Jedna z nevýhod nouzového stavu jsou nefungující zubaři. Pobolívá mě zub a objednací lhůty jsou jako za války. Opatrně zkouším reakce bolavého zubu na zůzná vína. Docela dobře snáší Sauvignony z Loiry, slušně barikované Chardonnay z Burgundska, ale sladké Auslese z Mosely ho rozdráždilo stejně jako horký čaj po ránu. Přesto se pokusím napsat něco jako degustační poznámky. 

Erdener Treppchen je jedna z největších a nejslavnějších vinic na střední Mosele. Její historie sahá někam k počátkům našeho letopočtu, je celá na šedé břidlici a striktně na pravokořenných keřích. Šedá břidlice se výrazně podepisuje na vínech, podle mojí zkušenosti mají výraznou mineralitu a chudší ovocný projev než sousední Ürziger Würzgarten (ta je na červené břidlici). Poslední poznámka možná neplatí obecně, protože Treppchen je rozsáhlá se strmými svahy na skále i mnohem mírnějšími kopečky uprostřed vinice. Nejlíp znám vína vinařství Karl Erbes, který má na Treppchen jen asi půl hektaru, a některé ryzlinky jiných vinařů z Treppchen mívají ovocnější a plnější projev.

Christoffel – Berres je tradiční vinařství s historií do šestnáctého století (kdy byl jistý Berres purkmistrem Urzigu) a kdysi i monopolní vlastník vinice Erdener Prälat, moselského klenotu. Ve skutečnosti je to s vinicí Prelát složitější, ale o tom jsem už psal jindy. Kromě srdce Preláta má vinařství i parcely na Urziger Wurzfarten a Erdener Treppchen. V osmdesátých letech pro ně obhospodařovali vinice i sklep otec a syn Erbesové, díky tomu mám i Treppchen 1988. Po dlouhých odkladech jsem ho otevřel „jen tak,“ záminkou byla oslava utěšeně přibývajících objednávek moselských ryzlinků 2020. Víno má původní korkovou zátku a schovávat je nepřekorkované víc než dvacet roků je jako přivolávat blesky…

1988er Erdener Treppchen Riesling Auslese, Weingut Christoffel – Berres
Ve skleničce je sytá zlatožlutá barva, i přes zčernalý konec korku je jiskrná a čistá. Na nose hlavně botrytické tóny, med, trochu lipový květ, malinko zralého ovoce. V chuti stále vynikající kyselina a komplexní tělo s ovocem, medovými tóny, botrytidou. Hlavně tropické ovoce a zralé citrusy, ohlazené lehkou oxidací, s dotekem medové hořčinky v závěru. Středně dlouhé, s dokonale spojenými chutěmi, harmonické a lehké. Podle etikety 10% alkoholu, pocitově sotva 8%. V roce 1999 muselo mít nejmíň 80 gramů zbytkového cukru, teď jakoby kyselina spolykala cukr a víno působí skoro suše. Psát nějaký závěr by bylo rouhání: po 32 letech je víno naprosto v pořádku, respekt k takovému věku je podstatnější než hodnocení.

Připomínám nové Skleničkovské bedýnky s moselskými ryzlinky nového ročníku 2020, které přinášejí do radost do prodlužovaného lockdownu! Podrobnosti jsou tady, přihásit se můžete tady.