Při pátku začnu tím, jak chutná víno vytažené z popelnice. Při rozesílání posledních Franckých bedýnek mi DPD rozbila dva balíky. To nic, to se stává. Horší bylo, že díky vyjímečně mizerné koordinaci s Uloženkou se mi jeden balík vrátil po deseti dnech a druhý přesně po 14 dnech. Jedna rozbitá lahev ušpiní etikety ostatních, takže některé lahve už nejde dál použít. Ještě horší je, že mokré lahve leží dva týdny bůhví kde, chvíli v zimě a chvíli v teple. Stáhl jsem je z oběhu pro sebe, jen musím přesvědčit účetního, že byly neprodejné. Účetní mě navzdory intuitivnímu, selskému chápání věcí přesvědčuje, že dovezená vína smím prodat sám sobě pouze za „cenu obvyklou,“ což znamená beze slev (jestli vás někdy napadlo, že nejlepší vína v Komunitních bedýnkách jsou ta nejlevnější, může a nemusí to souviset s účetnictvím :). Lahev Silvaneru s potrhanou etiketou jsem tedy vyřadil z evidence a podrobil zkoumání, zda se takové víno ještě dá pít. Matně mě přitom napadá, že k tomu, abychom si dnes v Čechách zavedli Rusko model 1950 nepotřebujeme ani volby, ani prezidenta. Čtrnáct dní a mých deset urgencí vrácení poškozené zásilky svědčí o tom, že reklamační oddělení Uloženky má ruské školení obchodních dovedností a dokáže zavést peklo na zemi.
2016er Silvaner Spatlese***, Weingut Hofmann
Když jsem si zanadával na Uloženku (která funguje dost dobře do okamžiku, kdy se něco rozbije. Potom selhává a blíží se úplnému průšvihu), měl bych se věnovat popisu vína. Moc podrobně to raději psát nebudu, abych neodradil případné degustátory Francké bedýnky. Světlá citronově žlutá barva, pěkně čirá. Na nose citrusy a tráva se stopou zralého a až bonbonově příjemného žlutého ovoce. V chuti pěkně odrůdové, lehké, čisté, svěží s citrusy a typickou odrůdovou travnatostí i pepřovým závěrem. Po provzdušnění se objeví bílé broskve, pěkný ovocný dodatek k typickému odrůdovému projevu, a jako bonus navíc i mírně slaný závěr. Vzpomínám si na máslovou (kvasnicovou) naleželost, krémový projev v těle a v závěru, ale tentokrát ho nenacházím. Víno je plnější než byla kabinetní verze, ale elegantní krémovost se vytratila a s ní i důvod vysázet za víno přes čtyři stovky. Pořád je to pěkný Silvaner, ale minulé dva týdny mu vzaly to nejlepší. Stáhnu i zbylé lahve, snad to účetní pochopí :-)
Maranges Premier Cru La Fussière 2015, Marc Bouthenet
Na La Fussière si už od února cvičím sebeovládání. Bylo to pro mě největší překvapení z první burgundské bedýnky 2015, pamatuju si je jako poměrně robustní Pinot s elegantním ovocným projevem. V letošní třetí burgundské bedýnce jsem přidal i Santenay Premier Cru, ale účastníci si asi píší poznámky a vykoupili La Fussière. Zbylo mi jen pár lahví a musím s nimi šetřit, ale na oslavu úspěšného naplnění nových španělských bedýnek jsem jednu otevřel.
Ambaláž přeskočím, už jsem to psal v minulosti. Ve skleničce plná temná rubínovka s nádherným barevným přechodem od temné hloubky ke světlému okraji sklenky. Temně rudé holandské růže. Jemná vůně, zralé ovoce. Kultivované, žádná divočina. Klasika švestky-třešně-višně, zralost a v závěru lehce koření. V chuti působí zároveň zrale (v ovoci) a mladě (projevem). Švestky a višně s griotkovým závěrem, koření, ustupující taniny. Tváří se plně a ohnivě, ale na etiketě má jen 13% alkoholu. Pěkná višňová kyselina, v těle typický hubený Pinot, ale s krásným (skoro mohutným) ovocným projevem a kořeněným závěrem. Jak bylo víno v únoru ještě zavřené, letos v prosinci už bude připravené k pití.
Když někdy téměř obvyklé večerní popíjení přeženu, když mám druhý den pomalejší duševní pochody a bolavou hlavu, upřímně se stydím a říkám si, že to by se zkušenému vínopsavci stát nemělo. Pro La Fussière si vystavuju omluvenku.