Konečně přišlo léto s tropickými teplotami! Na Facebooku vidím, že před rokem touhle dobou už jsem měl zralé višně, teď mi alespoň dorazila vína z Orvieta. Zvolna dospívám k tomu, že do letních veder se nejvíc hodí vína, vypěstovaná ve velkých vedrech (=Orvieto a vůbec Itálie) a nejlépe s výraznou minerální chutí. Něco jako chlazená minerálka Mattoni nebo Magnesia do auta na dlouhé cesty. Přemýšlel jsem, co z toho plyne pro vína vhodná do středoevropských zim, a vyšla mi zase vína vyrostlá v horkém počasí (Orvieto, Toskánsko, Španělsko). S víkendovým nadhledem bych přidal ryzlinky. Na úvodní fotce je nástup účastníků víkendových slavností v toskánském San Gimignanu. Pravidelné čtenáře Skleničkova blogu jistě nepřekvapí, že tradiční barvy kroje v San Gimi jsou žlutá a červená. Nápověda: Vernaccia a Sangiovese!
Technická poznámka pro mimopražské účastníky aktuálních orvietských bedýnek (Palazzone) – v pondělí posílám vína Uloženkou, v úterý si je budete moci vyzvednout ve vašem městě. Přikládám poznámky z víkendových degustací.
Terre Vineate 2018 Orvieto Classico Superiore DOC, Palazzone
50% Trebbiano, 30% Grechetto a zbylých 20% mix Verdella, Drupegia a Malvasie. Východní expozice vinic a poměrně vysoké hektarové výnosy. Lisují se celé hrozny, kvasí asi 3 týdny v nerezových tancích s řízením teploty. 13,5% alkoholu není žádný následek horkého léta 2018, tolik měl i předchozí ročník.
Čirá bordeauxská lahev nechává vyniknout výraznou žlutou barvu vína. Ve skleničce je to pěkná slámově žlutá barva, na nose žluté ovoce a hrozny, jemná ale málo intenzivní vůně. V chuti úplně suché a nabité typickými chutěmi Orvieto Classico. Zralé žluté ovoce, výborná kyselina, kořenitý závěr s dotekem taninů a slanou minerální chutí. Čistota, harmonie a výrazná mineralita sopečných vyvřelin Orvieta. Je to základní víno vinařství, ale mohl bych zkopírovat závěrečné poznámky o GREKu – chuťové bohaté, Dubini se chuti nebojí, a sopečnou mineralitu nechá vyniknout… doporučuju hlavně těm, kdo znají všudypřítomné levné supermarketové Orvieto Classico od velkovýrobců.
2017 Erdener Treppchen Riesling Spätlese trocken, Karl Erbes
Ze dvou suchých ryzlinků vinařství (druhý je z vinice Ürziger Würzgarten) je to méně oblíbené dítě – to píšu za sebe, ne za vinařství. V chuti tenčí, méně výrazný, s menší dávkou příjemného ovoce. Dlouho jsem si říkal, že to je vinicí (jak jinak, oba ryzlinky jsou ze sousedních vinic a oba si drží každoročně stejné charakteristiky), ale až v posledním roce jsem se v tom (snad?) zorientoval.
Souviselo to s tím, že jsem si už na první degustaci ročníku 2017 v dubnu 2018 vyhodnotil Erdener Treppchen jako lepší ze dvou, poprvé od roku 2012. Po čase se objevily různé reporty a shodně hodnotily Erdener Treppchen o bod nebo dva výš. Druhým krokem byla terroirová degustační sestava pěti ryzlinků pro Skleničkův sklep. Sestavil jsem ji vpodstatě z obchodních důvodů, ale donutilo mě to přemýšlet o tom, jak se ryzlinky z různých půd liší. Je to jednoduché, protože Erdener Treppchen je šedá břidlice a Ürziger Würzgarten je červená břidlice. Nechci zbytečně odbočovat k tomu, která břidlice je geologicky starší a jestli to něco znamená, ale vzpomněl jsem si přitom na moselské Pinoty Noir. Ty z Krövu jsou opulentně ovocné, nesmírně přitažlivé a svěží. Jejich protějšky z Braunebergeru jsou víc burgundské, zastřené, tenké a méně ovocné. Docela to odpovídalo chuťovým charakteristikám ryzlinků z Würzgarten a Treppchen. A to se mi pořád vyhýbá modrá břidlice….
Čtrnáct měsíců po zmiňované úvodní degustaci v Ürzigu víno nazrálo a dospělo, ale některé věci zůstaly stejné nebo předvídatelně podobné. Vzhledem je to plnější citronově žliutá barva, nosem jsou to krásně čisté citrusové vůně. Trochu žlutého ovoce, středně až málo zralé, středně intenzivní. Ještě jednou to napíšu, krásná čistota. V chuti výrazný nástup kyseliny, zralé citrusové ovoce (a možná trochu nezralých meruněk), minerální závěr s výraznou slanou chutí. Výrazně strukturované, a jestli jsem (?) před rokem psal o tenkém těle, tak teď je spíš středně plné a hlavně pevné, sošné, včetně slaného závěru, jako bych olízl mokrý kámen. Dlouhé, zábavné, i po roce mě to stále baví.