Po dvou měsících dám druhý díl degustačních poznámek vína Campo del Guardiano 2010, takže dva roky zpátky a výrazný ročník. Narozeniny slavím jen párkrát do roka, tak jsem vytáhl něco speciálního.

Zvláštnost se dá předvést několika způsoby, počínaje neznámou a přehlíženou apelací Orvieto Classico. Pokud ji v Čechách vůbec někdo zná, tak nejspíš jen jako zdroj jednoduchých supermarketových vín, která učitě nestojí za devítiletou archivaci. Narozdíl od převládajícího očekávání jsou vína z Orvieta z devadesáti procent bílá a navíc smísená ze čtyř a více místních odrůd. A dál už je to příběh, který v různých obměnách známe z Francie, Rakouska, Německa… obnova tradice a snaha pozvednout renomé vín (decentně zamlčuju, že to souvisí se snahou o zvýšení příjmů výrobců, za supermarketové Orvieto se platí almužna), selekce nejlepších hroznů a delší čas vyzrávání ve sklepě… Poznámky z první návštěvy vinařství jsou tady.

Campo del Guardiano 2010, Palazzone
Ve skleničce je plná citronově žlutá barva, zralostí jde až do zlatavých odstínů. Na nose je málo intenzivní, komplexní se žlutým ovocem a herbálními tóny. V chuti je výborná, pevná kyselina, dokonale harmonické a komplexní s lehce přezrálými ovocnými tóny (jablka, mirabelky) a jemným štiplavým kořením. Šťavnaté a svěží, jen podle slaného závěru hádám na počínající oxidaci. Podstatně odlišný projev od ročníku 2012, desítka je robustnější a pevnější, přesto podobně komplexní, harmonická, kamenitě minerální. Stejně jako ročník 2012 se i 2010 podstatně liší od robustního projevu mladého Campo del Guardiano. Jak mě fascinovala plnost mladých ročníků, tak po sedmi a devíti letech je víno o celou třídu lapší. A ano, tohle bych chtěl pít každý den, ale vzhledem k ceně přes tisícovku nemůžu.

Při pondělku připomínám uzávěrku přihlášek aktuální burgundské pinotové bedýnky.