Cassis! Jen krátká aktuální vsuvka do Týdne s Beaujolais – vyprosil jsem si malou lahvičku domácího Cassis. Na rozdíl od burgundských předloh nemá pouťovou etiketu a dokonce ani není filtrované, ale kalné. Barva není úplně čistá, ale tím výčet nedostatků končí. Krásně voní, černým rybízem a vanilkou, má dokonale jemnou chuť s černorybízovou dření, spoustou jemného koření včetně už jmenované vanilky a naznačeným vinným charakterem. Černý rybíz maceroval čejkovický kuchař René B., kromě mnoha druhů koření použil i slámové víno. Výsledek je nejmíň o třídu jemnější a ušlechtilejší než cokoli co jsem kdy přivezl z Burgundska, včetně Cassis od vinařů. Myslím, že máš něco úžasnýho a pražské restaurace by ti měly utrhat ruce :-) Přimlouvám se za koupi metráku rybízu a výrobu aspoň hektolitru Créme de Cassis!  

Régnié Les Bruyères 2017, Chateau de Durette
Podle mých strohých (téměř morseovkových) poznámek z loňské degustace jsem objednával Régnié Vieilles Vignes, ale přišlo Les Bruyères. S tím, že na degustaci jsme ve skutečnosti měli Bruyères (fotka potvrzuje, že ne). Na druhou stranu je klidně možné, že od nového ročníku začali víno označovat Les Bruyères, takže jsem to neřešil.

Robustní burgundská lahev s širším dnem, jakou vinařství používá pro vyšší řady vín. Temně rudá barva s lehkým fialovým odstínem, poměrně typické Beaujolais. Ve vůni je víno málo výrazné, do červeného ovoce a lesních plodů, květinová aromata. V chuti je seriozní, uměřené, hodně kultivované. Slušná ale nevýrazná kyselina, černé ovoce, čistota, minerální závěr. Pepřová tečka je hodně jemná a rozpuštěná v delším závěru. Středně plné, bez výrazných taninů (odhaduju odstopkované hrozny a betonové tanky) a ze všeho nejvíc se tváří jako serózní víno na delší archivaci, které by bylo nejlepší zkusit znova na podzim. Určitě není totožné s vínem z loňské degustace (moje tehdejší poznámky zdůrazňují plnou vůni a lehkou chuť), to bylo voňavé víno na běžné pití. Bruyères jsou spíš dobrý pokus o víno na delší archivaci, kde vůně zatím zaostává za chutí. Přesto za 250 kaček (z původní nabídky) je to vynikající koupě. Ale to musí posoudit účastníci bedýnek sami, já si můžu bezohledně pochválit cokoli :-)

Jen jedna poznámka, kterou jsem na blogu psal už v únoru 2015 při objevování beaujolaiských vinařství. Gamay se (trochu) podobá Pinotu Noir a zeměpisně jsou Beaujolais a Côte d’Or nějakých sto kilometrů od sebe. Kdybych si chtěl v Burgundsku koupit Pinot s podobnou mírou kultivovanosti a jemnosti… tak bych na to asi neměl dost peněz.

Moulin à Vent Les Gimarets 2017, Chateau de Durette
Temně rudá barva, tradiční složení s fialovým odstínem. I vůně je tradiční a ukazuje do Beaujolais, květiny, černé ovoce, celkově menší vyzrálost. V chuti komplexní a pěkně (= ne přehnaně) koncentrované, s pěknou kyselinou a červeným ovocem, opět s malým podílem taninů (zase hádám na kvašení odstopkovaných hroznů). Vyhlížená pepřová tečka je hodně jemná a téměř rozpuštěná v závěru. Je to pěkně vyrovnané, vybalancované, včetně svěže ovocného projevu a zajímavé minerality, která připomíná červená vína z břidlice (podle informace z vinařství je to růžová žula s vyšším obsahem manganu). Ještě sevřené a mladé, jen krůček chybí k tomu, abych napsal, že je elegantní, ale možná za rok nebo za dva ten krůček udělá.