobné magické souvislosti a vyjevit nám budoucnost?
S dlouho archivovanými víny bývá jedna potíž navíc – s velkým očekáváním jako by se zmenšoval počet vhodných příležitostí, kdy je vhodné je otevřít. Mně letos Ježíšek naděloval o týden dříve. Když jsem v úterý po půlroce vysoudil střídavou péči pro svoje děti, bylo jasné, že mimořádná příležitost ospravedlňuje mimořádné víno. Pozval jsem návštěvu a vydal instrukce, že s sebou nemá nosit víno.
Z textu o Fonte Mouro Colheita Seleccionada 2009 jsem se původně chtěl vylhat: těžko seriózně psát o portugalských odrůdách, když jsem Portugalsko neviděl ani z letadla. Víno samo je dobré, ale odrůda Antao Vaz exotická a neznámá. Tomu odpovídá i chuťový profil: víno je řemeslně bezchybné s výrazně použitým barikovým sudem, ale prostě trochu exotické. Platí o něm všechno, co jsem napsal před 19 měsíci tady, jen je už slušně odleželé a sladěné.
Na odlehčení předvánočního týdne si dáme malou vinnou soutěž.
S vínem je spojena spousta mýtů. Dnes se nebudu zabývat tím prazákladním o přeměně vína v krev jednoho mýtického pastýře, ale mýtem o terroir. O spojení vína s krajinou a s lidma. Číst dál
Středeční večírek u vína ve Skleničkové Lhotě jsme domluvili rychle. Zatímco jsem si lámal hlavu s tím, jaké víno mám večer otevřít, návštěva přinesla dvě červené z Toskánska. Přidal jsem k nim jedno Brunello a pár už dříve otevřených kabernetů.
Na ceníku výrobce ho najdete pod názvem Domaine, ale na etiketě název chybí (jen apelace Chinon a ročník 2011) a určení výrobce, Domaine Bernard Baudry.
Chinon 2011, Domaine Bernard Baudry
Dnes by stálo nejmíň 250 Kč, v říjnových bedýnkách jsem ho měl za 240 Kč. Stojí za to? Musím se přiznat, že na mě zbyla jediná lahev. Už jednou se mi stalo, že čtenáři vykoupili víno dříve, než jsem ho ochutnal. Tak jestli nenapíšu poznámky teď, je možné, že už nikdy. Byl jsem ve vinařství v únoru, ale to ještě nové Granges nebyly nalahvované.
Čtvrtě Pinot Noir 2011, Stapleton & Springer
Burgundská lahev se střídmou černobílou etiketou, světloučká opalizující barva, zřejmě nefiltrované víno. Krásně ovocná vůně, připomínající svěží a nevyzrálé peckovité ovoce a lehce lékořici a hřebíček. Lehká a svěží. V chuti ovocné do nedozrálých švestek a švestkového kompotu, lehké, suché s odbouranou kyselinou a výrazným vlivem sudu, který ještě trochu nepříjemně štípne tříslovinami v závěru chuti. V puse příjemně proměnlivé a zábavné.
Pokud jde o degustaci z titulku, jsem už vlastně veterán: na blogu jsem měl reporty ze všech ročníků. Tahle degustace má jedno zvláštní pravidlo: jako vystavovatelé se jí smí účastnit jen ti výrobci nebo dovozci, kteří na celoroční soutěži Prague Wine Trophy získali medajli (aspoň jednu) a smí tam předvádět právě jen ta vína, která tu medajli získala. Plus tři další navíc.
Dnes jen pár fotek z pondělní degustace ryzlinků ročníků 2009 a 2003 v restauraci Na Štěpáně. Dvanáct vín a pětichodová degustační večeře s komorní atmosférou, při které jsem se ostýchal fotit, takže mi spousta věcí utekla.
Když jsem při nedávné cestě do Rakouska koupil v tamní sámošce dva krabicové džusy, měl jsem trochu obavy. V listopadu jsem si z Mosely přivezl šest lahví hroznového džusu z Weingut Karl Erbes, tedy z vinařství, jehož ryzlinky naplnily letošní listopadové bedýnky. Moselský Traubensaft je docela drahý. Přepočítáno na obsah je džus z Billy za polovinu. Kdyby měl být lepší, docela by mě to štvalo :o)
O výrobci jsem už tady psal, Riesling Manufaktur Rebenhof v moselském Ürzigu nepřehlédnete díky moderní architektuře posazené nad silnicí hned u začátku obce směrem na Bernkastel. Bohužel taky budou mít asi nejvíc zkažený výhled, protože základy nového Obermostu se staví přímo proti nim.
Etikety jejich vín se dají interpretovat jako pomalé loučení s německým přívlastkovým systémem. Názvy vín uvádějí často jinak, než je v kraji zvykem, a zatřídění podle přívlastkového systému píšou jen drobným písmem na okraji etikety. První dnešní ryzlink je jen jakostní, signalizuje to i litrová burgundská lahev se šroubovacím uzávěrem, v údolí Mosely zřídkavá.
2012 Riesling Trocken, Rebenhof
Barva je světloučká žlutá, barva mladého ryzlinku. Vůně lipovo-bezová, první dojem je spíš dosladka. V chuti lehké, suché, svěží, s výraznou mineralitou. Čistý ryzlinkový projev, snad jen trochu jednoduchý a krátký. Mám dojem, že se tyhle jakostní ryzlinky vyrábí z rovinatých poloh v okolí Mosely, na to má základní jakostka z Rebenhofu docela výrazný minerální projev. 7 EUR ve vinařství je s ohledem na litovou lahev a výraznou mineralitu dobrá cena.
2012 Ürziger Würtzgarten Von Alten Reben Riesling trocken
Světlá slámová barva, jemná květinová vůně s lipovými květy a citrusy. V suché chuti klasická ryzlinková kyselina, lipovinka, citrusová svěžest podtržená náznakem perličky. Malý zbytek cukru zakulacuje dojem, ale netvoří chuť, ovocný dojem podle slavné moselské vinice a minerální závěr. Alte Reben čili Staré Keře se projevují spíš harmonií než koncentrací a přidávají trochu kořenitosti v závěru. 13% alkoholu. Výborný dojem mi kazí jen cena, 14,50 EUR.
