Cestou domů z Prahy jsem v úterý vzpomínal na vína, která si schovávám až moc dlouho. Kdepak, nemám na mysli 1991 Erdener Treppchen Riesling Spätlese ani Sassicaiu 2004 :o) Možná napíšu seriál o vinných mýtech a první díl bude o vínech předčasně vypitých – tohle nebezpečí se 99% vín vůbec netýká. Mnohem víc nám hrozí nebezpečí, že vína vypijeme příliš pozdě.

2013 Muskat Ottonel rakouského biodynamického vinařství Sepp Moser je ten případ – byl v březnových biodynamických bedýnkách a jestli ho ještě schovávejte, radím neschovávat a vypít do švestek. Má čirou světlou bezovou barvu a minerální vůni s dotekem bezu. V chuti se už vytrácí tělo (to je u muškátů, beztak neoplývajících tělesností, na pováženou :o), při nižší teplotě je chuť zábavně křupavá, bezová a velmi minerální, po provzdušnění vůně zmohutní a je výrazně muškátová, tělo se zpevní a v závěru přibude koření, ale víno je už na vrcholu a nezdá se mi, že by se mohlo dál zlepšovat. Pro ty, kdo umí ve víně ocenit mineralitu, lehkost a finesu, je Moserův Muskat Ottonel malý klenot, ale raději se spolehnu na nový ročník, než abych se pokoušel ho archivovat další rok. Všeho do času, říkávala babička.

Už jsou to tři týdny, co mají účastníci Komunitních bedýnek k dispozici vína z poslední slepé bedýnky čili Slepice. Jestli ještě někdo chcete poslat tipy na jednotlivá vína, tak pošlete, už brzy Slepici uzavřu a zveřejním seznam vín.